Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Tehdy se ona duše jako opojená, rozechvělá vroucí láskou, se srdcem zraněným velkou hořkostí obrátila k Nejvyšší Věčné Dobrotivosti se slovy:
Věčný Bože, Světlo nade všemi světly, které jsi Dárcem veškerého světla! Ohni nade všemi ohni, jen Ty jsi Oheň, jenž hoří, a nestravuje. A stravuješ každý hřích a sebelásku, kterou najdeš v duši; nesžíráš duši zármutkem, ale obohacuješ ji nenasytnou láskou, neboť když ji nasytíš, není sytá, ale stále po Tobě touží. A čím víc Tě má, tím víc Tě hledá, a čím víc Tě hledá, tím víc po Tobě touží a víc Tě nalézá a okouší, Nejvyšší a Věčný Ohni, Propasti Lásky!
Nejvyšší a Věčné Dobro, Nekonečný Bože, kdo Tě přiměl, abys osvítil mě, Svého konečného tvora, Světlem Své Pravdy? Ty sám, Oheň Lásky, jsi toho příčinou, protože to pokaždé byla láska, která Tě přinutila a nutí, abys nás tvořil k Svému obrazu a podobě a aby ses nad námi smiloval a obdaroval nás, Své tvory obdařené rozumem, nekonečnými a nesmírnými milostmi.
Dobro nade všemi dobry! Jen ty jsi nanejvýš dobrý, a daroval jsi nám dokonce Slovo, Svého Jednorozeného Syna, aby mezi námi, nečistými lidmi plnými temnot, přebývalo. A kdo byl příčinou toho všeho? Láska, protože Tys nás miloval, ještě než jsme byli. O dobrá, věčná velikosti, Ty ses ponížila a umenšila, abys člověka učinila velkým. Kamkoli se podívám, vidím jen propastnou hloubku a Oheň Tvé Lásky.
Dokážu vůbec, já ubohá, odpovědět na Tvé Milosti a na Vřelou Lásku, kterous Mi zjevil a zjevuješ s tak horoucí láskou k tvoru, kromě obecné lásky, kterou chováš ke všem svým tvorům? Ne, to já nedokážu, protože jedině Ty, nejmilejší a láskyplný Otče, budeš za mne dost vděčný: to cit Tvé lásky Ti za mne bude vzdávat díky, protože já jsem ta, která nejsem. A kdybych o něčem svém řekla, že to jest, v hrdlo bych lhala, byla bych lhářka a dcera zlého ducha, který je otcem lži. Protože jenom Ty jsi Ten, který je, já dostávám bytí a každou milost, kterou k němu lze přidat, od Tebe, protože Ty mě z lásky činíš hodnou je přijmout a uděluješ mi je, nikoli proto, že by mi náležely.
Nejmilejší Otče, když byl lidský rod těžce nemocen Adamovým hříchem, seslals mu lékaře, sladké a láskyplné Slovo, Svého Syna; nyní, když jsem byla nemocna nedbalostí a velkou nevědomostí, podals mi Ty, přesladký a citlivý lékař, Věčný Bůh, lék, který byl sladký a hořký zároveň, abych se mohla uzdravit a pozvednout z lůžka. Je mi milý, protože ses mi zjevil v celé Své Milosti a Lásce; je sladší nade všecko sladké, protožes osvítil zrak mého intelektu světlem nejsvětější víry. V tomto světle jsem díky tomu, co se Ti zalíbilo mi zjevit, poznala výtečnost a milost, kterou jsi udělil lidskému rodu, když mu v mystickém těle Svaté Církve uděluješ celého Boha a celého člověka, a pochopila jsem důstojnost tvých služebníků, kterés ustanovil, aby Tě nám rozdělovali.
Toužila jsem, abys splnil slib, kterýs mi dal, ale Tys mi dal mnohem víc, i to, oč jsem neuměla požádat. Z toho opravdu chápu, že lidskému srdci dáváš víc, než oč Tě dokáže prosit; a vidím také, že Ty jsi, který jsi, Věčné a Nekonečné Dobro, a my jsme ti, kteří nejsme. A protože jsi nekonečný, zatímco my jsme koneční, obdarováváš nás tím, co tvor obdařený rozumem nezná a po čem ani nemůže toužit, neboť nezná způsob, který znáš Ty. Můžeš a chceš ukojit duši a nasytit ji věcmi, o něž Tě neumí požádat, protože neví, jak sladkým a příjemným způsobem je uděluješ.
Tak jsem dostala světlo ve Tvé štědré Lásce, když jsi zjevil Svou Lásku k celému lidskému pokolení a zvláště ke Svým pomazaným, kteří mají být anděly na zemi. Ukázals mi ctnost a blaženost těchto Svých pomazaných, kteří žili ve Svaté Církvi jako zářící světla s perlou spravedlnosti. A díky jim jsem lépe poznala neřest těch, kdo žijí ničemně, a pocítila jsem nesmírnou bolest kvůli urážce, jíž se vůči Tobě dopouštějí, a kvůli újmě, kterou tak působí celému světu. Škodí totiž světu tím, že jsou zrcadlem jeho ničemností místo toho, aby byli zrcadlem ctností. A protože jsi mně, ubohé, příčině a nástroji tolika chyb, toto všechno zjevil a naříkal jsi nad jejich ničemností, pocítila jsem nesnesitelnou bolest.
Ty, Nevýslovná Láska, jsi mi to všechno zjevil a dal mi lék, sladký a hořký zároveň, abych povstala ze své nemoci nevědomosti a lhostejnosti, a když jsem poznala sebe i Tvou Dobrotivost a urážky, kterých se vůči Tobě dopustili všichni možní lidé, a zvlášť Tví správci, abych se horlivě a s rozechvělou touhou utekla k Tobě a aby mne ubohou zalila řeka slz, k nimž mě nutí poznání Tvé Nekonečné Dobrotivosti a tito mrtví, kteří vedou tak ničemný život. Proto nechci, Věčný Otče, Nevýslovný Ohni, Útěšná Lásko, aby někdy ochabla má touha po úctě k Tobě a po spáse duší; nechci svým očím dopřát oddechu, ale pro Tvou Milost Tě prosím, aby se staly řekami plynoucími z Tebe, Moře Pokoje. Díky, Tobě buď díky, Otče, za to, žes vyslyšel má přání a splnil dokonce i to, co jsem neznala, a neuměla jsem Tě tedy o to požádat. Vyzvals mě, abych před Tvou Tváří v pokorné a vytrvalé modlitbě obětovala sladké, láskyplné a mučivé touhy, když jsi mi dal důvod k pláči.
Nyní Tě prosím, aby ses smiloval nad světem a nad Svou Svatou Církví. Prosím Tě, abys vyplnil prosbu, kterou mi sám vkládáš do srdce. Co jen bude s mou ubohou, ztrápenou duší, příčinou všeho zla? Už neváhej a smiluj se nad světem: vyplň touhu Svých služebníků. Copak je sám k těmto prosbám nepovzbuzuješ? Vyslyš tedy jejich hlas. Tvá Pravda nám řekla, abychom volali, a dostaneme odpověď, abychom tloukli, a bude nám otevřeno, abychom prosili, a dostaneme.1 Věčný Otče, Tví služebníci Tě prosí o milosrdenství: tak jim odpověz. Dobře vím, že milosrdenství ti je vlastní, a proto ho nemůžeš odmítnout tomu, kdo Tě o ně žádá. Tlučou na dveře Tvé Pravdy, protože v Tvé Pravdě, Tvém Jednorozeném Synu, poznali nevýslovnou lásku, kterou chováš k člověku: proto tlučou na dveře. Oheň Tvé Lásky Ti jistě nebude rozmlouvat, abys otevřel tomu, kdo vytrvale tluče.
Tak tedy otevři, rozraž a rozbij ztvrdlá srdce Svých tvorů; nedělej to kvůli těm, kteří netlučou, ale pro Svou Nekonečnou Dobrotivost a Lásku k těm služebníkům, kteří kvůli nim tlučou na dveře. Obdaruj je, Věčný Otče, vždyť vidíš, že stojí u Dveří Tvé Pravdy a prosí. A o co prosí? O Krev těchto Dveří, Tvé Pravdy. Tys Krví smyl jejich nečistoty a očistil je od hniloby Adamova hříchu. Krev je naše, protožes nám z ní připravil lázeň: to nemůžeš a nechceš zapřít a nechceš to ani odřeknout tomu, kdo Tě o ni žádá ve Jménu Pravdy. Daruj tedy Svým tvorům Plod Krve, polož na váhu cenu Krve Svého Syna, aby si ďáblové neodnesli Tvé ovečky do pekla. Ty jsi Dobrý Pastýř a dal jsi nám Pravého Pastýře, Svého Jednorozeného Syna, který z poslušnosti k Tobě dal Život za Tvé ovečky a omyl nás Svou Krví. O tuto Krev tě prosí Tví služebníci, kteří stojí u těchto Dveří jako hladovějící; pro tuto Krev tě prosí, aby ses smiloval nad světem a aby Tvá Svatá Církev znovu rozkvetla vonnými květy, dobrými a svatými pastýři, jejichž vůně udusí zápach nečistých a páchnoucích květů.
Věčný Otče, řekl jsi, že z lásky, kterou chováš ke Svým tvorům obdařeným rozumem, pro modlitby Svých služebníků a pro snášení mnoha útrap nevinnými se nad světem smiluješ a zreformuješ Svou Svatou Církev, a dáš nám tak odpočinout od zla.2 Neváhej tedy a shlédni na nás Svým Milosrdenstvím a odpověz nám hlasem Milosrdenství, protože Ty chceš odpovědět, ještě než Tě začneme volat.
Otevři dveře Své Nevýslovné Lásky, kterou jsi nám daroval prostřednictvím Dveří Slova.3 Ano, já vím, že nám otevřeš, ještě než zatlučeme, protože když Tví služebníci tlučou a volají po úctě k Tobě a po spáse duší, činí tak s citem a láskou, kterés jim udělil Ty. Dej jim Chléb Života, který je Plodem Krve Tvého Jednorozeného Syna: o to Tě prosí ke slávě a chvále Tvého Jména a pro spásu duší. Připadá jim totiž, že budeš víc oslaven a chválen spásou tolika tvorů, než kdybys je nechal setrvat v tvrdosti srdce. Pro Tebe, Věčný Otče, je možné všechno; jestliže jsi nás stvořil bez nás a jestliže nás bez nás nechceš spasit, prosím Tě, abys pohnul jejich vůlí, abys je uschopnil chtít to, co dosud nechtějí. O to Tě prosím ve Jménu Tvého Nekonečného Milosrdenství. Stvořils nás z ničeho; a nyní, když jsme, prokaž nám milosrdenství a postav znovu nádoby, které jsi vytvořil a ztvárnil ke Svému obrazu a podobě, obnov v nich milost Milosrdenstvím a Krví Svého Syna.