Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Proto neplatí výmluvy: všichni totiž byli poučeni a všem je neustále ukazována Pravda. A tak, pokud se nenapraví v čase, který je jim dán, budou odsouzeni podle druhé obžaloby, která bude vznesena na nejzazší hranici smrti, kde Má Spravedlnost volá: "Vstaňte, vy, kdo jste zemřeli, a pojďte k Mému Soudu." To znamená: ty, který jsi zemřel Milosti a kterého tělesná smrt zastihla ve stavu duchovní smrti, vstaň a pojď před Tvář Nejvyššího Soudce doprovázen jen svou nespravedlností a nespravedlivými soudy a vyhaslým světlem víry. Pohleď, to světlo jasně zářilo v tvých rukou při Svatém Křtu, ale tys ho uhasil pýchou a marnivostí svého srdce, které jsi pustil po větru vanoucím proti tvé spáse. Rozdmýchával jsi vítr své důležitosti sebeláskou a plavil ses po řece slastí a světských stavů jen podle své vůle ponoukané smrtelným tělem a bodci a pokušeními zlého ducha. Proto tě zlý duch stáhl dolů do valící se řeky s pomocí tvé vlastní vůle a vede tě s sebou do věčného zatracení.
Drahá dcero, důvodem této druhé obžaloby je skutečnost, že člověk dojde na samu hranici života, odkud není návratu, protože nadchází smrt, a tehdy ho začíná hryzat svědomí - už jsem ti pověděl, jak se zaslepil svou nadměrnou sebeláskou - a nyní, tváří v tvář smrti, kdy už není úniku z Mých Rukou, začíná prohlédat, a proto přísně obžalovává sám sebe, neboť chápe, že do tak hrozné bídy upadl svou vinou.
Kdyby duše v ten okamžik měla dost světla, aby poznala sama sebe a litovala své viny, nejen pro pekelný trest, který ji za vinu čeká, ale protože urazila Mne, Nejvyšší a Věčnou Dobrotivost, ještě by nalezla milosrdenství.
Ale když duše překročí hranice života bez světla víry, zůstane sama s červem hryzajícím její svědomí a nemá naději pramenící z Krve. Nebo když se trápí více svou budoucí újmou než urážkou, kterou Mi způsobila, dojde věčného zatracení. Tehdy je přísně obžalována Mou Spravedlností ze své nespravedlnosti a nespravedlivých soudů. A není obžalována z nespravedlnosti a z nespravedlivých soudů, kterých se dopustila obecně za celý svůj život, ale mnohem přísněji bude obžalována z nespravedlnosti a ze soudu, kterých se dopustila v posledním okamžiku života, když považovala svou bídu za větší než Mé Milosrdenství.1
Toto je hřích, který nelze odpustit ani v životě, ani po smrti, protože jím člověk odmítá a znevažuje Mé Milosrdenství.2 Proto je tento hřích v Mých Očích těžší než všechny ostatní hříchy, kterých se kdy mohl člověk dopustit. To vysvětluje, proč Mě více mrzelo Jidášovo zoufalství a proč bylo pro Mého Syna horší než sama zrada. Tak jsou z nespravedlivého soudu obžalováni ti lidé, kteří považují svůj hřích za větší, než je Mé Milosrdenství, a proto jsou trestáni spolu se zlými duchy a spolu s nimi jsou navěky odsouzeni k utrpení.
Podobně jsou obžalováni z nespravedlnosti, když více litují újmy, kterou utrpí, než urážky, které se vůči Mně dopustili. V tom spočívá nespravedlnost, protože Mi neodevzdávají to, co je Moje, a sobě to, co je jejich. Mně mají prokazovat lásku a ukazovat hoře zkroušeného srdce, které Mi mají obětovat pro spáchanou urážku. Ale oni činí pravý opak: sobě věnují soucitnou lásku kvůli svému osudu a cítí bolest jen nad trestem, který je za jejich viny čeká.
Tak vidíš, jak se dopouštějí nespravedlnosti, a jak jsou proto trestáni nejen za tuto nespravedlnost, ale také za nespravedlivý soud o Mém Milosrdenství. Protože pohrdli Mým Milosrdenstvím, odsuzuji je, spolu s jejich smyslností, která si je podmanila krutou tyranií zlého ducha, jemuž prostřednictvím své smyslnosti otročili. Společně Mě urazili a společně budou potrestáni a společně budou trpět. Říkám ti, že budou souženi zlými duchy, Mými služebníky, které Má Spravedlnost určila k soužení těch, kdo se dopouštěli zla.