První světlo spočívá v tom, že všichni jste osvíceni v poznání nestálé povahy věcí tohoto světa, které všechny pomíjejí jako závan větru. Avšak nemůžete ji poznat, dokud nepoznáte svou porušitelnost a zvrácený zákon spjatý s vašimi údy, který vás táhne, abyste se vzpírali proti Mně, svému Stvořiteli. Tento zákon nemůže samozřejmě nikoho přinutit ani k sebenepatrnějšímu hříchu, pokud to sám nechce; nicméně je nepřítelem ducha. A nedal jsem vám ho proto, aby zvítězil nad Mým tvorem obdařeným rozumem, ale aby Můj tvor v sobě rozvíjel ctnosti tím, že je vystavuje zkouškám. Ctnost totiž může být zkoušena jen svým protikladem. Smyslnost je protikladem ducha, a proto v ní duše ověřuje lásku, kterou chová ke Mně, svému Stvořiteli. A kdy tuto zkoušku vyhrává? Když se duše s nenávistí a odporem pozvedne proti smyslnosti.

Tento zákon jsem do člověka vložil také proto, aby své duši uchoval pravou pokoru. Vidíš tedy, že když jsem stvořil duši ke Svému obrazu a podobě a když jsem jí udělil tak velkou důstojnost a krásu, postavil jsem vedle ní tu nejohavnější věc, spojil jsem s ní onen zvrácený zákon, spoutal jsem ji tělem, utvořeným z nejbídnější věci na zemi, aby se duše při spatření své krásy pýchou nepozvedla proti Mně. Tak může porušitelné tělo pokořovat duši toho, kdo má toto světlo; duše pak totiž nemá žádný důvod zpychnout, naopak má mnoho důvodů k tomu, aby byla opravdu a dokonale pokorná. Tento zvrácený zákon se tedy sice staví proti vám, ale nenutí vás k žádné hříšné vině, naopak je pro vás příčinou poznání sebe samých a nestálosti světa.

Na to všechno je třeba hledět zrakem intelektu, ve světle nejsvětější víry, která, jak jsem ti řekl, je zřítelnicí oka. To je tedy první světlo, které jsem prohlásil za nutné a které potřebují všichni tvorové obdaření rozumem, aby mohli mít účast na životě v milosti a na plodu Krve Neposkvrněného Beránka, bez ohledu na svůj stav. Toto světlo je obecné, to jest má ho mít obecně každý člověk, jak jsem říkal. Kdo by ho neměl, byl by ve stavu zatracení. Proto ti, kdo nejsou ve stavu milosti, tohoto stavu nedosahují právě proto, že jim schází toto světlo. Kdo totiž toto světlo nemá, nemůže poznat zlo, které je ve vině, ani jeho příčinu; proto k této příčině nemůže chovat ani odpor, ani nenávist. Takže kdo nezná dobro a důvod dobrých skutků, jímž je ctnost, nemůže Mě milovat ani po Mně toužit, protože Já jsem Dobro Samo; nemůže ani milovat ctnost, kterou jsem vám udělil jako nástroj i jako prostředek, jímž vás Já, Opravdové Dobro, obdarovávám Svou Milostí.

Vidíš, jak je toto světlo potřebné, neboť všechny vaše viny spočívají v tom, že milujete to, co Já nenávidím, a nenávidíte to, co Já miluji. Miluji ctnost a nenávidím neřest; kdo miluje neřest a nenávidí ctnost, uráží Mě a je zbaven Mé Milosti. A odchází jako slepec, aniž by poznal příčinu neřesti, totiž vlastní smyslnou lásku, nepojímá nenávist k sobě a nepoznává neřest ani zlo, které mu působí. Nepoznává ctnost ani Mne, první příčinu této ctnosti, z níž mu plyne život; neví ani, jaká je to důstojnost, v níž setrvává, když dosahuje milosti prostřednictvím ctnosti.

Vidíš, jak mu tento nedostatek poznání působí škodu. Je tedy nutné, abyste toto první světlo měli, jak jsem ti říkal.

předchozí | obsah | další