A jako se slunce nemůže rozdělit, tak i v bělostné hostii jsem nerozdělený, celý Bůh a celý člověk. Kdyby bylo možné rozdělit hostii na tisíce a tisíce částeček, v každé z nich je celý Bůh a celý člověk, jak jsem řekl. Jako se může rozbít zrcadlo, ale nerozdělí se obraz do každého jeho střípku, tak ani Já nejsem rozdělen rozdělením hostie a zůstávám celý Bůh a celý člověk v každé její částečce.

Proto toto slunce nemůže dojít újmy, stejně jako oheň; kdybys například měla lampu, od níž by si celý svět přišel zažehnout světlo, nijak by tím světlo neutrpělo a každý by získal celé světlo. Pravda je spíš taková, že se toto světlo dá více nebo méně předat: podle látky, z níž je složen příjemce, může být do určité míry předán oheň. Aby ti to bylo jasnější, uvedu ti příklad. Kdyby mnoho lidí neslo svíce, z nichž jedna by vážila unci, jiná dvě unce a další šest uncí a jiná zase libru a další ještě víc, a všichni by si přišli zapálit svíce k oné lampě, každý by bez ohledu na velikost své svíce obdržel světlo jako celek: to znamená teplo, barvu i světlo samotné. Přesto bys mohla soudit, že ten, kdo nese uncovou svíci, má menší světlo než ten, kdo nese svíci vážící jednu libru. Totéž platí i pro ty, kterým je udělena tato svátost; podle toho, jakou nesou svíci, tedy podle míry svaté touhy, s níž tuto svátost přijímají a zhosťují se jí. Tato svíce je sama o sobě zhasnutá a rozsvěcuje se při přijetí této svátosti. Říkám ti, že je zhasnutá, protože sami nejste nic. Já jsem vám dal látku, jíž můžete toto světlo přijmout a živit. Touto látkou je láska, protože jsem vás z lásky stvořil, a proto bez lásky nemůžete žít.

Tento dar lásky nachází pravou dispozici ve svatém křtu, který přijímáte mocí Krve tohoto Slova. Žádným jiným způsobem byste na tomto světle nemohli získat účast, protože byste byli jako svíce bez knotu, která nemůže hořet ani přijmout oheň. Tak by tomu bylo, kdybyste do své duše nepřijali knot, jímž se světlo zapaluje, totiž svatou víru, a s ní i milost, kterou jste přijali ve křtu spolu s pravou dispozicí své duše, kterou jsem stvořil tak, aby byla schopna milovat; dokonce je do té míry stvořena k lásce, že bez ní nemůže žít, protože je to její pokrm.

A kde se tato duše, sjednocená způsobem, který jsem ti vysvětlil, zažíhá? V Ohni Božské Lásky, tím, že Mě miluje a chová ke Mně bázeň, a tím, že se řídí Učením Mé Pravdy. Je pravda, že se rozsvěcuje větší či menší měrou podle látky, kterou tomuto ohni poskytne. Přestože jste všichni vytvořeni ze stejné látky, neboť jste stvořeni k Mému obrazu a podobě - vy křesťané v sobě máte navíc světlo svatého křtu, může každý růst v lásce a ve ctnostech podle své vlastní vůle a podle toho, jak se Mi zalíbí. Tím nijak neproměňujete duchovní život, jímž jsem vás obdařil, ale rozvíjíte se a v lásce posilujete ctnosti tím, že ve ctnosti a horlivosti lásky používáte svobodnou vůli, dokud neuplyne váš čas; když totiž váš čas skončí, nemůžete činit nic. Můžete tedy růst v lásce, jak jsem ti vysvětlil.

S touto láskou obdržíte sladké a slavné světlo, které jsem vám svěřil do správy prostřednictvím Svých služebníků a které jsem vám dal za pokrm. A třebaže vám ho uděluji celé, obdržíte z něj jen tolik, jak velká je láska a horoucí touha, kterou mu poskytnete, jak jsem ti to vysvětloval na příkladu různě velkých svící a jejich plamene. A přestože každý obdrží toto světlo celé a nerozdělené - nelze ho totiž rozdělit, jak jsem ti už říkal, ani žádnou vaší nedokonalostí nebo nedokonalostí Mých služebníků -, máte na něm takovou účast, to je takovou svátostnou milost, jak velká je vaše svatá touha, s níž jste ochotni ho přijmout.

Kdo by pak k této sladké svátosti přistoupil ve stavu smrtelného hříchu, nezíská tak milost, přestože Mě přijme celého, Boha i člověka, jak jsem ti řekl. A víš, jak je této duši, která přijímá svátost nehodně? Je jako svíce, která spadla do vody, takže v ohni jen syčí, než vzplane, pak sama zhasne a po ohni zůstane jen kouř. Tak i tato duše, ačkoli přijala svatý křest, upadla ve svém nitru jako ona svíce do vody viny, která knot světla křestní milosti promáčela. A jelikož se neohřála v ohni pravé lítosti a nevyznala svou vinu, přistoupila k oltářnímu stolu a přijala toto světlo jen tělesně, nikoli duchovně.

Protože ona duše není na tak velké tajemství patřičně připravena, nesetrvá v ní prostřednictvím milosti světlo pravdy, ale odejde z ní, takže se duše octne ve větším zmatku než dřív, zůstane vyhaslá a ztemnělá a bude ji tížit ještě větší vina. Proto jí tato svátost nepřinese nic jiného než skřípění výčitek svědomí, což nezpůsobuje nedokonalost světla, které nemůže být nijak umenšeno, ale voda, která se v oné duši nalézá: to voda viny brání duši ve vzepětí, takže duše nemůže toto světlo přijmout.

Vidíš tedy, že toto světlo nelze žádným způsobem rozdělit - teplo a světlo jsou v něm úzce spjaty, a kdyby byla touha duše po jeho přijetí sebemenší nebo kdyby duše, která ho přijímá nebo rozděluje, trpěla jakýmkoli nedostatkem, platí pro ně to, co jsem ti řekl o slunci: že se neposkvrní, když září na nečisté věci. Tak i sladké světlo této svátosti nemůže být ničím poskvrněno ani rozděleno a neodloučí se od svého zdroje: ani kdyby zář a teplo tohoto světla pohltil svět ve stavu viny. Stejně tak se toto Slovo, toto Slunce, jímž je Můj Jednorozený Syn, neoddělí od Slunce, jímž jsem Já, Věčný Otec, ať je udělováno komukoli, kdo ho chce v mystickém těle Svaté Církve přijmout. Zůstává celé a vy ho celé přijímáte: Boha a člověka, jak jsem ti ukazoval na příkladu světla, které by zůstalo celé, i kdyby si z něj vzal celý svět a měli by ho všichni.

předchozí | obsah | další