Říkal jsem ti, že ve vyvolených září perla spravedlnosti. Nyní prohlašuji, že tito ničemníci nesou na své hrudi nespravedlnost jako sponu; tato nespravedlnost se zapíná do sebelásky, kterou k sobě chová každý z nich, neboť právě ze sebelásky se v temnotách nerozvážnosti dopouštějí nespravedlnosti vůči duším a vůči Mně. Nevzdávají Mi slávu a nevedou počestný a svatý život, ani netouží po spáse duší a nepociťují hlad po ctnosti. Proto se dopouštějí nespravedlnosti vůči podřízeným a těm, kdo jim jsou nablízku, a nekárají neřesti ostatních; kvůli nezřízenému strachu, že se znelíbí tvorům, je jako nevědomí slepci nechávají spát a topit se v duchovních nemocech. A nepovšimnou si, že touhou zalíbit se tvorům se znelíbí Mně, vašemu Stvořiteli.

Občas někoho napomenou, aby se mohli zahalit zdáním spravedlnosti, ale nikdy to nebude ten mocnější, ač nese větší vinu než člověk slabý, neboť se obávají, že by mohli dojít újmy nebo že by byli zbaveni svého stavu a způsobu života; vrhnou se však na slabšího, který jim nemůže ublížit ani ohrozit jejich stav. Tak páchají nespravedlnost kvůli své ničemné sebelásce.

Sebeláska otrávila celý svět a mystické tělo Svaté Církve, zaplevelila zahradu této Nevěsty množstvím páchnoucích květů. Tu zahradu, která vzkvétala a oplývala mnoha vonnými květy, když na ní pracovali praví dělníci, Mí svatí správci; tehdy nebyl život podřízených hanebný díky dobrým pastýřům, kteří ctnostně a počestně žili. Dnes se děje pravý opak, neboť podřízení začali kvůli nehodným pastýřům žít hanebným způsobem. Nevěsta je pobodána četnými trny mnoha rozmanitých hříchů.

Tato Nevěsta samozřejmě nemůže nasáknout zápachem hříchů, neboť síly svátostí se žádné zranění nedotkne. Ale ti, kdo přijímají potravu na hrudi této Nevěsty, tento zápach vdechují do své duše a ztrácejí tak důstojnost, do níž jsem je postavil; tato důstojnost se sice sama o sobě neumenšuje, avšak umenšuje se v nich. Tak se stává, že kvůli jejich chybám je téměř podceňována Krev: laici totiž nakonec ztrácejí úctu, která pastýřům náleží díky Krvi, ačkoli si ji jako křesťané mají uchovat. Chyby pastýřů jejich vinu nezmenšují, pokud tuto úctu ztrácejí; pastýři se však místo zrcadel ctnosti, jimiž jsem je ustanovil, stávají zrcadly ničemnosti.

Čím jejich duše tolik páchne? Smyslností. V sebelásce ji učinili svou paní a hloupá duše se jí podřídila, přestože jsem je vykoupil Krví Svého Syna, když jsem celý lidský rod vysvobodil ze služeb a nadvlády zlého ducha. Tehdy byl touto milostí obdařen každý lidský tvor; a ty, které jsem pomazal, jsem vyňal ze služby světu, aby sloužili jen Mně, Věčnému Bohu, a spravovali svátosti Svaté církve.

Daroval jsem jim takovou svobodu, že se žádný světský pán nesmí činit jejich soudcem. A ty, nejmilejší dceruško, víš, jakou zásluhu Mi přiznávají na tak velkém dobrodiní, které ode Mě obdrželi? Jejich odměnou je, že Mě ustavičně pronásledují tolika různými a hanebnými hříchy, že by je tvůj jazyk nedokázal popsat, a kdybys je jen měla vyslechnout, dělalo by se ti nevolno. Přesto ti o nich chci ještě něco povědět, abys měla větší důvod k pláči a soucitu.

Správci mají svatou touhou setrvávat u stolu Kříže a k Mé cti tam přijímat pokrm duší. Jestliže se tak má chovat každý rozumný tvor, tím spíš se tak mají chovat ti, které jsem vyvolil, aby vám rozdávali Tělo a Krev ukřižovaného Krista, Mého Jednorozeného Syna: jednak proto, aby vám dávali příklad dobrým a svatým životem, jednak proto, aby po cestě Mé Pravdy s utrpením a velkou a svatou touhou nesli Pokrm vašim duším.

Ale oni svůj stůl našli v hostincích, kde veřejně přísahají, dokonce i křivě, s mnoha těžkými hříchy, jakoby zbaveni zraku a světla rozumu: těmito nedostatky se snižují na zvířata a libují si v nechutných činech, gestech a slovech. Nevědí ani, co je to svaté oficium, a pokud se ho kdy modlí, činí tak jen ústy, protože jejich srdce je ode Mě daleko. A chovají se jako zločinci a hazardéři: když prohrají svou duši, kterou vložili do rukou zlého ducha, hrají rovněž o statky Svaté Církve. Tak jsou časné statky, získané mocí Kristovy Krve, prohrány a zaprodány. Chudí tudíž nedostávají, co jim náleží, a Církev je ožebračená o všechno a nemá ani to, co nezbytně potřebuje.

Stali se chrámy zlého ducha, a proto se nestarají o Můj chrám, a tím, co by mělo zkrášlovat chrám a Církev z úcty ke Krvi, zdobí své příbytky. Nejhorší je, že se chovají jako snoubenec zdobící svou nevěstu: tito vtělení ďáblové totiž používají církevní statky k tomu, aby jimi ozdobili svou družku, s níž proti právu žijí nečistým způsobem. Bez jakýchkoli výčitek jí dovolují svobodně přicházet a setrvávat, zatímco sami, ničemní ďáblové, celebrují u oltáře; ani jim nevadí, že tato hanebnice jde s dětmi za ruku přinést obětní dary s ostatními věřícími.

Zlí duchové, horší než zlí duchové! Kdybyste alespoň své nečistoty skrývali před zrakem podřízených; kdyby byly skryty, uráželi byste jen Mne a sebe, nikoli bližního, ale jelikož svůj hanebný život stavíte všem na odiv, jste jim svým příkladem příčinou a důvodem, že upadají do podobných a ještě horších vin: i když ten, kdo do těchto vin upadne, se za ně nezbavuje odpovědnosti. Je snad toto čistota, kterou vyžaduji od Svého správce, když přistupuje k oltáři, aby u něj celebroval? Jeho čistota vypadá takto: ráno vstává se zkaženou myslí a tělem, neboť ležel ve smrtelném hříchu, a jde slavit Oběť. Svatostánku ďáblův, kde je noční bdění se slavnostní a zbožnou modlitbou svatého oficia? Kde zůstala ustavičná a zbožná modlitba? V noci se máš připravovat na svaté tajemství, které budeš ráno slavit, máš setrvávat v sebepoznávání, abys poznal a uznal, že jsi nehodný tak velkého tajemství; Mne máš poznat natolik, abys pochopil, že jsem tě uznal za hodného a zvolil tě Svým správcem, abys spravoval ostatní Mé tvory z Mé Dobrotivosti, a jistě ne pro své zásluhy.

předchozí | obsah | další