To všechno jsem ti řekl, abys měla větší důvod k pláči a hořkosti nad jejich slepotou, neboť je vidíš ve stavu zatracení; a také proto, abys lépe poznala Mé Milosrdenství. Tak získáš k tomuto Milosrdenství důvěru a velkou jistotu v něm a budeš Mi odevzdávat ony správce Svaté Církve a celý svět a vzývat za ně Mé Milosrdenství.

A čím víc mi za ně budeš obětovat láskyplné a bolestné touhy, tím větší lásku ke Mně projevíš: jejich prostřednictvím totiž máte rozdávat dobrodiní, které ani ty, ani ostatní Mí služebníci nemůžete poskytnout Mně. Tehdy se nechám přimět tvou touhou, slzami a modlitbou Svých služebníků a prokážu Své Nevěstě milosrdenství tím, že jí udělím reformu prostřednictvím dobrých a svatých pastýřů.

Jakmile bude Církev reformována dobrými pastýři, napraví se nutně i podřízení, neboť téměř všechny jejich špatnosti odvisejí od chyb špatných pastýřů. Kdyby se pastýři napravili a zazářila v nich perla spravedlnosti prostřednictvím počestného a svatého života, nejednali by tak. A víš, co tento zvrácený styl života způsobuje? Jeden kráčí ve stopách druhého: podřízený neposlouchá, protože prelát také neposlechl své představené, kterým je podřízen. Tudíž se mu od podřízených dostává toho, co dělal sám svým představeným; a nyní je špatným pastýřem, protože byl špatným podřízeným. Příčinou toho všeho a všech ostatních chyb je pýcha založená na sebelásce. Kdo byl nedbalý a pyšný vůči svým představeným, bude ještě nedbalejší a pyšnější, když se představeným stane sám. A je natolik nedbalý, že jako slepý svěří kněžský úřad slaboduchému, který stěží umí číst a nedokáže plnit svůj úkol; pro svou nevědomost pak často opravdu nedokáže konsekrovat, neboť nezná správně slova konsekrace; a proto se dopustí téže chyby, které se ti, kdo konsekrují jen naoko, dopouštějí svévolně: to se stává, protože nejsou vybíráni zkušení muži, pevní ve ctnostech, kteří by dobře věděli, co říkají, a rozuměli by tomu. Oni jednají přesně naopak: nedbají o to, zda daný člověk dosáhl dostatečného vzdělání, nehledí na jeho věk, a jak se zdá, svévolně vybírají chlapce, nikoli zralé muže. Nehledí na to, zda žijí počestným a svatým životem, ani na to, zda si uvědomují důstojnost, k níž jsou povoláni, nebo velikost služby, kterou mají vykonávat. Jde jim jen o to, aby se rozhojňoval počet lidí, nikoli ctností.

Jsou slepí, a proto shromažďují další slepé¹ a nevidí, že to je další věc, ze které Mi budou muset skládat účty v okamžik smrti. A těmto pramálo osvíceným kněžím, které přivedli, svěřují péči o duše, přestože vědí, že se takoví lidé nedokážou postarat ani sami o sebe.

Jak mohou takoví lidé v jiných napomínat a poznávat chyby, které nepoznávají sami u sebe? Pochopitelně to činit nebudou, protože by byli sami proti sobě. Ale ovce bez pastýře, který by o ně pečoval a vedl je, se snadno ztratí a často se stávají kořistí vlků. Spatný pastýř se nesnaží vycvičit psa, aby štěkal, když se blíží vlk, ale přivykne ho, aby se choval stejně jako on. Tak tito vlažní správci a pastýři nemají psa svědomí ani hůl svaté spravedlnosti ani proutek ke zjednání nápravy, a protože jejich svědomí neštěká, aby se sami polepšili, zabíhají se jeho ovce, kterých si dlouho nikdo nevšímá, daleko od cesty pravdy Mých Přikázání a požírá je pekelný vlk. Kdyby pes jejich svědomí štěkal, a probudil tak vědomí jejich vlastních chyb proutkem svaté spravedlnosti, jak jsem říkal, ovečky by byly zachráněny a vrátily by se do ovčince.

Tento pastýř však nemá ani hůl, ani psa svědomí, a proto jeho ovečky hynou; ani se o ně nestará, protože pes jeho svědomí zeslábl a neštěká, neboť není krmen, jak potřebuje. Pokrmem, jejž má tento pes dostávat, je totiž Krev Beránka, Mého Syna: jestliže je paměť, která je jakousi nádobou duše, naplněna touto Krví, vyživuje jí svědomí. Památkou na Krev se totiž duše zapaluje nenávistí k neřesti a láskou ke ctnosti a tato nenávist a láska očišťují duši od poskvrny smrtelného hříchu. A dodávají bdícímu svědomí takovou sílu, že kdyby do duše chtělo vstoupit nějaké nebezpečí, jako je hřích - nejen citem, ale i pouhou myšlenkou -, svědomí se ihned jako hlídací pes rozštěká a podněcuje výčitku, dokud neprobudí rozum. Proto se ten, kdo má svědomí, dokáže vystříhat nespravedlnosti, má totiž spravedlnost.

Tito bezbožníci, kteří nejen nejsou hodni nazývat se správci, ale i jen rozumnými tvory, protože se svými hříchy učinili podobnými divokým zvířatům, nemají psa svědomí, který by je probudil - lze říci, že ho nemají kvůli své slabosti -, a proto nemají proutek svaté spravedlnosti. A jejich vady je natolik zasmušily, že se bojí vlastního stínu: tento strach není bázní před Bohem, ale bázní otroka. Ti, kdo měli být odhodláni jít i na smrt, aby zachránili ovečky z rukou zlých duchů, jsou naopak těmi, kdo jim je vhánějí do náruče, neboť jim nedávají příklad dobrým a svatým životem a odmítají snést pro jejich spásu i jen jediné urážlivé slovo.

Duše podřízeného často zabředá do nejtěžších hříchů a má dluhy vůči jiným lidem a pro nezřízenou lásku k rodině nedokáže svůj dluh splatit, aby ji nepřipravila o majetek. Její život bude znám širokému okolí i ničemnému knězi, kterému dokonce sdělí, že by ji jako lékař měl léčit. A ničemný kněz třeba půjde splnit svou povinnost: ale postačí jediné ostré slovo a umyje si nad ní ruce. Jindy dostane dary; takže v zajetí darů a otrocké bázně nakonec onu duši ponechá v rukou zlého ducha; rovněž jí udělí svátost Těla Krista, Mého Jednorozeného Syna, ačkoli vidí a ví, že se ona duše zapletla do temnot smrtelného hříchu: aby se zalíbil světským lidem a z neuspořádané bázně a kvůli zisku, který mu z této věci kyne, jí udělí svátosti a pohřbí ji s velkými poctami ve Svaté Církvi, přestože by ji měl vyhodit ven jako zvíře a úd odříznutý od těla.

Co je příčinou toho všeho? Sebeláska a rohy pýchy. Kdyby Mě totiž miloval nade všechno a ve Mně i duši toho nešťastníka, kdyby v něm byla pokora a posvátná bázeň, skutečně by hledal jeho spásu.

Proto vidíš, jak velké zlo plyne z těchto tří neřestí, které jsem ti naznačil obrazem tří sloupů a z nichž se odvozují všechny ostatní: pýcha, lakota a nečistota mysli a srdce. Tvé uši by nedokázaly vyslechnout, kolik zla z nich vyrůstá jako údy zlého ducha. A pro jejich pýchu, nečestnost a chamtivost se někdy stává - a tys viděla některé, jichž se to týká - že se jisté prosté ženy v dobré víře trápí skrupulemi a bázní, neboť se domnívají, že samy tyto chyby mají. Bojí se, že se jich zmocnil zlý duch, a proto se s důvěrou obracejí na hanebného kněze, aby je od něj vysvobodil; ve skutečnosti tak vyhánějí čerta ďáblem. A chtivý kněz přijme dar, a protože je chlípný, smyslný a ničemný, řekne jim: "Vaši vadu lze napravit jen jediným způsobem", a tak hanebně zničí zároveň je i sebe.

předchozí | obsah | další