Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Chci ti nyní povědět o třetím sloupu, o pýše, kterou sice uvádím na třetím místě, avšak je zároveň první i poslední, neboť okořeňuje všechny ostatní neřesti, právě jako láska okořeňuje všechny ctnosti a dodává jim život.
Původcem a pokrmem pýchy je smyslná sebeláska, o níž jsem ti už říkal, že je základem tří sloupů neřesti a všech špatností, jichž se tvor může dopustit. Kdo se miluje nespořádanou láskou, postrádá lásku ke Mně, a když Mě nemiluje, začne Mě urážet, neboť se neřídí přikázáním zákona milovat Mne nade všechno a bližního jako sebe sama. Z tohoto důvodu ti, kdo sami sebe milují smyslnou láskou, Mě nemilují ani Mi neslouží, a naopak milují svět a slouží mu: ani smyslná láska, ani svět se totiž se Mnou neslučují. Proto ten, kdo miluje svět smyslnou láskou a svými smysly mu slouží, pojímá nenávist ke Mně; a kdo Mě opravdu miluje, nenávidí svět. Proto Má Pravda řekla, že nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, kteří jsou navzájem svými protiklady, neboť služba jednomu znamená pohrdání tím druhým.1 Tak vidíš, že sebeláska zbavuje duši Mé lásky a odívá ji do neřesti pýchy, takže z počáteční sebelásky vycházejí všechny možné vady.
Trápím se pro každého tvora obdařeného rozumem, který tuto vadu má, a stěžuji si na ni, avšak nejvíc Mě mrzí u Mých pomazaných, kteří mají být pokorní: mají být pokorní jako všichni ostatní, protože pokora posiluje lásku, ale především proto, že jsou správci pokorného a neposkvrněného Beránka, Mého Jednorozeného Syna. Copak se nestydí, spolu s celým lidským rodem, být pyšní, když vidí Mne, Boha, který jsem se tak snížil k lidství, že jsem vám daroval Slovo, Svého Syna, ve vašem těle? A když vidí, že se toto Slovo ochotně ponížilo až k potupné smrti na kříži, aby poslušně splnilo Mou Vůli?
Můj Syn sklání hlavu, aby tě pozdravil, má trnovou korunu, aby tě jí ozdobil, otevřenou náruč, aby tě mohl obejmout, probodené nohy, aby mohl být s tebou. A ty, který jsi byl z ničemného člověka učiněn správcem této štědrosti a takové pokory, ty, který máš obejmout kříž, od něj naopak prcháš a přimykáš se k nečistým a bezbožným tvorům. Máš pevně a vytrvale následovat učení Mé Pravdy, upírat k ní své srdce i mysl; ty se však točíš jako list ve větru a za vším se ženeš. Pokud ti okolnosti vyhovují, tetelíš se nezřízenou radostí; pokud ti nevyhovují, chvěješ se netrpělivostí. Tak odhaluješ jádro pýchy, jímž je právě netrpělivost. Podobně jako je jádrem lásky trpělivost, jádrem pýchy je netrpělivost. Proto se pyšní a vznětliví lidé vším hned znepokojují a nade vším se pohoršují.
Pýcha je Mi natolik protivná, že při pádu s nebe s sebou stáhla i anděla, který se jí chtěl odít. Pýcha do nebe nevystoupí, naopak se propadne do pekla; proto Moje Pravda řekla: "Kdo se povyšuje (totiž kdo je pyšný), bude ponížen; a kdo se ponižuje, bude povýšen."2
Pýcha se Mi protiví u všech lidí, ale nejvíc u Mých správců, jak jsem ti říkal, protože jsem je ustanovil, aby pokorně udělovali pokorného Beránka; oni však činí pravý opak. Copak se ničemný kněz nestydí být pyšný, když vidí, jak jsem se před vámi ponížil tím, že jsem vám daroval Slovo, Svého Jednorozeného Syna? A Já je učinil Svými správci! Slovo se z pokory ponížilo až k potupné smrti na kříži; má hlavu korunovanou trním, a tento ničemník se odvažuje pozvednout hlavu proti Mně a proti svému bližnímu; z pokorného beránka se tak stal beranem, který trká rohy pýchy každého, kdo se k němu přiblíží.
Nešťastný člověče! Nemysli si, že kdy unikneš Mým rukám. Je snad toto úřad, který jsem ti svěřil, abys na Mne útočil rohy pýchy, a urážel tak Mě i svého bližního? A abys s těmi, kdo ti jsou nablízku, jednal nespravedlivě a nedbale? Je snad toto mírnost, s níž máš přistupovat ke slavení Kristova Těla a Krve? Jsi jako divoké zvíře, které vůči Mně nechová žádnou bázeň. Požíráš svého bližního a mezi vámi je rozdělení; měl bys tvory přijímat, ty však přijímáš jen ty, kdo ti slouží nebo ti jsou užiteční, nebo ty, kteří se ti líbí, protože sdílejí tvůj způsob života, místo toho, abys je napravoval a opovrhoval jejich chybami, jak je tvou povinností. Takže jsi pravý opak toho, co máš být: dáváš příklad, aby i ostatní jednali stejně jako ty, ba ještě hůř. Kdybys byl dobrý, činil bys to, co máš; ale protože jsi špatný, nedokážeš napravovat napomenutím a vada jiného člověka tě nemrzí.
Pohrdáš pokornými a ctnostnými chudými, dokonce se jich straníš. Máš k tomu samozřejmě důvod, přestože bys to dělat neměl: straníš se jich proto, že zápach tvé neřesti nesnese vůni jejich ctnosti; obcházejí tě mrákoty, když se Moji chudí objeví u tvých dveří. Vyhýbáš se tomu, abys je navštívil v jejich potřebách, a nepomáháš jim. To všechno je plodem rohů pýchy, které se neumějí sklonit k jedinému malému pokornému činu. Proč se neskloní? Protože pyšný člověk se nevzdal sebelásky, jíž se pýcha živí; proto nechce vyjít chudým vstříc a neuděluje jim ani časné, ani duchovní statky, jelikož mu chudí nepřinášejí žádný zisk.
Prokletá, na sebelásce založená pýcho, jak zaslepuješ zrak jejich intelektu, takže jsou krutí sami k sobě a jsou přitom přesvědčeni, že se milují a jsou na sebe laskaví! Myslí si, že získávají, avšak ztrácejí; myslí si, že se těší z rozkoše a bohatství a vznešeného stavu, avšak přebývají ve velké bídě a chudobě, protože postrádají dobro ctnosti: z výšin milosti se propadli do nízkosti smrtelného hříchu. Myslí si, že vidí, a jsou slepí, protože neznají ani Mne, ani sebe. Neznají svůj stav ani důstojnost, do níž jsem je ustanovil, ani porušitelnost a pomíjivost světa; kdyby je znali, nečinili by svět svým bohem. Co jim odňalo schopnost poznání? Pýcha. Tímto způsobem se stali zlými duchy - poté, co jsem je vyvolil za anděly, aby pro vás byli v tomto životě anděly na zemi; oni však padají z nebeských výšin do temnot. A jejich temnota a nečistota je někdy tak velká, že upadají do chyby, kterou ti nyní osvětlím.
Někteří z nich se stali vtělenými ďábly do té míry, že často konsekraci jen předstírají, ale ve skutečnosti nekonsekrují, protože se bojí Mého soudu a chtějí se ve své špatnosti zbavit veškerých zábran a skrupulí. Takový člověk ráno pravděpodobně vstal z nečistoty po nemírném jídle a pití předchozího večera. Ví, že bude muset celebrovat kvůli lidem. Avšak je si vědom svých vin a svědomí mu říká, že celebrovat nemá a nesmí. Zmocní se ho strach z Mého soudu: ne pro nenávist k jeho neřesti, ale ze sebelásky.
Nejdražší dcero, vidíš, jak je slepý? Neuchýlí se ke zkroušenosti srdce a lítosti nad svými hříchy, nedá si předsevzetí, že se napraví; naopak se rozhodne, že nebude konsekrovat. A je jako slepec, který nevidí, že pochybení a vada, k nimž se utíká, jsou horší než ty, které chtěl napravit: činí totiž z lidu modloslužebníky, kteří adorují nekonsekrovanou hostii jako Tělo a Krev Krista, Mého Jednorozeného Syna, celého Boha a celého člověka, tak jak je v konsekrované hostii: ale oni ukazují jen kus chleba.
Co by měl v takovém případě lid dělat, aby nepodlehl modloslužbě? Má se modlit s podmínkou: "Jestliže tento správce řekl, co říci má, věřím, že Ty jsi opravdu Kristus, Syn pravého a živého Boha, který ses mi dal za pokrm z vřelosti Své nesmírné lásky a na památku Svého nejsladšího utrpení a velkého dobrodiní Krve, kterou jsi prolil s tak vroucí láskou, abys omyl naše nečistoty." Když se bude takto modlit, slepota onoho správce ho nezavede do temnot tím, že by adoroval, co nemá; je-li tu nějaká vina, nese ji jen ničemný správce. Bez této podmínky by se však formálně dopustili modloslužebného úkonu, k němuž nemá za žádných okolností dojít.3
Nejmilejší dcero, co brání zemi, aby je pohltila? Kdo zadržuje Mou Moc, abych je nenechal zkamenět před očima lidu, jejž uvádějí ve zmatek? Moje Milosrdenství. Já sám sebe zadržuji: Moje Milosrdenství zadržuje Mou Božskou Spravedlnost, aby nad nimi zvítězilo mocí Milosrdenství. Oni však jako tvrdohlaví zlí duchové Mé Milosrdenství neznají ani nevidí a téměř jako by se domnívali, že jsem jim něco dlužen: zaslepila je totiž pýcha, takže nevidí, že jsou obdarováváni jen z Mé milosti, a jistě ne proto, že jim jsem touto milostí povinen.