Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Dcero Moje, lidský jazyk nedokáže vypovědět utrpení těchto zbídačených duší. Hlavní neřesti jsou tři - ze sebelásky se rodí druhá neřest, falešná sebeúcta, a z ní pramení třetí, kterou je pýcha doprovázená nespravedlností a krutostí, a z nich plynou ostatní bezbožné a nečisté hříchy -, a proto ti říkám, že jsou čtyři hlavní druhy pekelného soužení, z nichž jsou odvozeny všechny ostatní.
První soužení spočívá v tom, že je jim odňat pohled na Mne. To působí tak velké utrpení, že kdyby mohly, zvolily by raději Mě vidět, i kdyby přitom měly být páleny ohněm a nejkrutější trýzní, než Mě nevidět, aniž by pociťovaly jakoukoli jinou trýzeň. Toto první soužení činí ještě bolestnějším červ jejich svědomí, který je neustále hlodá, protože vidí, že jsou zbaveny Mne a rozmlouvání s anděly svou vlastní vinou, a navíc vidí, že se staly hodnými toho, hledět na zlé duchy a rozmlouvat s nimi.
Pohled na ďábla, který je třetím soužením, jejich utrpení dále množí. Světci se neustále radují pohledem na Mne a šťastně vzpomínají na plod obětí, které pro Mě snášeli s velikou láskou a sebezapřením, ale pro tyto nešťastníky je tomu naopak. Pohled na zlé duchy jejich soužení dále jitří: ve zlých duších poznávají sebe. Chápou totiž, že si to zasloužili svou vinou. Tak je červ svědomí hryže ještě víc a palčivý oheň tohoto vědomí jim nikdy nedopřeje úlevu.1
Ještě větší bolest jim působí pohled na samu postavu zlého ducha, který je tak hrozný, že si ho žádná lidská mysl nedokáže představit. Jestli si dobře vzpomínáš, ukázal jsem ti podobu zlého ducha - jen na kratičký čas, jen na okamžik! - a ty, když ses vzpamatovala, rozhodla ses raději jít po cestě dlážděné ohněm až do Soudného Dne a bylas ochotná bosýma nohama jít ohněm, než abys ho musela ještě jednou vidět. Ale to, co jsi zahlédla, nestačí, aby sis udělala představu o jeho hrůznosti, protože se z Boží Spravedlnosti jeví ještě odpornější té duši, která se Mě zřekla, a to měrou odpovídající závažnosti jejích vin.
Čtvrté soužení je oheň. Je to oheň, který pálí, ale duši nespálí. Duši nemůže spálit, protože to není hmotná věc, kterou lze zničit; je totiž nehmotná. Ale z Boží Spravedlnosti jsem dovolil, aby ji trýznivě pálil, soužil ji, a nespálil, a aby ji soužil a pálil nesmírným utrpením, rozmanitými způsoby podle závažnosti hříchů, někoho více a jiného méně, podle tíže jejich vin.
Z těchto čtyř soužení se odvozují všechna ostatní - soužení zimou a horkem a skřípění zubů. Tímto bídným způsobem se jim dostalo věčné smrti poté, co jim byl za života vyčten jejich nespravedlivý soud a nespravedlnost, a oni se po této první obžalobě nenapravili, jak jsem řekl, a nenapravili se ani po druhé obžalobě v okamžiku smrti, kdy nechtěli doufat a nelitovali urážky, kterou Mi způsobili, ale naříkali jen nad svým trestem.