Ale kdo se nedrží této Cesty, plahočí se dole řekou, cestou, která není dlážděna kameny, ale je nestálá jako voda. A protože voda se sama od sebe nezastaví, každý, kdo se jí vydá, utone.

Vodě se podobají světská potěšení a situace. Láska k nim nespočívá na kamenech, ale neuspořádaně tkví ve tvorech a ve stvořených věcech a miluje je pro ně samotné, nikoli kvůli Mně. Ty jsou však jako voda, která neustále plyne, a s ní odplývá i člověk, který se jim svěřil. Je přitom přesvědčen, že odplývají stvořené věci, avšak je to právě on, kdo se nezadržitelně řítí ke konci, jímž je smrt. Pak by si přál udržet si sebe samého, to jest svůj život a věci, které miluje, aby mu neunikly a nescházely mu, ale není žádný způsob, jímž by si je mohl uchovat: buď přijde smrt, která ho přinutí je opustit, nebo jsou stvořené věci odebrány tvorům z Mého úradku.

Takoví lidé jsou následovníci lži a drží se cesty lži, takže se stávají dětmi ďábla, který je otcem lži. A protože procházejí branou lži, dostává se jim věčného zatracení.

předchozí | obsah | další