Když duše dospěje ke světlu, které by měl mít každý a o kterém jsem ti povídal, nesmí usnout na vavřínech; protože dokud putujete tímto životem, můžete a máte růst: kdo však neroste, vrací se zpět. Buď roste v obecném světle, které získal prostřednictvím Mé Milosti, nebo horlivě usiluje o to, aby se pozvedl k druhému a dokonalému světlu a přešel od nedokonalého světla k dokonalému; vždyť světlo je užitečné právě tomu, kdo chce směřovat k dokonalosti.

Toto druhé, dokonalé světlo má dva způsoby dokonalosti. Dokonalost druhého světla totiž spočívá v tom, že se v něm lidé vytrhují z obecného způsobu žití ve světě. Ale této dokonalosti lze dosáhnout dvěma způsoby. Prvním se ubírají ti, kdo se věnují trestání svého těla a vykonávají tvrdé a velké pokání; a aby se jejich smyslnost nebouřila proti rozumu, zaměřují veškerou horlivost spíš na umrtvování těla než na zabití své vůle, jak jsem ti vysvětloval na jiném místě. Tito lidé přijímají pokrm ze stolu pokání a jsou dobří a dokonalí, jestliže jejich pokání vyrůstá ze Mě a řídí se světlem umírněnosti, to je světlem opravdového poznání sebe i Mne, a velkou pokorou, když se celou svou bytostí snaží připodobnit svůj úsudek Mé Vůli, ne vůli lidí.

Kdyby tomu tak nebylo, to znamená kdyby se s pravou pokorou neoděli Mou Vůlí, často by uráželi svou vlastní dokonalost, protože by povstávali jako soudci těch, kdo nejdou stejnou cestou jako oni. A víš, proč by se jim to mohlo přihodit? Protože vložili víc horlivosti a touhy do umrtvování těla než do zabití své vůle. Tito lidé si chtějí vždy sami vybírat čas, místa a duchovní útěchy, a dokonce i trápení světa a boje se zlým duchem, jak jsem ti vysvětloval u druhého, ještě nedokonalého stavu. Jako by chtěli podvést sami sebe - ve skutečnosti jsou podvedeni svou vůlí, kterou jsem nazval "duchovní vůlí" -, a říkají si: chtěl bych tu a tu útěchu místo bojů a obtěžování zlým duchem, ale nechci to kvůli sobě. Chci to jenom proto, abych se víc líbil Bohu a měl v duši větší míru milosti; připadá mi totiž, že takto Ho mám a sloužím Mu lépe, než kdybych to činil jinými způsoby.

Tak se často stává, že se takového člověka zmocní únava a omrzelost a začne být nesnesitelný sám sobě. Aniž by si uvědomil svůj dokonalý stav, začne ho v oblaku pýchy urážet. Je to pýchou, protože kdyby nebyl pyšný a jeho duše nebyla namyšlená, nýbrž opravdu pokorná, viděl by, že Já, první sladká Pravda, uděluji stav, čas a místo, útěchy a utrpení podle toho, co je potřebné pro vaši spásu a k dosažení vaší naprosté dokonalosti, k níž jsem vaši duši vyvolil. A viděl by, že každou věc uděluji z Lásky, takže má být s láskou a úctou přijímána. Takto však uvažují ti druzí (jež jsem uvedl jako třetí v pořadí), kteří se také nacházejí v druhém světle dokonalosti.

předchozí | obsah | další