Ti se natolik připodobnili Mé Vůli, že nemohou chtít nic, co nechci Já. Jejich svobodná vůle je natolik spoutána láskou, že jako tvorové obdaření rozumem, jejichž čas se naplnil, umírají ve stavu milosti a nemohou už hřešit. A jejich vůle je natolik spjata s Mou, že kdyby otec nebo matka viděli své dítě v pekle nebo kdyby tam syn viděl svou matku, nermoutili by se tím, naopak by byli šťastni, že je trestám, protože jsou to Moji nepřátelé. V ničem se ode Mne neodklánějí a jejich touhy se vždy naplní.

Touhou blažených je vidět, že ke Mně chováte úctu vy, kdo jste ještě jako poutníci na cestě ke konci, jímž je smrt. Z úcty ke Mně touží po vaší spáse, a proto se za vás neustále modlí. Takové touhy jim plním, pokud se vy ve své nevědomosti nezatvrdíte proti Mému Milosrdenství.

Blažení také touží znovu vlastnit své věno, jímž je tělo, ale tato touha je netrápí proto, že tělo právě nemají, naopak těší se z jistoty, že se jejich touha plně uskuteční. Tato touha jim konečně žádný zármutek působit nemůže: přestože tělo nemají, jsou blažení, a proto pro ně nepociťují bolest.

Nesmíš si myslet, že blaženost těla po vzkříšení zvětší blaženost duše. Kdyby tomu tak bylo, požívali by do té doby, než znovu získají tělo, pouze nedokonalé blaženosti: a to není možné, protože není jediná dokonalost, které by se jim nedostávalo. Proto nepřinese tělo blaženost duši, ale duše tělu, a obdaruje ho svou hojností. V den Posledního soudu se tedy duše oděje do svého těla, které opustila po smrti.

Stejně jako je duše nesmrtelná, zakotvená a upevněná ve Mně, tak se prostřednictvím tohoto spojení stane nesmrtelným i tělo, které ztratí svou tíhu a hrubost. Proto věz, že oslavené tělo dokáže projít zdí a neublíží mu ani oheň, ani voda: to není způsobeno jeho mocí, ale mocí duše, tedy mocí, která je Moje a kterou Já uděluji duši z milosti a z nevýslovné lásky, s níž jsem ji stvořil ke Svému obrazu a podobě.

Zrak tvého intelektu nedokáže pojmout dobro blažených, stejně jako ti nestačí uši k slyšení ani jazyk k vypovězení nebo duše k tomu, aby sis jejich dobro představila. Jakou jim působí radost vidět Mne, který jsem všechno jejich dobro! A jaká radost je čeká v oslaveném těle! A přece netrpí tím, že do dne Posledního soudu toto dobro nezakusí, protože jim z blaženosti nic neschází: jejich duše přetéká. Na této plnosti bude mít účast také tělo, jak jsem ti řekl.

Mluvil jsem o dobru, kterého se dostane oslavenému tělu v lidství oslaveném Mým Jednorozeným Synem, který vám dodává jistotu o vašem vzkříšení. V Synově oslaveném Těle budou všechna oslavená těla jásat v Jeho Ranách, jež zůstaly čerstvé jako jizvy, které ke Mně, Nejvyššímu a Věčnému Otci, neustále volají o smilování s vámi. Všichni mu budou podobní veselím a radostí: budete hledět jedním směrem a ruku v ruce se všichni budete podobat celému Tělu sladkého Slova, Mého Syna. Zůstanete ve Mně, a proto i v Něm, protože Můj Syn se Mnou tvoří jedno. Ale váš tělesný zrak se bude těšit, jak jsem ti řekl, oslaveným lidstvím Mého Jednorozeného Syna.

Proč? Protože blažení dožili svůj život v lásce k Mé Lásce, a proto v nich tato láska navěky trvá. Nemohou vykonat žádný dobrý skutek, ale budou se těšit z dobra, které si přinesli s sebou: to znamená nemohou vykonat žádný záslužný čin, neboť záslužné nebo hříšné činy lze konat jen v tomto životě - podle rozhodnutí vlastní vůle a podle užití svobodné vůle.

Blažení neočekávají Boží soud s bázní, nýbrž s radostí. A Tvář Mého Syna se jim nezjeví jako strašná nebo plná nenávisti, protože svůj život skončili v lásce: Mne milovali a bližním prokazovali dobrou vůli.

Proto vidíš, že podoba Tváře Mého Syna, až přijde soudit v Mé Slávě, nezáleží na Něm, ale na těch, kdo budou souzeni. Odsouzeným k zatracení se jeho Tvář zjeví spolu s nenávistí a spravedlností, avšak spaseným s láskou a milosrdenstvím.

předchozí | obsah | další