Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Abych ti ukázal, jak je Mi tato ctnost milá, říkám ti, že poslouchá i země a zvířata. Voda udrží toho, kdo Mě poslouchá, a když pohlédneš na zem, i ta poslouchá poslušného člověka, jak jsi viděla v Životopisech Otců. Pokud si vzpomínáš, četla jsi tam o onom řeholníkovi, kterému bylo opatem dáno suché dřevo, aby je z poslušnosti zasadil a denně zaléval, a on si neřekl: "Copak je to možné?", ale ve světle víry, aniž by zkoumal možnost či nemožnost svého počínání, učinil zadost poslušnosti, takže se mocí poslušnosti a víry suché dřevo zazelenalo a přineslo plody, na znamení toho, že ona duše netrpí suchostí neposlušnosti, ale že se zazelenala a plodí ovoce poslušnosti. Proto svati Otcové nazývali plody tohoto stromu "ovocem poslušnosti".
A když pomyslíš na nerozumná zvířata, uvidíš totéž. Takto tomu bylo s učedníkem, který z ryzí a prosté poslušnosti chytil draka a přivedl ho k opatovi. Opat ale jednal jako pravý lékař, a aby se tím onen učedník nepyšnil a aby byla vyzkoušena jeho trpělivost, odmítl ho s výčitkou: "Jsi zvíře, a přivedl jsi svázané další zvíře."
Totéž platí i o ohni. Pohleď na mnohé ve Svatém Písmu, kteří se, aby nepřestoupili Mou poslušnost nebo aby Mě pohotově poslechli, nechali vhodit do ohně, ale ten jim nijak neublížil, jako se to stalo třem jinochům v peci a mnoha dalším, o nichž by se dalo vyprávět.1
Stejně tak i voda držela Maura, který byl z poslušnosti poslán zachránit tonoucího učedníka. Nemyslel na sebe, ale ve světle víry myslel na splnění poslušnosti vůči svému představenému. A proto šel po vodní hladině, jako by to byla zem, a onoho učedníka zachránil.2
Pokud otevřeš zrak intelektu, zjistíš, že ti všechny věci ukazují na výtečnost této ctnosti.
Pro poslušnost je třeba opustit všechno ostatní. I kdybys byla tak unesena rozjímáním a duchovním spojením se Mnou, že by tvé tělo bylo pozvednuto ze země, a byla ti uložena poslušnost -všeobecně vzato, tím nemyslím nějakou výjimku, která potvrzuje pravidlo -, musíš se snažit tuto poslušnost naplnit, pokud je to možné. Pamatuj si však, že se nesmíš vytrhnout z modlitby v čase, v kterém je přikázána, pakliže bys to neučinila z lásky a poslušnosti. To ti říkám, abys viděla, jak toužím po tom, aby Mí služebníci byli připraveni pohotově poslechnout a jak Mi je poslušnost milá.
Poslušný člověk si získává zásluhy vším, co činí: jestliže jí, činí to poslušnost; stejně tak když spí, jde nebo stojí, když se postí nebo bdí, to všechno dělá poslušnost; jestliže je v chóru nebo v refektáři nebo v cele, kdo ho tam zavede a kvůli komu tam setrvává? Kvůli poslušnosti, ve světle nejsvětější víry. S tímto světlem se vrhá do náruče svého řádu a představeného, neboť zemřel veškeré své vůli.
S touto poslušností odpočívá na lodi, nechává se vést představeným, a tak proplouvá rozbouřeným mořem tohoto života jako po nehybné hladině, s klidnou myslí a pokojným srdcem, neboť ho poslušnost s vírou vyvedla z temnot. A cítí se silný a v bezpečí, protože se zbavil slabosti a bázně týmž úkonem, jímž odhodil svou vlastní vůli, ze které povstává veškerá slabost a nespořádaná bázeň.
A co tato nevěsta poslušnost jí a pije? Sytí se poznáním sebe a Mne, poznává své chyby a to, že jest sama, a poznává Mne, jenž Jsem, který jsem. Ve Mně okouší a jí Mou Pravdu, kterou poznává ve Vtěleném Slově, které je Mou Pravdou. A co pije? Pije Krev: Slovo jí v Krvi zjevilo Mou Pravdu a nevýslovnou Lásku, kterou k ní chovám. V téže Krvi Slovo zjevuje také Svou poslušnost, kterou jsem Mu Já, Jeho Věčný Otec, dal kvůli vám; a poslušný člověk se jí opájí. A protože je opojen Krví a poslušností Slova, zapomíná na sebe a na všechno své mínění a vědění, a z milosti Mě vlastní a citem lásky spolu se světlem svaté víry mě ve svaté poslušnosti okouší.
Celý jeho život jásá pokojem a ve smrti obdrží to, co mu bylo přislíbeno představeným, když skládal řeholní sliby: věčný život, blažené patření, nejvyšší a věčný klid a odpočinek: nezměrné Dobro, jehož velikost nedokáže nikdo docenit nebo pochopit, protože je nekonečné; toto nekonečné Dobro totiž nemůže obsáhnout nic menšího než je ono samo, jako nádoba ponořená do moře nemůže nabrat celé moře, ale pouze to množství, které se do ní vejde. Obsáhnout moře může jen moře samo; a tak i Já, Moře Pokoje, jako jediný mohu Sebe sama obsáhnout a docenit, a v Sobě samém se z tohoto obsáhnutí a docenění těším. A účast na této radosti a dobru, které v Sobě chovám, uděluji vám, každému podle jeho míry. Tuto míru plním vrchovatě, nenechávám ji poloprázdnou. Když člověk obdrží dokonalou blaženost, spatří a poznává z Mé Dobrotivosti to, co jsem mu dal poznat.
Poslušný člověk se světlem víry v Pravdu, když je vypálen v peci lásky, pomazán pokorou a opojen Krví, se sestrou trpělivostí a s opovržením k sobě samému, s pevností a ustavičnou vytrvalostí a se všemi ostatními ctnostmi, to znamená s ovocem ctností, tedy obdrží svou odměnu ode Mě, svého Stvořitele.