Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Všichni byste měli tuto slavnou knihu1 číst, neboť je v ní psáno o této ctnosti i o všech ostatních.
Zjevil jsem ti tedy, kde můžeš nalézt poslušnost, odkud pochází, kdo jí dělá společnost a kdo ji živí, a nyní ti povím o poslušných i neposlušných zároveň a o poslušnosti všeobecně i jednotlivě, to znamená o poslušnosti přikázání a o poslušnosti rad.
Celá vaše víra je založena na poslušnosti, protože poslušností Mi ukazujete svou věrnost. Moje Pravda v dala všem přikázání Zákona: prvním z nich je milovat Mě nade vše a bližního jako sebe sama. Přikázání jsou spolu tak těsně spjata, že nelze dodržovat jedno, aniž by člověk dodržoval i všechna ostatní, a nelze ani zanedbat jedno přikázání, aniž by byla zanedbána i ta ostatní.2 Kdo dodržuje tato dvě přikázání, dodržuje i ta zbývající, je věrný Mně i svému bližnímu, miluje Mě a má zalíbení v Mých tvorech. Proto je poslušný, podřizuje se přikázáním Zákona a tvorům z lásky ke Mně, pokorně a trpělivě snáší všechnu námahu a neúctu od bližního.
Tato poslušnost byla u Slova tak výtečná, že jste z ní všichni obdrželi milost, stejně jako vám Adamova neposlušnost přinesla smrt.3 Ale kdyby tento klíč zůstal v rukou Slova a vy jste ho nemohli použít, nestačilo by to. Již jsem ti říkal, že tento klíč znovu otevřel Nebe a že ho Slovo předalo do rukou Svého zástupce. Ten ho předává všem, kdo přijmou svatý Křest, v němž každý slibuje, že se odříká zlého ducha, světa, jeho slávy a rozkoší: slibuje tedy poslušnost, a proto dostává klíč poslušnosti. Tak tedy každý osobně vlastní stejný klíč jako Slovo. A pokud se člověk nesnaží ve světle víry a rukou lásky odemknout nebeskou bránu tímto klíčem, nikdy do ní nevstoupí, přestože ji už otevřelo Slovo. To proto, že jsem vás stvořil bez vás, aniž byste Mě o to prosili, miloval jsem vás, ještě než jste byli, ale nespasím vás bez vás.
Je tedy třeba, abyste tento klíč nosili v ruce, abyste jednali tak, jak je zapotřebí, a neusedali: je zapotřebí, abyste šli dál po cestě a ve světle Učení Mé Pravdy, nesmíte se zastavovat a vkládat cit do konečných věcí, jako to činí hlupáci po vzoru starého člověka, svého praotce, který zahodil klíč poslušnosti do bahna, rozdrtil ho kladivem pýchy a nechal ho zrezivět sebeláskou. Pak však přišlo Slovo, Můj Jednorozený Syn, který nesl tento klíč poslušnosti v ruce a očistil ho Ohněm Božské Lásky, vytáhl ho z bahna, umyl jej Svou Krví, narovnal nožem Spravedlnosti a vyklepal vaše ničemnosti na kovadlině Svého Těla. A obnovil ho tak dokonale, že ať se ho člověk sebevíc snaží zničit svobodnou vůlí, může ho mocí Mé Milosti toutéž svobodnou vůlí vždycky zase spravit.
Člověče, který jsi slepější nad slepce, tys zničil klíč poslušnosti a nijak se ho nesnažíš spravit! Myslíš si snad, že ti Nebe znovu otevře neposlušnost, když ti je předtím zavřela? Myslíš si snad, že pýcha, která spadla z Nebe, do něj může znovu vystoupit? Myslíš si, že budeš ve svém roztrhaném a špinavém šatě vpuštěn na svatbu? A že když sedíš a spoutáváš se okovy smrtelných hříchů, budeš chodit? Nebo že si dokážeš odemknout bránu bez klíče? Nepředstavuj si, že to dokážeš, protože tvé představy by byly klamné. Potřebuješ vysvobodit ze smrtelného hříchu. Tak z něj vyjdi Svatou Zpovědí a zkroušeností srdce, odčiň ho a dej si předsevzetí, že se již nikdy nedopustíš urážky. Pak zahoď na zem ošklivý a špinavý oděv a ve svatebním šatu se rozběhni se světlem a klíčem poslušnosti v ruce a odemkni bránu. Dobře si ten klíč přivaž provazem umrtvování a nelibosti nad sebou a nad světem; přivaž ho k touze po Mně, svém Stvořiteli, a opásej se jím, abys ho neztratil.
Dceruško, věz, že si mnozí vzali klíč poslušnosti, protože ve světle víry uviděli, že jinak neuniknou věčné záhubě. Ale jen ho drželi v ruce, nepřivázali ho na provaz a neopásali se jím; neoděli se dokonale do vůle zalíbit se Mi, neboť se stále chtěli líbit sami sobě. Nestáli o provaz umrtvování, naopak se těšili z lidské chvály. Tak mohou klíč kdykoli ztratit, jakmile na ně dolehne nějaká námaha nebo soužení, ať duchovní či tělesné; a pokud o něj moc nedbají, často povolí stisk ruky své touhy, takže ho nadobro ztratí. Tuto ztrátu však mohou napravit, neboť dokud jsou v tomto životě, mohou klíč znovu najít, pakliže si to přejí; nikdy by ho nenašli, kdyby si to nepřáli. A kdo jim ukáže, že ho ztratili? Netrpělivost: s poslušností je totiž spjata trpělivost, a když duše není trpělivá, je to znamením, že v ní není ani poslušnost.
Jak milá a slavná je tato ctnost, zahrnující i všechny ostatní, protože je počata a zrozena láskou! Na ní je založena skála nejsvětější víry; je jako královna, a kdo si ji zvolí za nevěstu, nepocítí žádné zlo, ale jen pokoj a klid: rozbouřené moře mu neuškodí, ať je bouře sebedivočejší, protože nedosahuje do nitra jeho duše. Když je urážen, necítí nenávist, protože mu bylo přikázáno odpouštět, a on chce být poslušný; nesouží se obavami, zda jeho přání zůstanou nevyslyšena, protože mu poslušnost přikázala toužit jen po Mně, který mohu, umím a chci jeho touhy naplnit: zcela se zbavil všech světských radovánek. Tak ve všech věcech, jejichž výčet by byl příliš dlouhý, nachází pokoj a klid, neboť si zvolil za nevěstu tuto královnu - poslušnost -, kterou jsem ti dal jako klíč k Nebi.
Poslušnosti, pluješ bez námahy a bez nebezpečí dosahuješ přístavu spásy! Připodobňuješ se Slovu, Mému Jednorozenému Synu, vystupuješ na loďku Nejsvětějšího Kříže a připravuješ se na utrpení, abys dostála poslušnosti Slovu a neopustila Jeho Učení. Naopak Ho činíš Stolem, na němž přijímáš Pokrm duší, a nepřestáváš milovat bližního!
Odíváš se do pravé pokory, a proto netoužíš po cizích věcech, které nejsou v Mé Vůli. Jsi přímá a neznáš dvojakost, protože činíš srdce upřímným a zbavuješ je pokrytectví, a miluješ Mého tvora svobodně, bez předstírání.
Jsi jako jitřenka přinášející světlo božské milosti. Jsi slunce, které hřeje, protože máš vřelost lásky. Dáváš zemi plodnost: s tebou všechny nástroje duše i těla přinášejí ovoce života sobě i bližnímu.
A jsi celá radostná, protože tvou tvář nezachmuřuje netrpělivost. Naopak, sladce z ní vyzařuje trpělivost a pokoj, který ti dodává tvá neochvějnost. Jsi velká svou neúnavnou vytrvalostí: tak velká, že vyplňuješ prostor od nebe až k zemi - neboť vytrvalost má moc rozrazit nebe dokořán. Jsi ztracená a neznámá perla, po níž svět šlape, a sama od sebe se pokořuješ tím, že se podřizuješ tvorům.4
Tvá moc je tak velká, že tě nikdo nepřemůže, neboť jsi opustila smrtelné otroctví smyslnosti, které tě zbavovalo veškeré důstojnosti. Když tento nepřítel zhynul díky nenávisti a nelibosti, které jsi pojala ke svým rozkoším, získala jsi zpět ztracenou svobodu.