index

Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností


Mystické tělo Svaté Církve
Smrt spravedlivého

Je pravda, že ho v okamžiku smrti obviní svět i zlí duchové a sama jeho smyslnost, jak jsem ti řekl, ale nyní chci o těchto ničemnících hovořit obšírněji, abys byla pohnuta k většímu soucitu, a chci ti vysvětlit, jak se liší duchovní boj spravedlivého od duchovního boje hříšníka, a jak velmi se liší jejich smrt: smrt spravedlivého totiž probíhá v pokoji, menším či větším, to podle dokonalostí jeho duše.

Prozatím chci, abys věděla, že všechny možné bolesti, jimiž mohou tvorové obdaření rozumem trpět, pocházejí z vůle; kdyby totiž byla jejich vůle spořádaná a v souladu s Vůlí Mou, neměli by čím trpět. To neznamená, že jsou ušetřeni veškerého namáhání, nýbrž že vůle přitom netrpí bolestí, protože to snáší ráda z lásky ke Mně; snáší to ráda, když vidí, že je to Má Vůle. Tito ze svaté nenávisti, kterou k sobě chovají, bojují se světem, s ďáblem a se svou smyslností, takže když nadejde okamžik smrti, zemřou v pokoji, neboť již zvítězili nad nepřáteli svého života. Svět je nemůže obvinit, neboť tito lidé prohlédli jeho klamy, a proto se zřekli světa a všeho, čím je vábil. Neobviňuje je zranitelná smyslnost a tělo, protože jej ovládli brzdou rozumu, umrtvovali tělo bděním a pokornou, vytrvalou modlitbou. Zabili smyslnou vůli nenávistí a nechutí k sobě samým a zcela se zbavili změkčilosti vůči tělu, která spolu s láskou panující mezi tělem a duší činí smrt něčím ohavným, a proto se člověk smrti přirozeně bojí.

Protože však ctnost spravedlivého člověka přesahuje jeho přirozenost - a zhasíná jeho přirozenou bázeň umírá se svatou nenávistí a s touhou dosáhnout svého cíle a přirozená změkčilost vůči tělu se mu nemůže postavit. Jako pes, který vidí u dveří vetřelce, štěká, aby zburcoval stráže, udržuje pes svědomí v bdělosti stráže rozumu, takže rozum spolu se svobodným úsudkem může za pomoci světla intelektu rozeznat, kdo je přítel a kdo nepřítel. Příteli - což jsou ctnosti a svaté myšlenky srdce - věnovali horlivou péči a cit lásky a velmi pečlivě se v těchto ctnostech cvičili; zatímco nepříteli, to je neřesti a špatným myšlenkám, vyhradili nenávist a odpor; a nožem nenávisti a lásky, světlem rozumu a rukou svobodného úsudku své nepřátele pobíjeli. V okamžiku smrti je tedy nehryže svědomí, protože svou stráž vykonávalo dobře a je pokojné.

Je pravda, že duše - z pokory a také proto, že v okamžik smrti lépe chápe poklad času a drahé kameny ctností - si leccos vyčítá, neboť jí připadá, že málo využila svěřený čas, ale tato bolest ji neubíjí, naopak ji pozvedá, neboť se díky ní zcela usebere a postaví se před pokorného a neposkvrněného Beránka, Mého Syna. A neodvolává se na své ctnosti: nechce totiž - ani nemůže - doufat ve své ctnosti, ale jen v Krev, v níž nalezla Mé Milosrdenství. A stejně jako žila vzpomínkou na Krev, tak se i ve smrti opájí Kristovou Krví a noří se do ní. Zlí duchové ji nemohou obvinit z hříchu, neboť duše za svého života moudře dokázala vítězit nad jejich zlovolností, a snaží se tedy alespoň zjistit, zda by ji nemohli o něco obrat; snaží se ji zastrašit, berou na sebe co nejohavnější podobu a útočí na ni mnoha rozličnými představami; protože však duše v sobě nemá jed hříchu, nepůsobí jí jejich vzhled bázeň a strach, který pociťuje ten, kdo na světě žil bezbožně.

Když tedy ďáblové vidí, že se duše s vroucí láskou ponořila do Kristovy Krve, nemohou ji vystát a vrhají po ní své šípy jen zdálky. Jejich boj a křik nemohou duši způsobit žádnou újmu, neboť duše už začíná okoušet věčný život, jak jsem ti řekl na jiném místě; zrakem intelektu, v němž září světlo nejsvětější víry, totiž vidí Mne, své Nekonečné a Věčné Dobro, na něž čeká, aby je z milosti, a nikoli za zásluhy, obdržela Mocí Krve Krista, Mého Syna. K tomuto Dobru vztahuje paže naděje a tiskne je rukama lásky, takže je získá, ještě než je přítomné, jak jsem ti vysvětlil již dříve. A vykoupaná v Krvi ihned prochází úzkými Dveřmi Slova a přichází ke Mně, Moři Pokoje; jsme totiž spolu spojeni, Já, Moře, s Dveřmi, neboť Já a Má Pravda, Můj Jednorozený Syn, jsme jedno.

Jaké radosti se dostává duši, která tak sladce dojde až na toto místo! Okouší totiž andělské dobro, a stejnou měrou, jíž žila s bližním v bratrské lásce, má účast na dobru všech, kdo je opravdu okoušejí, a setrvává ve vzájemné bratrské lásce. Toho se dostává těm, kdo tak sladce umírají.

Ale ti z mých správců, o nichž jsem ti říkal, že žili jako andělé, dostávají ještě mnohem víc, protože v tomto životě žili s hlubším poznáním a víc hladověli po úctě ke Mně a po spáse duší. Nemyslím tím jen světlo ctnosti, které mohou obecně lidé mít, ale na to, že tito správcové vedle nadpřirozeného světla ctnosti, měli také světlo svaté moudrosti, díky němuž hlouběji poznali Mou Pravdu. A kdo víc zná, víc miluje, a kdo víc miluje, víc přijímá. Vaše zásluha je měřena velikostí vaší lásky.1

A kdyby ses Mě nyní zeptala: "Mohl by stejně velké lásky dosáhnout člověk, který by neměl tuto moudrost?", odpověděl bych ti, že by jí dosáhnout sice mohl, ale byl by výjimkou, která by potvrzovala pravidlo; Já však nyní hovořím obecně.

Obdrží také větší důstojnost pro svůj kněžský stav, protože právě jim byl svěřen úkol živit se k Mé poctě dušemi. Všichni máte mít zalíbení v lásce k bližnímu, těmto však byl svěřen úkol rozdávat Krev a vést duše; a pokud tak činí horlivě a s láskou ke ctnostem, obdrží mnohem víc než ostatní, jak jsem ti říkal.

Jak blažená je jejich duše, když dojdou na práh smrti! Byli pro svého bližního hlasateli a obránci víry, vetkli si tuto víru do nitra duše a díky ní vidí, že jejich pravé místo je ve Mně. A totéž platí o naději, s níž žili a svěřili se do Mé Prozřetelnosti, když navždy opustili naději v sebe, to je ve svou moudrost: ale právě proto, že nedoufali v sebe, nevložili nezřízenou lásku do žádného tvora ani do žádné stvořené věci, a rozhodli se žít v chudobě: ze všech těchto důvodů jejich naděje ve Mě narůstá.

Jejich srdce, vyvolená nádoba nesoucí Mé Jméno2 - hlásali totiž Mé Jméno s vroucí láskou, dávali příklad dobrým a svatým životem a šířili učení Slova mezi bližní -, se v nevýslovné lásce pozvedá a tiskne ke Mně, neboť Já jsem jeho cílem, a podává Mi perlu spravedlnosti, na niž neustále hledělo, a tak bylo ke všem spravedlivé a rozvážně vykonávalo všechny své povinnosti. Proto je ke Mně spravedlivé a s pravou pokorou vzdává slávu a chválu Mému Jménu: uznává, že ode Mne obdrželo milost projít životem se svatým a čistým svědomím, a považuje se za nehodné tak velké milosti.

I jeho svědomí Mi podává dobré svědectví, a Já ho podle práva věnčím korunou spravedlnosti ozdobenou perlami ctností, které jsou plodem, jejž láska získala z ctností.

Pozemský anděli! Jsi blažený, neboť jsi nebyl nevděčný za dobrodiní, která jsi ode Mne přijal, a nedopustil ses nedbalosti ani lhostejnosti; naopak jsi horlivě, s pravým světlem, dozíral na podřízené a jako věrný a odvážný pastýř ses řídil Učením Pravého a Dobrého Pastýře, sladkého Ježíše Krista, Mého Jednorozeného Syna. Proto ty, knězi, skutečně procházíš skrze Něj, ponořen do Jeho Krve, s houfem svých oveček, které jsi díky svému učení a svatému životu přivedl ve velkém počtu do věčného života a mnohé jsi zanechal ve stavu milosti.

Nejdražší dcero, těmto duším neškodí pohled na zlé duchy, neboť pohled na Mne - vidí Mě totiž vírou a vlastní Mě láskou - a nepřítomnost jedu hříchu z nich snímá všechnu bázeň a obtíž, kterou jim může působit temnota a hrůzný vzhled zlých duchů: nezůstal v nich totiž žádný otrocký strach, jen posvátná bázeň před Bohem. Nebojí se tedy klamů zlého ducha, protože nadpřirozeným světlem a světlem Svatého Písma jeho léčky poznávají, takže je nemůže ani uvrhnout do temnot, ani duševně znepokojit. Tak slavně umírají ponořeni do Krve, a s hladem po spáse duší a s vroucí láskou k bližnímu vstupují do Mne, jakmile projdou Bránou Slova.

A Má Dobrotivost je uvádí do stavu, jenž jim náleží podle míry lásky, kterou Mi věnovali.

předchozí | obsah | další




1 srov. Mt 7,2
2 srov. Sk 9,15