Toto dostačovalo k vykoupení viny lidské přirozenosti: a dalo se to uskutečnit jedině mocí přirozenosti božské. Tak byla smyta hniloba Adamova hříchu a zůstalo jen její znamení, spočívající v náklonnosti ke hříchu a každé tělesné slabosti, jakási jizva, která člověku zůstává po zahojení rány.

Adamova vina byla taková, že člověka zavedla na cestu smrti; přišel velký lékař, Můj Jednorozený Syn, aby tohoto nemocného vyléčil, a vypil velmi hořký lék, neboť člověk byl natolik slabý, že jej neměl sílu spolknout. Můj Syn se zachoval jako kojná, která vypije lék místo dítěte, neboť je velká a silná, zatímco dítě by jeho hořkost nesneslo. Tak byl Kristus kojnou lidského rodu, protože velikostí a silou božství spojeného s vaší lidskou přirozeností snášel hořký lék nesmírně bolestivé smrti na kříži, aby dal život za vás, kteří jste svou vinou zeslábli jako děti. Zůstalo jen znamení tohoto prvotního hříchu, kterým se každý z vás nakazí při početí otcem a matkou. Duše je tohoto znamení zbavena, třebaže ne zcela, Svatým Křtem. Křest má totiž moc darovat život v milosti silou slavné a drahocenné Kristovy Krve.

V úkonu přijetí Svatého Křtu je duše očištěna a je jí vlita milost. Zůstává jí náklonnost ke hříchu, která je jakousi jizvou po ráně prvotního hříchu, ale jestliže duše chce, může tuto náklonnost držet na uzdě.

Od té doby je duše jako nádoba, která může do svého nitra přijmout milost a dát jí růst, hodně či málo, podle svého rozhodnutí, láskou a touhou a tím, jak Mne miluje a jak Mi slouží. Tak se duše může přiklonit ke zlu stejně jako k dobru; ačkoli ve Svatém Křtu přijala milost, může si vytvořit svůj úsudek a díky své svobodné vůli může konat dobro či zlo.

Lidská svoboda je tak velká a člověk díky síle slavné Kristovy Krve získal takovou sílu, že jej žádná moc zlého ducha a žádné ovlivňování jinými tvory nemůže přinutit k sebemenšímu provinění, jestliže si to nepřeje. Člověk byl totiž osvobozen od otroctví hříchu a byla mu vrácena svoboda právě proto, aby se stal pánem své smyslnosti a aby se navrátil k cíli, pro nějž byl stvořen.

Člověče, ubohý tvore, jako zvíře si libuješ v bahnu a neuznáváš velikost dobrodiní, která jsi ode Mne přijal a která jsou tak velká, že si větší ani nelze představit, a přesto jsi jimi byl obdarován bez ohledu na svou ubohost, která se holedbá nevědomostí!

předchozí | obsah | další