Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Nejdražší dcero, otevři dobře zrak svého intelektu, abys mohla rozjímat propastnou hloubku Mé Lásky: není žádného tvora obdařeného rozumem, jemuž by se srdce neroztavilo láskou, když vedle ostatních Mých dobrodiní spatří to, které vám uděluji v této svátosti.
Jakým zrakem máš, ty, nejdražší dcero, a ostatní, hledět a nazírat na toto Tajemství a jak se ho dotýkat? Jistě ne tělesným hmatem a zrakem, protože žádný tělesný smysl k tomu není způsobilý. Jak víš, zrak vidí jen bělost chleba, takže hrubé tělesné vnímání je oklamáno;1 avšak nelze oklamat vnímání duše, pakliže si to nepřeje, to znamená pokud se sama svými nevěrnostmi nechce zbavit světla nejsvětější víry.
Tuto svátost tedy okouší, vidí a dotýká se jí vnímání duše. Jakým zrakem na něj hledí? Zrakem intelektu, jehož zřítelnicí je nejsvětější víra. Tento zrak vidí v oné bělosti celého Boha a celého člověka, Božskou přirozenost spojenou s lidskou přirozeností; Tělo, Duši a Krev Krista, Duši spojenou s Tělem a Tělo s Duší spojené s Mou Božskou přirozeností, která se ode Mě neodděluje: jak jsem ti ukázal téměř na začátku tvého života, jestli si vzpomínáš. Ale nevidí ho jen zrakem intelektu, nýbrž také tělesným zrakem, i když tělesný zrak v onom nesmírně silném světle okamžitě ztrácí schopnost vidět, takže člověku zůstane jen pohled zraku intelektu.
Zjevil jsem ti to, abys tak získala větší světlo pro případ, že zlý duch bude proti tobě bojovat právě kvůli této svátosti; a také proto, abys rostla v lásce a světle nejsvětější víry. Víš, že když jsi jednoho dne přišla za svítání do kostela na mši a nedlouho předtím tě trápil zlý duch, postavila ses zpříma před oltář Ukřižovaného. Kněz mezitím přišel od oltáře Panny Marie. Stála jsi tam a uvažovala o své chybě, neboť ses bála, že jsi Mě urazila trýzní, kterou ti způsobil zlý duch, rozjímalas o vřelosti Mé Lásky, která tě učinila hodnou účastnit se mše - třebaže ses považovala za nehodnou i jen vstoupit do Mého svatého chrámu -, a když kněz přikročil ke konsekraci, pozvedla jsi zrak na jeho ruce s hostií. A zatímco vyslovoval slova konsekrace, zjevil jsem se ti; vidělas, že z Mých prsou vychází světlo, jako paprsek vycházející ze slunečního kotouče, a přece se od něj neodlučující.
V onom světelném paprsku se snášela dolů holubice, která s ním byla těsně spjata, a mocí slov konsekrace, vyslovených knězem, se dotkla hostie. Potom tvůj tělesný zrak už nedokázal snášet to světlo, zůstal ti pouze zrak intelektu, jímž jsi viděla a okoušela propastnou hlubinu Trojice, Mě celého, Boha a člověka, skrytého pod rouškou oné bělosti. Přesto však světlo a přítomnost Slova, které jsi pod touto způsobou viděla ve své mysli, nerušily bělost chleba, vzájemně se nevylučovaly: v onom chlebu jsem byl vidět Já, Bůh a člověk, aniž bych onen chléb porušil, protože ten neztratil svou bělost a bylo možné se ho dotýkat a okoušet ho.
To všechno ti zjevila má Božská dobrotivost, jak jsem ti řekl. A komu zůstala schopnost vidět? Zraku intelektu, jehož zřítelnicí je nejsvětější víra, takže vidět náleží v první řadě zraku intelektu, který nemůže být oklamán. Na tuto svátost tedy máte nahlížet zrakem intelektu.
A kdo se ho může dotknout? Ruka lásky. Touto rukou se totiž dotýkáte toho, co zrak v této svátosti spatřil a poznal. Hostie se dotýkáte z víry rukou lásky, téměř jako byste tím chtěli potvrdit, co jste intelektuálně spatřili a poznali zřítelnicí víry.
A kdo ho může okoušet? Chuť svaté touhy. Tělesná chuť cítí chléb, ale chuť duše okouší Mne, Boha a člověka. Vidíš tedy, jak tělesné smysly bývají klamány, ale vnímání duše se oklamat nenechá: duše je upevněna a osvícena, protože zrak intelektu hledí zřítelnicí nejsvětější víry. A protože ho spatřil, také ho poznal a s vírou a láskou se ho dotýká. A s chutí duše spjatou s horlivou touhou okouší Mou vřelou Lásku, nevýslovnou Lásku, s níž jsem ji učinil hodnou přijmout velké tajemství této svátosti a milost, která se jí z této svátosti dostává.
Vidíš tedy, jak máte tuto svátost přijímat a jak na ni máte nazírat: nejen tělesným vnímáním, ale také vnímáním duchovním, aby duše byla připravena k přijetí a okoušení této svátosti, jak jsem ti řekl.