Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Zlý duchu, který předčíš zlého ducha! Ve všem jsi horší než on. Mnoho zlých duchů má k těmto hříchům odpor, a ty ses stal horší než oni a obaluješ se těmito hříchy jako vepř bahnem. Nečisté zvíře, žádám snad toto od tebe, který máš mocí Krve, již spravuješ, vyhánět zlé duchy z duší a těl? Ty naopak zlé duchy do duší vháníš. Nevidíš, že sekyra božské spravedlnosti je již přiložena na kořen tvého stromu?1 A říkám ti, že tvé nečistoty ti v pravý okamžik a na pravém místě přinesou lichvářské úroky, jestliže je nepotrestáš pokáním a zkroušeností srdce; nedostane se ti ohledů, jsi kněz, naopak budeš potrestán a budeš muset snášet tresty za sebe i za ně a budeš mučen většími bolestmi než ostatní. Proto si rozmysli vyhánět zlého ducha zlým duchem chtíče!
Ničemný je i tvor, který - když se k takovému knězi odebere, aby ho vysvobodil ze smrtelného hříchu - se jím dá spoutat do jiného a ještě většího hříchu; a spolu pak jiným způsobem hřeší oba dva. Jestli si dobře vzpomínáš, na vlastní oči jsi viděla tvora, jehož se tato špatnost týkala. Tento pastýř tedy postrádá psa svědomí a vedle svého svědomí ubíjí i svědomí jiných lidí.
Ustanovil jsem je, aby v noci zpívali a při svatém oficiu se modlili žalmy, ale oni se věnují čarování a kouzlům zlého ducha, aby ďábelským mámením k sobě o půlnoci přivolali tvory, které milují hanebnou láskou. A někdy se zdá, že přijdou, ale není tomu tak. Copak jsem ti svěřil správu, abys trávil noční bdění takovými činy? Samozřejmě že ne; máš je trávit bděním a modlitbou, abys byl ráno připraven celebrovat a vydával přitom uprostřed lidu vůni ctnosti, nikoli zápach neřesti. Byl jsi ustanoven do andělského stavu, abys mohl ve svatém rozjímání hovořit s anděly v tomto životě a abys Mě nakonec mohl spolu s nimi okoušet a neustále na Mě hledět; ale tobě se líbí být zlým duchem a pobývat se zlými duchy, dokud tě nezastihne smrt.
Rohy pýchy poškodily zrak tvého intelektu, v němž je zřítelnice nejsvětější víry; tak jsi ztratil světlo, a proto nevidíš, v jaké bídě ses ocitl. Nevěříš opravdu, že každý trest je potrestán a každé dobro odměněno; kdybys tomu totiž věřil, jistě bys nedělal to, co děláš, a nevyhledával bys takové rozhovory se zlými duchy ani bys po nich nezatoužil, naopak by se tě zmocnila hrůza, jak jen bys o nich uslyšel.
Ale protože přizvukuješ vůli zlého ducha, máš zalíbení v něm i v jeho činech. Jsi zaslepenější než slepec! Chtěl bych, aby ses zeptal zlého ducha, jakou odměnu ti dá za tvou službu. Zlí duchové by ti odpověděli, že ti dají to ovoce, které mají sami pro sebe: neboť ti nemohou dát nic jiného než mučivé bolesti a oheň, který je bez ustání spaluje a do něhož spadli z nebeských výšin kvůli své pýše. A ty, pozemský anděl, padáš kvůli své pýše ze své vysokosti: z důstojnosti kněžství a z pokladu ctností dolů do ubohosti velké bídy, a pokud se nebudeš chtít napravit, do hlubin pekelných.
Svět a sebe samotného jsi učinil svým bohem a pánem. Zkus tedy požádat svět se všemi jeho rozkošemi, kterés v tomto životě okusil, a požádej svou smyslnost, s níž jsi užíval světských věcí -zatímco ses nacházel v kněžském stavu, do něhož jsem tě ustanovil, abys pohrdal vším světským, sebou i světem -, požádej tedy svět, aby tě obhajoval před Mou Tváří, před Nejvyšším Soudcem.
A svět ti odpoví: "Teď si musíš poradit sám." A tebe se přede Mnou a před světem zmocní zmatek a stud.
Tuto všechnu svou újmu nevidíš, protože tě oslepily rohy pýchy, jak jsem ti řekl; ale uvidíš ji na prahu smrti, až nenajdeš pomoc u žádné své ctnosti, neboť žádnou nemáš, a budeš ji hledat jen v Mém Milosrdenství, protože budeš doufat v milou Krev, jíž jsi byl správcem. Tato Krev je to jediné, co ani tobě, ani jiným nebude odňato, dokud v ni a v Mé Milosrdenství budeš chtít doufat; nikdo však nebude takový blázen a ty snad nebudeš natolik slepý, že bys to nechal dojít až k takovému konci.
Pomysli, že v onom posledním okamžiku proti člověku, který žil nečistě, pozvednou obžalobu zlí duchové, svět a jeho vlastní slabost. Přestanou mu lichotit a předstírat: lákavé věci tam, kde byla hořkost, přitažlivé tam, kde byla nedokonalost, klamavá světla tam, kde byly temnoty, jak to dělávali během jeho života. Naopak mu ukážou holou pravdu, takovou, jaká je. A pes svědomí, který byl do té doby slabý, se tak divoce rozštěká, že dovede duši téměř k zoufalství - přestože by si žádná neměla zoufat, nýbrž přimknout se nadějí ke Krvi bez ohledu na všechny své hříchy. Mé Milosrdenství, které přijímáte v Kristově Krvi, je totiž nesrovnatelně větší než hříchy, kterých se lidé na světě dopouštějí. Ale nikdo ať neotálí, jak jsem řekl, neboť je pro člověka značně těžké octnout se na bitevním poli, mezi tolika nepřáteli, beze zbraně jakékoli ctnosti.