A přece tito ničemníci, o nichž jsem, milá dcero, hovořil, na to ani nepomyslí. Kdyby na to pomysleli, nedospěli by k tak velké vině, ani oni, ani ostatní, ale chovali by se tak jako ti, kdo žili ctnostně a kdo raději zemřeli, než by Mě urazili a pošpinili tvář své duše nebo oslabili důstojnost, do níž jsem je ustanovil, a naopak posilovali důstojnost kněžství a rozvíjeli krásu své duše. Nesmíš si myslet, že důstojnost kněžství lze zvýšit ctnostmi nebo zmenšit vadami, to jsem ti už říkal; ale ctnosti jsou ozdobou a důstojností duše, pojí se s její čistou krásou, již vlastní od počátku, kdy jsem ji stvořil ke Svému obrazu a podobě.

Mí svatí správcové dobře znali pravdu o Mé dobrotivosti a o své kráse a důstojnosti, protože jim ji nezatemnila pýcha a sebeláska a nepřipravila je o světlo rozumu; nebyli pyšní a zamilovaní do sebe, nýbrž milovali Mne a spásu duší. Avšak tito ničemníci se zcela zbavili světla a nijak je neznepokojuje, že upadají z jedné neřesti do druhé, dokud se nezřítí do jámy. A chrám své duše a Svaté Církve mění ve zvířecí pelech. Nejdražší dcero, jak se Mi to všechno oškliví! Jejich domy, kde mají nalézat útočiště Mí služebníci a chudí a kde mají uchovávat breviář jako manželku a knihy Písma Svatého jako děti a těšit se z toho, že učí bližního svým svatým životem, tyto domy jsou nečistým doupětem bezbožných lidí. Jejich manželkou není breviář - k breviáři se chovají spíš jako k nevěrné ženě -, ale ničemnice, jež s ním nestoudně žije; jeho knihami je hejno dětí, a dětmi zplozenými ve stavu hanebné ničemnosti se bez výčitek chlubí.

O Velikonocích a slavnostech, kdy by měl svatým oficiem vzdávat slávu a chválu Mému Jménu a obětovat Mi kadidlo pokorných a zbožných modliteb, se baví a těší s ženami, které jsou pod vládou zlého ducha stejně jako on, veselí se se světskými lidmi, chodí na lov a líčí na ptáky jako světský člověk a dvořan.

Ničemný tvore, kam až ses odvážil? Máš chodit lovit duše pro slávu a chválu Mého Jména a setrvávat v zahradě Svaté Církve: ne se honit po lesích. Ale ty ses stal divokým zvířetem a plníš svou duši divokými zvířaty mnoha smrtelných hříchů. Proto lovíš zvířata, protože zahrada tvé duše zplaněla a je plná trní; proto vyhledáváš místa, kde nejsou duše, ale jen divoká zvířata.

Styď se, člověče, a zvaž své chyby, neboť máš důvod ke studu, ať na sebe pohlédneš z kterékoli strany. Ty se však nestydíš, protože jsi ztratil svatou a opravdovou bázeň před Bohem, a jako veřejná hříšnice, která nezná studu, se vychloubáš, že ve světě zastáváš významný úřad a že máš velkou a početnou rodinu. A pakliže děti nemáš, postaráš se, abys nějaké měl, aby mohly zdědit tvůj majetek. Ale jsi obyčejný zloděj, protože dobře víš, že jim nesmíš nic odkázat, neboť tvými dědici jsou chudí a Svatá Církev.

Vtělený ďáble, připravil ses o světlo a ve tmě hledáš, co bys hledat neměl, chvástáš se a chlubíš tím, zač by ses měl hluboce stydět a propadat přede Mnou zmatku, protože znám tajemství tvého srdce, i před tvory. Jsi poblouzněn, ale rohy pýchy ti nedovolí tvůj zmatek spatřit.

Nejdražší dcero, postavil jsem ho na Most Učení Své Pravdy, aby vám, poutníkům, uděloval svátosti Svaté Církve; a on zatím stojí v ničemné řece tekoucí pod Mostem a brodí se hanebnými rozkošemi světa, které vám rozděluje. A neví, že se ho chystá pohltit vlna smrti a že záhy odejde se zlými duchy, svými pány, kterým sloužil a jimiž se dal vést hříšnou cestou řeky. A pokud se nenapraví, dojde až k věčné záhubě, s takovou hanbou a výčitkami, že by je tvůj jazyk nedokázal vypovědět. A bude muset snášet mnohem větší hanbu než kterýkoli světský člověk, protože mu byl svěřen kněžský úřad, takže je za tutéž vinu trestán přísněji než jakýkoli člověk, který kdy na světě žil, a v okamžiku smrti se proti němu pozvednou jeho nepřátelé s výčitkou o to větší.

předchozí | obsah | další