Avšak spravedlivá duše, která svůj život skončí v citech probuzených láskou a která je přemožena pouty lásky, nemůže už růst ve ctnostech, protože její čas vypršel, ale může stále milovat tou láskou, s níž ke Mně přišla. A stejnou měrou bude také souzena. Stále po Mně touží a stále Mě má, proto její touha není nikdy nenaplněná. Hladoví po Mně, a je nasycena, a jakmile se nasytí, opět hladoví. Ale její sytost nepřináší bolest a hlad nepůsobí utrpení.

Milující duše se těší věčným pohledem na Mne a každá z nich má určitou měrou účast na Dobru, které v Sobě chovám. Touto měrou je láska, s níž ke Mně přišly. Blažené duše totiž žily v lásce ke Mně a k bližnímu a nyní je všechny pojí společná láska a láska jednoho k druhému plynoucí z téhož zdroje. V lásce se těší a radují ze vzájemné účasti na svém dobru, které se připojuje k univerzálnímu dobru, jehož užívají všichni společně. A těší se a radují spolu s anděly, s nimiž světci přebývají podle rozmanitých a různých ctností, které uskutečňovali ve světě. Všichni jsou spojeni poutem lásky a těší se zvláštní účasti s těmi, které na světě milovali mimořádným způsobem. Díky této lásce si pomáhali růst v milosti a prohlubovali tak své ctnosti. Byli si tak vzájemně příčinou toho, že se jak v nich, tak v bližních zjevovala sláva a chvála Mého Jména. Ve věčném životě tuto lásku neztratili, naopak si ji zachovali a mají na ní vzájemně bezprostřednější a hojnější účast, stejně jako na univerzálním dobru, z něhož se těší.

Nechtěl bych však, aby sis myslela, že si toto jednotlivé dobro, o kterém jsem mluvil, uchovávají jen pro sebe. Tak to není, protože na něm mají účast všichni obyvatelé nebes, kteří jsou schopni se z něj těšit, všechny Moje milované děti a všichni andělé. Když duše dosáhne věčného života, všichni mají na dobru této duše účast, stejně jako má tato duše účast na dobru všech. To neznamená, že duše, která dojde věčného života, může pojmout více než dříve, nebo že by potřebovala ještě nějaké další naplnění, protože duše blažených je jako přetékající nádoba, do níž se už více nevejde. Ale radost těchto duší je doprovázena veselím, jásotem a plesáním, která se v nich stále obnovuje a sílí díky tomu, že poznaly ostatní duše, které v nebesích přebývají. Vidí totiž, jak díky Mé Milosti duše opustila zemi v plnosti Milosti, a proto jásají ve Mně, v Dobru, které duše pro Mou dobrotivost získala.

A ona duše se raduje ze Mne, z ostatních duší a z blažených duchů, neboť na nich vidí a okouší něhu Mé Lásky. Jejich touhy ke Mně neustále volají po spáse celého světa. Svůj život skončily v lásce k bližnímu, a proto nepřestaly milovat ani po smrti. Jejich láska je naopak provázela Branou Mého Jednorozeného Syna způsobem, který ti zanedlouho odhalím. Tak uvidíš, jak zůstávají navěky spoutány láskou, kterou měly, když končil jejich život.

předchozí | obsah | další