Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Tehdy Bůh shlédl ve Svém Milosrdenství na onu duši, dal se přemoci jejími slzami a spoutat její svatou touhou a jakoby Sám naříkal:
Nejmilejší dceruško, tvé slzy Mě přemohly, protože jsou zajedno s Mou Láskou a tryskají z lásky ke Mně.
Vaše palčivé touhy Mě zavazují. Ale pohleď a viz, jak je pošpiněna tvář Mé Snoubenky, jak je zohavena nečistou sebeláskou a odulá pýchou a lakotou těch, kdo se živí na jejích prsou. Mluvím o křesťanském náboženství, o všeobecném těle věřících a o mystickém těle Svaté Církve: a ti, kdo se pasou na jejích prsou, jsou Moji služebníci, kteří nemají živit jen sebe, ale mají pást na svatých prsou Církve všeobecné tělo křesťanů a všech, kdo by se chtěli pozvednout z temnot nevěry a stát se členy Mé Církve.
Vidíš, s jakou neznalostí, zaslepeností a nevděčností je udělováno mléko, slavná krev této Snoubenky - a jak je zneužíváno nečistýma rukama? Vidíš, jak neuctivě je přijímáno? Právě proto se jim to, co dává život, jejich vinou často stává příčinou smrti: tím míním drahocennou Krev Krista, Mého jednorozeného Syna, který odnesl smrt a temnotu, daroval jim Světlo a Pravdu a přemohl všechnu lež.
Tato Krev je pramenem všech darů a byla prolita, aby lidé došli spásy a aby ti, kdo ji ochotně přijmou, dosáhli dokonalosti. Tak jako Kristova Krev dává život a obohacuje duši veškerou milostí - v menší či větší míře podle dispozice a lásky obdarovaného, stává se příčinou smrti tomu, kdo žije neřestně. Tak přináší smrt místo života vinou toho, kdo ji přijímá nehodně, neboť setrvává v temnotě smrtelného hříchu. Jestliže působí smrt, není to tedy vadou Kristovy Krve. A není to způsobeno ani jakoukoli vadou služebníka, který by případně mohl žít v téže nebo dokonce těžší vině. Případné zlo v duši služebníka nemůže nijak poškodit nebo znehodnotit sílu a moc milosti skryté v této Krvi. A proto nehodný služebník neškodí těm, kterým uděluje svátosti, nýbrž sám sobě: působí si vědomou újmu, po níž bude následovat trest, pokud se nenapraví pravou lítostí a hlubokou bolestí nad svými vinami.
Proto říkám, že újma těch, kdo nehodně přijímají Kristovo Tělo, není způsobena nedostatečnou vykupitelskou mocí této Krve, ani služebníky, jak bylo řečeno, ale špatnou dispozicí a vadami přijímajícího, který si pošpinil duši a tělo tolikerou bídou a choval se k sobě a k bližnímu tak krutě. K sobě byl krutý, neboť se zbavil milosti, když svými vášněmi pošlapal plody Kristovy Krve, jemu udělené ve svatém křtu. Křtem totiž, neboli mocí Kristovy Krve, byl očištěn od poskvrny prvotního hříchu, která na něm ulpěla, když byl počat otcem a matkou.
Proto jsem vám daroval Slovo, Svého jednorozeného Syna, neboť lidský rod byl porušen hříchem prvního člověka, Adama. Všichni jste totiž byli jako křehké nádoby vzešlé z této hlíny, proto jste nebyli schopni přijmout věčný život. Proto jsem se Já, Nekonečná Vznešenost, spojil s nízkostí vašeho lidství, abych napravil jeho porušení a smrt a abych mu navrátil milost, kterou ztratil hříchem.1
Já nemohu odpykávat žádný trest - Má božská spravedlnost vyžaduje, aby trest vyplýval z viny, na druhé straně však žádný člověk, právě proto, že je člověkem, nestačil k usmíření viny: i kdyby člověk dokázal do určité míry nějakou vinu usmířit, vyplatil by pouze sám sebe, a jistě ne ostatní tvory obdařené rozumem. Avšak nemohl by vyplatit ani sám sebe, neboť vina se udála na Mně, který jsem Nekonečné Dobro. Já jsem však přesto chtěl vrátit milost člověku, který byl tak oslabený, že nemohl usmířit viny pouze svými silami. Proto jsem seslal Slovo, Svého Synáčka, zahaleného do vaší přirozenosti, která byla v Adamovi porušena, aby snášel trest v té přirozenosti, která Mě urazila, a utišil Můj hněv tím, že trpěl ve Svém Těle až k potupné smrti na kříži.
Tak jsem učinil zadost Své Spravedlnosti a naplnil Své Božské Milosrdenství. Milosrdenstvím jsem chtěl splatit vinu člověka a uschopnit ho k dobru, pro něž jsem ho stvořil. Tak byla lidská přirozenost spojená s přirozeností božskou dostačující podmínkou spásy pro celé lidstvo nejen mocí trestu, který si odpykávala v konečné přirozenosti Adamova rodu, ale mocí věčného božství, božské nekonečné přirozenosti. Když byla jedna přirozenost spojena s druhou, obdržel jsem a přijal oběť Krve Svého jednorozeného Syna, promíchanou a prohnětenou s božskou přirozeností prostřednictvím ohně Mé Božské Lásky: tato Láska byla poutem, které Ho drželo probodeného a přibitého na kříži.