Když ona duše s pomocí slov trochu rozšířila své srdce chválou Božího Milosrdenství, pokorně očekávala, až jí bude splněn daný slib. A tehdy Bůh znovu promluvil:

Milá dcero, chválilas přede Mnou Mé Milosrdenství, protože jsem ti je už dal okusit a spatřit, když jsem ti řekl: "Toto jsou hříšníci, za které vás prosím, abyste Mě prosili." Ale musíš vědět, že Moje Milosrdenství k vám je neporovnatelně větší než to, co z něj vidíš, protože tvá schopnost vidění je nedokonalá a konečná, zatímco Mé Milosrdenství je dokonalé a nekonečné. Nedají se porovnat jinak než jako věc konečná s nekonečnou.

Chtěl jsem, abys okoušela toto Milosrdenství a s ním také lidskou důstojnost, o které jsem už mluvil, abys mohla lépe poznat krutost a nehodnost nečistých lidí, kteří se vydávají cestou bouřlivých vod. Otevři dobře oči svého rozumu: podívej se na ty, kdo se dobrovolně topí, a pozoruj, do jaké nehodnosti upadli kvůli svým vinám.

Nejdříve jako by onemocněli: to když přijali smrtelný hřích a když ho počali ve své mysli, aby ho později zrodili skutky, takže ztratili život v milosti.

A jako nemůže mrtvola vládnout žádným citem, který měla zaživa, a nemůže se sama pohybovat, takže ji musí odstranit někdo jiný, tak i ti, kdo utonuli v řece neuspořádané lásky ke světu, jsou mrtví pro Milost. Jsou mrtví, a proto jejich paměť neuchovává žádnou vzpomínku na Mé Milosrdenství. Zrak jejich rozumu nevidí Mou Pravdu, a i kdyby ji viděl, nepoznal by ji, protože mu odumřel cit, a to v tomto smyslu: už nevidí nic kromě sebe samého a miluje jen láskou své smyslnosti a ta je láskou bez života. Proto i vůle umírá Vůli Mojí, protože už miluje pouze mrtvé věci.

Tyto tři schopnosti jsou u ní mrtvé, a proto všechny její vnější i vnitřní činy jsou mrtvé pro Milost. Tak se hříšník nemůže bránit svým nepřátelům a nemůže si ani pomáhat vlastními silami; přijít na pomoc mu mohu jedině Já. A je skutečně pravdou, že tato mrtvola, které zůstalo jen svobodné rozhodování, může přijmout Mou pomoc, dokud žije ve svém smrtelném těle, jestliže Mě o ni požádá. Žádné pomoci se pouze od svých vlastních sil nikdy nedočká.

Sám se učinil neschopným čehokoli a tím, že chtěl ovládnout svět, se stal otrokem věci, která není, to znamená hříchu. Hřích je nic, a oni se stali otroky a služebníky hříchu.

Milostí, kterou přijali ve Svatém Křtu, jsem je učinil stromy života. Ale oni se stali stromy smrti, protože umřeli, jak jsem ti vysvětlil.

A víš, kde tento strom smrti koření? V hluboké propasti pýchy, která živí jejich smyslnou sebelásku. Míchou této pýchy je netrpělivost a jejím plodem je nerozvážnost. To jsou čtyři hlavní neřesti vedoucí ke smrti duši toho, koho už můžeme nazvat stromem smrti, neboť ztratil život milosti.

Ve stromě sice hnízdí červ svědomí, ale člověk mu věnuje pramálo pozornosti, neboť žije ve smrtelném hříchu a zaslepuje ho sebeláska.

Smrt přinášejí i plody tohoto stromu: žijí z kořene pýchy, a proto je otupělá duše plná nevděku, z něhož pochází všechno zlo. Kdyby totiž duše byla vděčná za přijatá dobrodiní, poznala by Mě, a tím by poznala sebe samu a chovala by ke Mně neochvějnou lásku. Ale ona se jako slepá snaží chytit řeky a nevidí, že voda plyne pryč a nečeká na ni.

předchozí | obsah | další