Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Ničemníku! Jak velkou trýzeň musíš snášet - nyní, na prahu smrti! Vidíš všechny své ničemné skutky, protože červ tvého svědomí se probudil a hryže tě. Zlí duchové na tebe pokřikují a odměňují tě stejně jako své služebníky: zmatkem a výtkami. A abys jim v okamžik smrti neunikl, chtějí, abys propadl zoufalství: proto tě matou, aby ti mohli dát to, co mají sami pro sebe.
Ničemníku! Nyní se ti v celé své nádheře ukazuje důstojnost, do níž jsem tě ustanovil, a ty ke své hanbě poznáváš, v jaké temnotě vin jsi ji choval a užíval. Svědomí ti předkládá statky Církve, kterou jsi okrádal a které jsi tolik dlužen, protožes chudým a Církvi neodevzdal, co se patří. Tvé svědomí ti ukazuje, jak jsi je vydával a utrácel s veřejnými hříšnicemi, živil jimi své děti a obohacoval své příbuzné, že ses jimi cpal, abys ozdobil svůj dům a nakoupil stříbrné nádobí, zatímco jsi měl žít v dobrovolné chudobě.
Svědomí ti ukazuje božské oficium, které jsi bezstarostně zanedbával, jako by to nebyl smrtelný hřích, a pokud ses ho modlil, odříkávals ho ústy, ale tvé srdce bylo ode Mě daleko. Svědomí ti vyčte tvé podřízené, k nimž jsi měl cítit lásku, které jsi měl posilovat ve ctnostech svým příkladem života a dotýkat se jich milosrdnou rukou a proutkem spravedlnosti: ale protožes jednal opačně, svědomí ti to vyčítá před strašlivou tváří zlých duchů.
A pokud jsi prelát a nespravedlivě jsi svěřil hodnosti nebo péči o duše nějakému svému podřízenému a nedbal jsi dostatečně o to, komu a jak jsi je svěřil, je ti to vytýkáno svědomím, protože tyto hodnosti a péči o duše jsi neměl směnit za pochlebování ani za to, aby ses zalíbil tvorům, ani za nějaký dar, ale měls je udělovat s úctou ke Mně a ke spáse duší. A protože tomu tak nebylo, je ti to vytýkáno; a aby tvá bolest a zmatek byly ještě větší, svědomí ti ukazuje, co jsi udělal a cos dělat neměl a co jsi nevykonal, ačkoli jsi to udělat mohl.
Nejmilejší dcero, chci, abys věděla, že bílá barva lépe vynikne vedle černé a černá vedle bílé, než kdyby byla každá zvlášť. Stejně je tomu i s ničemníky, zejména s těmito, ale i se všemi ostatními, neboť na prahu smrti, kdy duše začíná jasněji vidět svou bídu a spravedlivý svou blaženost, je ničemníkovi ukázán jeho hanebný život. Nemusí mu jej ani ukazovat někdo jiný, protože samo jeho svědomí mu předkládá viny, kterých se dopustil, a ctnosti, které zanedbal. Proč ctnosti? Aby jeho zahanbení bylo ještě větší, protože když vidí neřest vedle ctnosti, prostřednictvím neřesti lépe poznává ctnost, a čím víc ji poznává, tím víc je zahanben. Prostřednictvím své viny lépe poznává dokonalost ctnosti, a tím sílí bolest, která ho sužuje, protože vidí, že po celý svůj život žádnou ctnost neměl.
Chci také, abys věděla, že při poznávání ctnosti a neřesti tito lidé velmi jasně vidí dobro plynoucí ze ctnosti a trest padající na toho, kdo ležel v temnotách smrtelného hříchu.
Toto poznání neuděluji proto, aby duše podlehla zoufalství, ale proto, aby dosáhla dokonalého sebepoznání a zastyděla se kvůli svým vinám s nadějí, že stud a sebepoznání může zmírnit jejich viny a utišit Můj hněv, když Mě budou pokorně prosit o milosrdenství. Ctnostný člověk se pak ještě víc raduje a hlouběji poznává Mou Lásku, protože tu milost, že se mohl cvičit ve ctnostech a jít po cestě Učení Mé Pravdy, přičítá Mně, nikoli svým zásluhám, a proto ve Mně jásá. S tímto pravým poznáním okouší svůj sladký cíl, k němuž dospívá způsobem, který jsem ti už vysvětlil.1 Tak spravedlivý, který žil s vroucí láskou, radostně jásá, a bezbožník, který přebýval v temnotě, je mučen bolestmi. Spravedlivému neškodí temný pohled na zlé duchy, ani se jich nebojí; bojí se jen hříchu, který mu může uškodit. Ale ti, kdo vedli ničemný život v chtíči, docházejí újmy a pohled na zlé duchy je velmi děsí. Touto újmou není zoufalství, pokud si to sami nepřejí, ale palčivá výčitka a probuzení svědomí, strachu a bázně před hrůzným zjevem zlých duchů.
Z toho vidíš, milá dcero, jak jsou odlišné trest smrti a boj, který jeden i druhý podstupují, a jak je odlišný jejich konec. Vysvětlil jsem ti a zraku tvého intelektu ukázal z toho všeho pouhý zlomek, který je téměř ničím ve srovnání s trýzní pro jednoho, a dobrem pro druhého.
Nyní uvaž, jak slepý je člověk, a zejména tito ničemníci, protože čím víc ode Mne obdrží a čím víc jsou osvíceni Svatým Písmem, tím víc jsou Mi dlužni a tím nesnesitelnější zmatek je čeká. A čím větší poznání získali za svého života ze Svatého Písma, tím lépe na prahu smrti poznávají své velké viny; doléhá na ně větší trýzeň než na ostatní, stejně jako se těm dobrým dostává vznešenějšího postavení.
Stává se jim totéž, co špatným křesťanům, kteří jsou v pekle mučeni víc než pohané, protože měli světlo víry, a vzdali se ho, zatímco pohané ho neměli. Tak jsou i správcové trestáni za stejnou vinu přísněji než ostatní křesťané, neboť jsem jim do správy svěřil Slunce Nejsvětější Svátosti, aby měli světlo moudrosti k rozlišování pravdy pro sebe i pro ostatní, kdyby ho jen chtěli použít; je tedy spravedlivé, aby obdrželi větší trest.
Ale tito správcové to nechápou; kdyby si alespoň trochu vážili svého stavu, neskončili by v tolika špatnostech; byli by takoví, jací mají být. Celý svět je zkažený, ale oni jednají hůř než světští lidé na jejich úrovni, protože svými nečistotami špiní tvář své duše a kazí podřízené a sají krev Mé Nevěsty, totiž Svaté Církve. Ta jejich vinou bledne, protože lásku a žár milosrdné lásky, které jí náležely, soustředili na sebe a jenom hledají, kde by ji o něco připravili, jak by pro sebe získali nějaké výhody a velké zisky, zatímco měli hledat duše. Tak kvůli jejich hanebnému životu světští lidé ztrácejí úctu ke Svaté Církvi a vypovídají jí poslušnost: to by v žádném případě dělat neměli; jejich vina není omluvitelná ani vinami správců.