Jak lze v tomto životě okoušet předchuť věčného života? Chci ti to povědět: předchuť spočívá v tom, že člověk umí vidět Mou Dobrotivost a přiznat Mou Pravdu. Tohoto poznání je schopen Mnou osvícený intelekt, který je okem duše. Toto oko je zřítelnicí svaté víry: světlo, které dává rozlišit a poznat cestu a učení Mé Pravdy, Vtěleného Slova, a člověku umožňuje ho následovat. Bez této zřítelnice víry by člověk byl jako ten, kdo sice má oči, ale jeho zrak je natolik zamlžený, že nevidí. Tak pro zrak intelektu je zřítelnicí víra, a když ji zakryje závoj nevěry, utkaný ze sebelásky, rozum nevidí nic jiného: sice vypadá jako oko, ale schází mu světlo, protože se ho sám zřekl.

Tak vidíš, jak lidé díky zraku poznávají, poznáním milují a z lásky noří svou vůli do Mé, a tak ji ke své spáse ztrácejí.

Když ztratí svou vůli, odějí se Mou Vůlí, a Já si nepřeji nic jiného než jejich posvěcení. Tak ihned odvrátí zrak od dolní cesty, vydají se po Mostě a vítězí nad bolestí působenou trny. Kupředu je totiž vede jejich láska oděná do Mé Vůle, a proto jim trápení nemůže způsobit žádnou újmu. To jsem ti chtěl říct, protože jsem prohlásil, že Mí služebníci trpí sice tělesně, ale nikoli duševně, protože zemřeli svým smyslovým touhám, které jsou pravou příčinou bolestí a sklíčenosti tvora. Nemají-li svou vůli, nemají ani utrpení; proto Mí služebníci snášejí všechno se ctí, protože trápení kvůli Mé Lásce považují za milost a netouží po ničem jiném, než co chci Já.

I v případě, kdy dopustím, aby je trápili zlí duchové a přicházela na ně mnohá pokušení, jimiž se zkouší jejich ctnosti, brání se jim, jak jsem ti řekl, svou vůlí, kterou si posílili ve Mně, pokořují se a považují se za nehodné pokoje a duševního klidu, a naopak si myslí, že zaslouží veškeré potrestání. Právě proto žijí s radostným duchem a neznají bolest, která lidi skličuje.

Jestliže je pak postihne nějaké trápení způsobené ostatními lidmi nebo nějakou nemocí, chudobou, změnou světských věcí nebo smrtí dětí či jiných, tolik milovaných tvorů - a to všechno jsou bolesti zrozené hříchem -, Boží služebník snáší všechny tyto věci se světlem rozumu a svaté víry, s pohledem pevně upřeným na Mne, protože Já, Dobro, nemohu chtít nic jiného než dobro. Dopouštím totiž toto utrpení pro jejich dobro, nikoli z nenávisti, ale protože je miluji.

Když ve Mně jednou poznali lásku, vidí při pohledu na sebe své chyby: a světlem víry chápou, že dobro musí být odměněno a vina potrestána. Chápou také, že každá malá vina by zasloužila nekonečný trest, protože je spáchána na Mně, a Já jsem Nekonečné Dobro. Proto považují za milost, když je chci trestat v tomto časem omezeném životě. Proto mohou zkroušeností srdce odčinit hřích a zároveň získat zásluhy dokonalou trpělivostí, takže jsou za své utrpení odměňováni Nekonečným Dobrem.

Kromě toho také poznávají, že každé utrpení tohoto života je vždycky malé právě proto, že čas je konečný: času není víc než na špičku jehly. Když pomine čas, přejde každé utrpení, a proto je každá bolest nutně krátká. A tak Mí služebníci všechno trpělivě snášejí a trny, které na ně dotírají, jim nedokáží zranit srdce: jejich srdce se totiž osvobodilo od každé touhy smyslů a vzepětím lásky se usídlilo ve Mně a je se Mnou spojeno.

Proto je skutečně pravda, že tito lidé okoušejí věčný život už na zemi, jako závdavek věčného života: stojí ve vodě a nenamočí se, procházejí trním a nepopíchají se, protože poznali Mne, Nejvyšší Dobro, a hledali dobro tam, kde je: ve Slově, v Mém Jednorozeném Synu.

předchozí | obsah | další