Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Tehdy na ni Nejvyšší Věčný a Slitovný Otec shlédl zrakem Svého Milosrdenství a Slitovnosti a řekl:
Nejdražší a nejmilejší dcero, svatá touha a spravedlivé prosby musí být vyslyšeny; a proto Já, Nejvyšší Pravda, naplním Svou Pravdu a splním slib, který jsem ti dal, a tvou touhu. Jestliže se Mě zeptáš, kde můžeš nalézt poslušnost, jaká příčina ti ji odnímá a jaké znamení určuje, zda ji máš či nemáš, odpovím ti, že ji plně nalezneš v sladkém a láskyplném Slově, Mém Jednorozeném Synu. Tato ctnost byla u Něj tak pohotová, že pro její naplnění spěchal k potupné smrti na kříži.
Kdo ti ji může odejmout? Pohleď na prvního člověka, a uvidíš příčinu, která ho zbavila poslušnosti, již jsem mu udělil Já, Věčný Otec: je to pýcha vycházející ze sebelásky a z touhy zalíbit se družce. Tato příčina mu odňala dokonalost poslušnosti a zavinila neposlušnost, z níž vyplynula ztráta života v milosti a smrt; ztratil poslušnost a upadl do bahna a do velké bídy. A nejen on, ale i celé lidské pokolení, jak jsem ti řekl.
Znamením, podle něhož poznáš, zda tuto ctnost máš či nikoli, je trpělivost; jestliže nemáš trpělivost, chybí ti poslušnost. Zjistíš, že je to pravda, až budu o této ctnosti mluvit.
Ale dávej pozor: poslušnost lze totiž dodržovat dvěma způsoby. Jeden z nich je sice dokonalejší, ale nejsou od sebe odděleny, naopak spolu souvisejí, jak jsem ti říkal ohledně přikázání a rad.1 Jeden z nich je dobrý a dokonalý, zatímco ten druhý je nesmírně dokonalý; a do věčného života nedojde nikdo, jestliže nebude poslušný: bez poslušnosti totiž nikdo nemůže vstoupit, neboť nebeskou bránu, zavřenou Adamovou neposlušností, znovu otevřel klíč poslušnosti.
Způsobila to Má Nekonečná Dobrotivost, neboť jsem viděl, že se člověk, kterého tolik miluji, nemohl navrátit ke Mně, svému cíli, a proto jsem vzal klíče poslušnosti a vložil je do rukou sladkému a láskyplnému Slovu, Své Pravdě; a On jako vrátný odemkl bránu do Nebe. Bez tohoto klíče a bez tohoto vrátného, Mé Pravdy, nemůže do Nebe nikdo vystoupit, a proto ve Svatém Evangeliu řekl, že nikdo nemůže přijít ke Mně, Otci, jinak než skrze Něho.2 Když při Nanebevstoupení opustil společnost lidí a s jásotem se vrátil ke Mně do Nebe, zanechal vám tento sladký klíč poslušnosti. A jak víš, přenechal ho Svému zástupci, Kristu na zemi, jemuž jste všichni zavázáni poslušností až do smrti. Kdo se této poslušnosti zřekne, je ve stavu zatracení, jak jsem ti vysvětloval na jiném místě.3
Nyní chci, abys spatřila a poznala tuto nad jiné výtečnou ctnost a její původ v pokorném a neposkvrněném Beránkovi.
Co bylo příčinou nezměrné poslušnosti tohoto Slova? Byla to láska, kterou choval k úctě vůči Mně a k vaší spáse. Odkud tato láska pocházela? Ze světla osvěcujícího zrak Jeho Duše při pohledu na Božské Bytí a Věčnou Trojici: tak stále hleděl na Mne, Věčného Boha.
Tento pohled v Něm rodil onu nesmírně dokonalou věrnost, kterou ve vás nedokonalým způsobem probouzí světlo nejsvětější víry. Byl totiž věrný Mně, Svému Věčnému Otci, a proto běžel ve slavném světle cestou poslušnosti. Láska není nikdy osamocena, doprovázejí ji totiž všechny pravé a skutečné ctnosti, neboť každá z nich se rodí z lásky k milosrdné lásce, třebaže Slovo je má jiným způsobem než vy. Ale láska se pojí především s trpělivostí, která je její mízou: trpělivost je znamením, že duše přebývá v milosti a opravdu Mě miluje. Proto matka, totiž láska, dala poslušnosti za sestru ctnost trpělivosti a spojila je navzájem, takže se nikdy nemůže ztratit jedna z nich, aniž by se přitom neztratila i ta druhá: buď je máš obě, nebo nemáš ani jednu z nich.
Tato ctnost má chůvu, která ji sytí, totiž pravou pokoru, takže duše je natolik poslušná, nakolik je pokorná, a je natolik pokorná, nakolik poslouchá. Pokora je chůva a kojná lásky, proto její mléko posiluje ctnost poslušnosti. Oděv, jímž ji tato chůva opatřuje, je pohrdání sebou, oděv tupení, urážek a hrubostí, nelibosti nad sebou a zalíbení ve Mně. Na kom tento oděv nalezneš? Na sladkém Kristu Ježíši, Mém Jednorozeném Synu. Kdo se pokořil více než On? Nasytil se potupami a hrubostmi, neměl v Sobě zalíbení, to znamená, že umrtvil Svůj tělesný život proto, aby se zalíbil Mně. A kdo je trpělivější než On? Nepozvedl hlas k nářku, ale trpělivě přijímal nespravedlnosti, jako zamilovaný naplňoval Mou poslušnost, kterou jsem Mu udělil Já, Jeho Věčný Otec.
U Něho ji tedy naleznete dokonalou a úplnou. Zanechal vám toto pravidlo a Učení a sám je jako první dodržoval. Toto Učení je pro vás zdrojem života, protože to je přímá cesta. On je Cesta, vždyť rovněž řekl, že je "Cesta, Pravda a Život", a řekl také, že kdo po ní půjde, bude chodit za plného světla, takže se mu nemůže přihodit, že by učinil něco zlého nebo že by se něco zlého stalo jemu, aniž by si toho povšiml, protože se sebe strhl temnotu sebelásky, v níž upadal do neposlušnosti. Jak jsem ti říkal, je s Ním pokora, z níž plyne poslušnost. Stejně tak jsem ti říkal, a znovu ti to opakuji, že neposlušnost pochází z pýchy, zrozené ze sebelásky, když se člověk zbaví pokory. Sestrou, kterou sebeláska dává neposlušnosti, je netrpělivost, živená pýchou; a ve tmě nevěrnosti běží duše cestou temnoty, která ji vede do věčné smrti.