Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Nejmilejší dcero, vyprávěl jsem ti podrobněji o životě některých lidí žijících ve svatém náboženství, jak se ničemně skrývají v řádu v beránčím rouše, třebaže jsou to vlci.1 Nyní se vrátím ke klerikům a správcům Svaté Církve a povím ti ještě o dalších chybách, kromě těch, o kterých jsem se již zmínil. Spočívají na třech sloupech - jsou to nejtěžší neřesti, na něž jsem si už stěžoval: nečistota, nadutá pýcha a chamtivost. Z chamtivosti dokonce prodávali milost Ducha Svatého, jak jsem ti už říkal.
Tyto tři neřesti na sobě navzájem závisejí a jejich základem je sebeláska. Dokud tyto tři sloupy stojí - a porazit je může jen láska ke ctnostem -, snadno duši udrží, aby tvrdohlavě setrvávala v jakékoli jiné neřesti. Všechny neřesti totiž pocházejí ze sebelásky, neboť z ní se rodí nejtěžší ze všech neřestí: pýcha. Pyšný člověk nezná lásku a nemá zalíbení v bratrské lásce; a pýchou dospívá k nečistotě a lakotě. Tak se lidé sami spoutávají ďáblovým řetězem.
Nejdražší dcero, podívej se nyní na nečistou ničemnost, s níž si špiní tělo i duši, jak jsem ti už naznačil. Ale chci ti povědět ještě víc, abys lépe poznala pramen Mého Milosrdenství a chovala k těmto ničemníkům větší soucit. Někteří z nich jsou tak posedlí zlým duchem, že nejen nemají úctu ke Svátosti a nedbají na vynikající stav, do něhož je Má Dobrotivost ustanovila, ale dokonce se věnují ďábelským kouzlům, jako by pro lásku ke tvoru zcela ztratili paměť. Čarují se Svátostí, kterou jsem vám dal za pokrm, aby uspokojili své ničemné a nečestné myšlenky a dosáhli splnění svých plánů. Tak právě ovečky, o něž mají pečovat a jejichž duše a těla mají pást, trápí těmito a jinými způsoby, o nichž pomlčím, abych nezvětšoval tvou bolest. Jak jsi viděla, rozhánějí je a připravují je o rozum a probouzejí v jejich vůli touhu po věcech, které by neměli dělat. Jejich těla pak prožívají muka, neboť se brání proti sobě samým. Kdo je původcem toho všeho a mnoha dalších ničemností, o nichž víš, takže ti je nemusím vysvětlovat? Je to jejich nečestný a ničemný život.
Nejmilejší dcero, tito lidé uvrhají do nesmírné bídy tělo, které bylo díky spojení Mé Božské přirozenosti s vaší lidskou pozvednuto nad všechny andělské kůry. Ohavný a ničemný člověče, ne člověče, ale zvíře, ty dáváš poběhlicím a ještě horším své tělo, které bylo pomazáním zasvěceno Mně! Od tvého těla a od celého lidského rodu byla odňata nemoc, kterou Adam způsobil svým hříchem a kterou z tebe sňal Svým zmučeným tělem Můj Jednorozený Syn na dřevě Nejsvětějšího Kříže. Ničemníku! On ti udělil čest, a ty Mu děláš hanbu! On uzdravil tvé rány Svou Krví, a ty ho biješ svými bezectnými hříchy plnými chtíče! Dobrý Pastýř omyl Své ovečky Svou Vlastní Krví, a ty špiníš ty, které jsou čisté, a děláš všechno možné, abys je svrhl do bahna. Máš být zrcadlem poctivosti, a přitom jsi zrcadlem nečestnosti.
Rozhodl ses ničemně zneužívat všechny údy svého těla tím, že děláš pravý opak toho, co Moje Pravda. Snesl jsem, aby Mu zavázali oči, abys ty byl osvícen, a ty chtivým pohledem vrháš otrávené jiskry do své duše a do srdce těch, na které takto ničemně pohlédneš. Snesl jsem, aby Ho napojili žlučí, a ty máš jako zvrácené zvíře zalíbení ve vybraných pokrmech a činíš se bohem svého břicha.2 Místo toho, abys svým jazykem napomínal bližního a zvěstoval Mé Slovo, máš na něm nečestná a prázdná slova; a svaté oficium se nemodlíš celým srdcem, ale jen jazykem. Cítím jen zápach, když přísaháš a lžeš jako kramář, a často se Mi dokonce rouháš. Snesl jsem, aby Mu byly spoutány ruce, aby tebe a celé lidstvo vysvobodil z osidel hříchu - a tvé ruce jsou pomazané a posvěcené k udělování Nejsvětější Svátosti, ale ty tak činíš ničemnými doteky. Všechny skutky tvých rukou jsou zkažené a slouží zlému duchu. Ničemníku! Ustanovil jsem tě do tak vysoké důstojnosti, abys sloužil jen Mně, ty i každý tvor obdařený rozumem!
Chtěl jsem, aby Mu byly probodeny nohy, a tak učinil Své tělo Mostem pro tebe, a aby Mu byl otevřen bok, abys viděl tajemství Jeho Srdce. Postavil jsem Ho před vás jako občerstvující zahradu, v níž můžete vidět a okoušet nevýslovnou lásku, kterou vám přináším, abyste nalezli a spatřili Mou Božskou přirozenost spojenou s vaší přirozeností lidskou: z toho vidíš, že Krev, kterou rozděluješ, jsem učinil lázní k omytí vašich nečistot. A ty jsi své srdce učinil chrámem zlého ducha. A tvůj cit, který má význam nohou,3 neobsahuje a nepřináší Mi nic než zápach a pohanu. Nohy tvého citu nesou tvou duši jen tam, kde je zlý duch. Tak celým svým tělem biješ Tělo Mého Syna a činíš pravý opak toho, co činí On a čím Mu jsi ty i každý jiný tvor povinován.
Nástroje tvého těla nejsou naladěny na dobro, neboť tři mohutnosti tvé duše se sjednotily ve jménu zlého ducha namísto toho, abys je sjednotil v Mém Jménu, jak bylo tvou povinností.
Tvá paměť má překypovat Mým dobrodiním, které jsi ode Mě přijal; je však plná nepoctivosti a mnoha dalších špatností. Ve své ničemné marnivosti jsi obrátil k rozkoším, vznešeným stavům a světskému bohatství zrak intelektu, jejž jsi měl ve světle víry upírat na Ukřižovaného Krista, Mého Jednorozeného Syna, Jehož správcem jsi byl ustanoven. Svůj cit, jenž má milovat jen Mne bez jakýchkoli prostředníků, jsi ničemně zaměřil na lásku ke tvorům a svému tělu, takže budeš víc než Mě milovat svá zvířata. Co Mi to všechno odhaluje? Tvou netrpělivost, kterou vůči Mně pociťuješ, když ti odejmu věc, již hodně miluješ, a pohrdání bližním, když ti připadá, že ti působí nějakou časnou újmu, a ve své nenávisti ho proklínáš, a tak se vzdaluješ od lásky ke Mně a k němu. Nešťastníku, byl jsi učiněn správcem Ohně Mé Božské Lásky, a kvůli svým neuspořádaným touhám ji ztrácíš, protože ti bližní způsobil nepatrnou újmu.
Nejmilejší dcero, toto je jeden ze tří sloupů ničemných neřestí, o nichž jsem ti vyprávěl.