Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Vysvětloval jsem ti tyto věci, abys lépe věděla, jak naopak okouší závdavku pekla ti, o jejichž klamu jsem ti vyprávěl. Nyní ti povím, odkud se tento klam bere a jak tito lidé obdrží závdavek pekla: dostanou ho, protože oslepili zrak intelektu nevěrností plynoucí ze sebelásky.
Každou pravdu člověk získává světlem víry. Podobně člověk dospívá ke lži a klamu nedostatkem víry. Mluvím o nevěře těch, kdo přijali Svatý Křest, svátost, díky níž zrak intelektu získává zřítelnici víry. Když dozraje jejich schopnost rozlišování, cvičí-li se ve ctnostech, uchovali světlo víry a rodí živé ctnosti. Pak bližním přinášejí dobré ovoce. Jako žena, která porodí živé dítě a živé ho odevzdá svému manželovi, tak i tito lidé odevzdávají své živé ctnosti Mně, Manželovi své duše.
Avšak tito ubožáci se chovají přesně naopak: když dosáhnou věku, v němž jsou schopni úsudku, měli by žít podle světla víry a mocí milosti rodit ctnosti, ale oni rodí ctnosti mrtvé. Jejich ctnosti jsou mrtvé, protože mrtvé jsou všechny jejich skutky: jsou totiž vykonány ve stavu smrtelného hříchu. Tito lidé se totiž zbavili světla víry. Uchovávají si sice formu Svatého Křtu, nikoli však světlo z něj vycházející, protože k nim nedosáhne skrze mlhu viny spáchané ze sebelásky, která jim jako mrak leží na zřítelnici, jíž kdysi viděli.
O těchto lidech, jejichž víra je beze skutků, bylo řečeno, že jejich víra je jako mrtvá.1 A jako mrtvý nic nevidí, ani oko, jehož zřítelnice byla zmíněným způsobem zamlžena, nevidí a nepoznává své nebytí ani poklesky, jichž se dopustilo. Stejně na sobě nemůže poznat ani Mou Dobrotivost, z níž přijalo bytí a všechny milosti, které jeho život doprovázejí.
Takto bídný člověk nezná ani Mne, ani sebe, a proto nemůže nenávidět svou smyslnost. Naopak ji miluje a snaží se uspokojit všechny její choutky. Tak jsou jeho skutky pro smrtelné hříchy jako mrtvě narozené děti. Také nechová lásku ke Mně, a protože nemiluje Mne, nemiluje ani to, co miluji Já, totiž svého bližního. Proto ho ani netěší vykonávat to, po čem toužím, to znamená opravdové a skutečné ctnosti. Ty ctnosti u vás toužím vidět ne proto, že bych z nich měl nějaký užitek, neboť Já jsem, který jsem,2 a beze Mne není učiněno nic kromě hříchu, který není ničím. Ale toto nic vám odebírá milost, a tím duši zbavuje Mne, který jsem Veškerým Dobrem. Vaše ctnosti se Mi tedy líbí pro vaše dobro a užitek, abych vás mohl v Sobě odměnit v životě, který nekončí.
Tak vidíš, že víra těchto ubožáků je mrtvá, neboť nenese ovoce, a jejich skutky jim nepřinášejí věčný život, protože nemají život v milosti. To však přesto neznamená, že mají zanedbávat konání dobrých skutků, ať už milost mají či nikoli, neboť každé dobro je odměněno, stejně jako každá vina je potrestána. S tím rozdílem, že dobro vykonané ve stavu milosti, bez smrtelného hříchu, platí pro život věčný, zatímco dobro vykonané ve stavu smrtelného hříchu pro život věčný neplatí, přestože může být odměněno mnoha způsoby, jak jsem ti řekl. Někdy jim totiž uděluji dar určitého času nebo je svěřuji srdcím Svých služebníků, aby se za ně bez ustání modlili, aby tak díky jejich prosbám mohli vyjít ze stavu viny a bídy.
Jindy jim neudělím ani dar času, ani modlitby, ale z Mé Milosti jsou odměněni na časných věcech: jako se to dělá se zvířetem krmeným na porážku. Tímto způsobem ti, kteří se vůči Mé Dobrotivosti neustále zatvrzovali, mohou vykonat nějaký dobrý skutek i ve stavu viny, jak jsem ti řekl. A jestliže nechtějí svým způsobem života zúročit ani čas ani modlitby ani jiné způsoby, jimiž jsem je volal, vyčtu jim jejich poklesky - a věz, že Má Dobrotivost chce odměnit i těch pár dobrých skutků, které vykonali -, odměním je časnými věcmi, kterými se nacpou: a když se nepolepší, dojdou věčného trestu.
Vidíš tedy, jak se klamou. A kdo že je klame? Oni sami: zřekli se totiž světla víry a jdou jako oslepení - hmatají sem a tam a chytají se všeho, na co dosáhnou. A protože se dívají jen slepým zrakem, vkládají svou náklonnost do pomíjejících věcí, a proto jsou neustále klamáni: jako hloupí vidí na věcech jen třpytící se zlato, a nikoli vražedný jed. Věz tedy, že všechny světské věci se všemi půvaby a potěšením, jsou-li brány, získány a přivlastněny beze Mne, s neuspořádanou touhou a ze sebelásky, lze přirovnat ke štíru, který se zepředu blýská, ale vzadu skrývá jed, jak jsem ti řekl poté, co jsem ti ukázal obraz Stromu. A jedno bez druhého se nikdy nevyskytuje: nikdy nenajdeš jed bez lichocení ani lichocení bez jedu, ale na první pohled je vždy vidět klamavý lesk. A nikdo se tomu jedu nedokáže ubránit, pokud není osvícen světlem víry.