Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Nyní pozorně naslouchej, nejdražší dcero, protože ti chci zjevit, jak ničemně někteří z nich žijí, abyste ty a ostatní Mí služebníci měli další důvody k pokorným a ustavičným modlitbám za tyto správce. Kamkoli pohlédneš, na světské nebo řeholní osoby, na kleriky i preláty, na malé i velké i na všechny ostatní lidi, vidíš jenom urážky; a ze všech stoupá zápach smrtelného hříchu. Tento zápach Mi nijak neškodí ani Mi nemůže způsobit žádnou újmu, avšak velmi škodí jim samým.
Dosud jsem hovořil o vznešenosti Svých služebníků a ctnostech těch, kteří jsou dobří, abych posílil tvou duši; a také proto, abys lépe poznala bídu těch špatných a viděla, oč větší trest a nesnesitelné bolesti si zaslouží: stejně jako Mí drazí vyvolení zasluhují o to větší odměnu a jsou hodni být zasazeni před Mou Tvář jako perly, neboť ctnostně spravovali poklad, jejž jsem jim svěřil. Těmto ničemníkům se však dostane pravého opaku, neboť dojdou krutých trestů.
Nejdražší dcero, naslouchej s bolestí a hořkostí v srdci! Víš, kam kladou svůj počátek a co považují za svůj základ? Vložili ho do lásky k sobě samým, z níž vzrostl strom pýchy, jež je matkou nerozvážnosti. A protože se jim rozvážnosti nedostává, přisuzují sobě úctu a slávu a usilují o vysoké postavení, libují si v krášlení a zjemnělosti těla, čímž Mě urážejí a zostuzují. Sobě přisuzují to, co jim nenáleží, a Mně dávají to, co není Mé: Mně totiž náleží sláva a chvála Mého Jména, zatímco jim nenávist k vlastní smyslnosti a pravé sebepoznání, jehož člověk dosáhne, když se považuje za nehodného vznešené služby, do níž jsem ho ustanovil. Oni však jednají právě naopak, neboť se ve své naduté pýše nedokážou nasytit bohatstvím země, živí se světskými rozkošemi, až zhloupnou a začnou být lakomí a nepřejícní vůči chudým.
Kvůli své ničemné pýše a lakotě zrozené z jejich sebelásky opomíjejí péči o duše a věnují se jen péči o časné věci, takže Mé ovečky, které jsem jim svěřil, ponechávají samotné a bez pastýře.1 Ponechávají je bez pastvy a bez pokrmu duchovního i časného. Duchovně jim sice církevní svátosti udělují - neboť jim nemohou být odebrány ani nemohou být oslabeny žádnou jejich vadou -, nicméně je neposilují modlitbami proudícími ze srdce a neživí vás z hladu a touze po vaší spáse počestným a svatým životem; ani nepomáhají časnými věcmi podřízeným, totiž chudým.
Říkal jsem ti totiž, že časné věci je třeba rozdělit na tři části: jedna je určena potřebám kléru, druhá chudým a třetí tomu, co je užitečné Církvi. Oni však jednají přesně naopak: nejenže chudým neodevzdávají časné statky podle svých povinností, ale berou druhým ze svatokupectví a lásky k penězům, ba dokonce prodávají i Milost Ducha Svatého.2 Někteří jsou dokonce natolik hanební, že nedávají potřebnému člověku to, co z Mé milosti obdrželi, dokud si nenaplní ruce nebo dokud nedostanou spoustu darů. Jejich láska k podřízeným je úměrná výhodám, které od nich očekávají. Církevní statky utrácejí jen na hojné a skvostné ošacení; už nejednají jako klerici a řeholníci, ale jako panstvo a dvořané. A snaží se získat drahé koně a mnoho zlatých a stříbrných předmětů, jimiž by ozdobili svůj dům, a s lehkým srdcem lnou k vlastnictví toho, co by vůbec mít neměli. Jejich srdce promlouvá s neuspořádanou marnivostí; každá jejich touha se točí kolem jídla a nezřízeným jídlem a pitím činí bohem své břicho.3 Proto záhy upadají do nečistoty a žijí v chlípnosti.
Běda, běda jejich ničemnému životu! To, co Sladké Slovo, Můj Jednorozený Syn, dobyl s tak velkým utrpením na dřevě kříže, oni zahazují s veřejnými hříšnicemi. Požírají duše vykoupené Kristovou Krví a ničemně je mnoha různými způsoby trápí; a své děti obohacují tím, co náleží chudým. Chrámy zlého ducha! Vyvolil jsem vás, abyste byli v tomto životě jako pozemští andělé, ale vy jste se stali zlými duchy a přijali jste jejich práci. Zlí duchové šíří temnoty, které jim jsou vlastní, a udělují trýznivé utrpení; odnímají duším milost mnohým trápením a pokoušením, aby je přivedli až k vině smrtelného hříchu, a všemi způsoby se snaží učinit to, co je v jejich silách. Žádný hřích se nemůže dotknout duše, která to sama nechce; ale zlí duchové činí všechno možné, aby do něj duše upadla. Tak se tito ničemníci, nehodní nazývat se správci, stávají vtělenými ďábly, neboť se svou vinou připodobnili vůli ďábla, a tudíž konají jeho službu, když udělují Mě, Pravé Světlo, s temnotou smrtelného hříchu. A udělují tak temnoty svého neuspořádaného a ničemného života podřízeným a ostatním tvorům obdařeným rozumem. Tím způsobují zmatek a utrpení v myslích tvorů, kteří jejich neuspořádaný život vidí; stávají se příčinou bolesti a zmaru v osobách, které odloudili stavu milosti a ctnostem: přivedli je k vině, čímž je vyslali na cestu lži.
Je však pravda, že ten, kdo je následuje, není nijak zbaven viny, neboť nikdo nemůže být donucen k vině smrtelného hříchu, a to ani těmito zlými duchy viditelnými ani těmi neviditelnými. Proto ať nikdo nehledí na jejich život a nenapodobuje jejich činy, ale ať každý dbá varování Mé Pravdy ve Svatém Evangeliu4 a činí, co říkají - to znamená ať uvádí ve skutek Učení, které vám uděluje mystické tělo Svaté Církve, jež k vám doléhá skrze Písmo Svaté prostřednictvím hlasatelů Mého Slova; ale ať nepřemýšlí o trestech, které by oni zasluhovali, a nenapodobuje jejich hanebný život; ať je však ani netrestá, protože tím by Mě urážel. Hanebnost ponechte jim a Mně vyhraďte trestání, protože Já jsem Sladký a Věčný Bůh, který odměňuje každé dobro a trestá každou vinu.
Mému trestu nezabrání ani jejich důstojnost, vyplývající z toho, že jsou Mými správci: naopak, pokud se nenapraví, budou potrestáni přísněji než ostatní, protože z Mé Dobrotivosti obdrželi víc než ostatní. Jsou totiž hodni většího trestu, neboť Mě urážejí tak ničemně. Vidíš tedy, že jsou to zlí duchové, stejně jako Moji vyvolení jsou anděly na zemi, a proto zastávají úkoly andělů.