Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Nejdražší dceruško, chci, abys věděla, že od nich i od vás, když přistupujete k této svátosti, žádám nejvyšší čistotu, které může člověk v tomto životě dosáhnout; vy i oni máte vytrvale usilovat o její zdokonalování. Máte si myslet, že kdyby bylo možné očistit andělskou podstatu, musela by se k této svátosti očistit i ona. Andělská podstata to však nepotřebuje, protože neupadá do jedu hříchu. Říkám ti to proto, abys pochopila, jak velkou čistotu žádám od vás a od nich, když k této svátosti přistupujete; především však od nich. Avšak oni jednají zcela opačně, neboť k této svátosti přistupují celí poskvrnění, a to nejen kvůli svým nečistotám a vrtkavosti, ke které máte pro svou porušitelnou přirozenost přirozený sklon - třebaže rozum může ztlumit vzpouru vaší porušitelností, jestliže mu přizvukuje svobodná vůle. Tito ničemníci nejenže svou porušitelnost nedrží na uzdě, ale jednají ještě hůř, protože se dopouštějí zlořečených hříchů proti přirozenosti. A úplně jako slepí a pošetilí nepoznávají zápach a ubohost, do níž se řítí, neboť potemnělo světlo jejich intelektu: jejich stav se neoškliví jen Mně, nejvyšší čistotě - jen tento hřích se Mi natolik protiví, že Má Božská Spravedlnost, která ho již nemohla déle snášet, kvůli němu odsoudila k propadnutí do země oněch pět měst1 -, neoškliví se tedy jen Mně, jak jsem ti říkal, ale dokonce i zlým duchům, které si tito ničemníci zvolili za své pány. Ne že by zlým duchům bylo nepříjemné zlo natolik, že by raději měli dobro, ale jejich přirozenost byla andělská, a andělské přirozenosti jako takové se hnusí tak odporný hřích vidět nebo jen zahlédnout. Zlý duch samozřejmě vypouští otrávený jed chtíče, ale v okamžiku dokonání hříchu se vzdaluje z důvodů, které jsem ti vysvětlil.
Vždyť víš, že předtím, než tolik lidí sklátil mor,2 jsem ti zjevil, jak Mi je tento hřích protivný a do jaké šíře jeho nákaza postihuje svět - jestli si vzpomínáš. Proto když ses pozvedla nad sebe svatou touhou a vzepětím duše, ukázal jsem ti celý svět, a s ním všechny možné lidi, kteří se v tomto ničemném hříchu topili. Tehdy jsi spatřila zlé duchy, kteří prchali přesně tak, jak jsem ti říkal. Víš také, jak velkou bolest to způsobilo tvé mysli a že se z nich šířil tak ohavný zápach, že sis myslela, že to je tvůj poslední okamžik. Nevidělas místa, kde byste ty a ostatní Mí služebníci mohli spočinout, aby vás toto malomocenství nepostihlo. Mohlas jen konstatovat, že nebylo možné stát ani mezi malými, ani mezi mocnými, ani mezi starými, ani mezi mladými, ani mezi řeholníky, ani mezi kleriky, ani mezi preláty, ani mezi podřízenými, ani mezi pány, ani mezi sluhy, neboť mysl i tělo jsou nakaženy tímto prokletím u všech stejně. To jsem ti ukázal obecně; nechci tvrdit, i když jsem ti to neukázal, že nejsou mimořádné případy, které by nečinily výjimku. Mezi tolika hanebníky jsem zachoval několik svých spravedlivých; díky jejich spravedlnosti zadržuji Spravedlnost Svou;3 a nepřikázal jsem kamenům, aby hříšníky zasypaly, a zemi, aby je pozřela, divoké zvěři, aby je roztrhala, ani zlým duchům, aby odnesli jejich těla i duše. Naopak, hledám způsoby a cesty, jak se nad nimi smilovat, aby napravili svůj život, a přivádím mezi ně Své služebníky, kteří jsou zdraví a nezkažení tímto malomocenstvím, aby se za ně modlili.
Někdy Svým služebníkům ukazuji bídu těchto hříšníků, aby horlivěji usilovali o jejich spásu a obětovali se za ně s větším soucitem a prosili Mě za ně s bolestí nad jejich vinami a urážkami, kterých se vůči Mně dopouštějí: tak jsem to učinil tobě, způsobem, který jsem ti vysvětlil a který dobře znáš. Jestli si vzpomínáš: když jsem ti dal jen maličko pocítit onen pach, vyděsil tě natolik, žes Mě prosila: "Věčný Otče, smiluj se nade mnou a nad Svými tvory! Odejmi mi duši z těla, protože to už dál nevydržím; nebo mi dopřej úlevy a ukaž mi místo, v němž si mohu já i ostatní Tví služebníci odpočinout, aby nám toto malomocenství neuškodilo a neodňalo nám čistotu duše i těla."
Shlédl jsem na tebe milostiplným pohledem a řekl jsem ti to, co ti nyní opakuji: "Dceruško, vaše odpočinutí má spočívat v oslavě a chvále Mého Jména, v oběti ustavičné modlitby za tyto ničemníky, kteří upadli do tak velké bídy, že svými hříchy volají po Božím soudu. Místem, na kterém máte setrvávat, je Ukřižovaný Kristus, Můj Jednorozený Syn; přebývejte a skrývejte se v Jeho Hrudi, v níž budete v oné lidské přirozenosti okoušet citem lásky Mou Božskou Přirozenost. V Jeho probodeném Srdci naleznete lásku ke Mně a k bližnímu, neboť aby vzdal úctu Mně, Věčnému Otci, a poslušně vykonal to, co jsem určil k vaší spáse, podstoupil potupnou smrt na nejsvětějším Kříži. Hleděním na tento Kříž a jeho okoušením budete následovat Jeho Učení a přijímat pokrm ze stolu Kříže, to je budete s pravou trpělivostí a láskou snášet svého bližního: bolesti, trýzeň a námahu, ať vzejdou odkudkoli. Jedině tak budete žít a uniknete malomocenství hříchu."
To je způsob, který jsem ti ukázal a který znovu ukazuji tobě i ostatním. To všechno ale tvé duši nezabránilo vnímat zápach a tvému zraku intelektu vidět temnotu hříchu. Tehdy Má Prozřetelnost přišla s lékem; jakmile jsi přijala Tělo a Krev Mého Syna, celého Boha a celého člověka, jak ho přijímáte ve Svátosti Oltářní na znamení pravdy, ustoupil veškerý zápach vůni přijaté svátosti a temnoty byly rozehnány jejím Světlem. A po několik dní, jak víš, ti zůstala v ústech a v tvé tělesné chuti vůně krve; tak se zalíbilo Mé Dobrotivosti.
Tak vidíš, nejdražší dcero, jak se Mi oškliví tento hřích u všech tvorů; pomysli tedy, oč víc Mě tíží, když se ho dopustí ti, které jsem vyvolil ke stavu zdrženlivosti. A mezi povolanými ke zdrženlivosti, kteří opustili svět, aby se stali řeholníky nebo aby žili jako rostliny zasazené do mystického těla Svaté Církve, jsou Moji správci. Neumíš si představit, jak velmi Mě mrzí tento hřích u nich, více než u všech lidí obecně, pokud pominu ty, kdo jsou povoláni ke zdrženlivosti: Mí správci jsou totiž svítilnami na podstavci, Mne, Pravé Slunce, udělují ve světle ctností, a mají proto žít počestně a svatě. Oni však svůj úkol plní v temnotách.
Jsou natolik pohlceni temnotou, že vidí a chápou jen povrchně a doslovně Svaté Písmo, které je samo o osobě osvícené, neboť pochází od Mých vyvolených prostřednictvím nadpřirozeného Světla, které jsem jim udělil Já, Pravé Světlo - jak jsem ti vysvětloval na jiném místě; nedokážou je číst, protože jsou pyšní, nečistí a zachvácení chtíčem, a to, co čtou, přijímají bez zájmu, protože chuť jejich duše je nespořádaná, narušená sebeláskou a pýchou, jejich žaludek je plný odpadků a jejich touhy překypující chtivostí a lakotou stojí jen o nezřízená potěšení; a svých hříchů se dopouštějí veřejně a nestoudně. Mnozí z těch ničemníků provozují i lichvu, kterou jsem zakázal.