Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Ale vrátím se ke třem stupňům, po nichž máte stoupat, pokud chcete vyjít z řeky a neutopit se v ní, ale dojít k živé vodě, k níž jste byli pozváni, a pokud chcete, abych byl uprostřed vás. Já vás totiž na vaší cestě doprovázím a jsem s vámi, protože Svou Milostí spočívám ve vašich duších.
Proto je nutné, pokud chcete jít dál, abyste měli žízeň. Jen ti, kdo mají žízeň, jsou zváni slovy: "Kdo žízní, ať přijde ke Mně a pije." Kdo tuto žízeň nemá, nedokáže vytrvat na cestě. Buď ho zadrží únava nebo potěšení, nebo se nestará o to, aby měl s sebou nádobu, do níž živou vodu nabere, nebo o to, aby šel v dobré společnosti, přestože ví, že sám se kupředu nedostane.
A proto se otočí, jakmile zahlédne blížící se ostny utrpení, stal se totiž jeho nepřítelem. Bojí se, že zůstane sám, ale kdyby šel ve společnosti, strach by nepoznal. A kdyby vystoupil po třech stupních, cítil by se v bezpečí, protože by nebyl sám.
Je třeba, abyste po Mně žíznili a abyste se sdružovali, jak řekl Kristus, "po dvou nebo po třech" nebo i víc dohromady. Proč bylo řečeno "dva nebo tři"?1 Protože nemohou být dva, aniž by byli tři, ani by nemohli být tři, aniž by byli dva. Je-li někdo sám, je vyloučené, abych byl uprostřed něj, protože s sebou nemá žádného druha, abych mezi nimi mohl být. Navíc, když je sám, není nikdo, protože kdo setrvává se sebou a žije se svou sebeláskou, je opravdu sám, neboť je oddělen ode Mne, od Mé Milosti a od lásky bližního. A když svou vinou ztratí Mne, stává se z něj nic, protože Já Jsem, který Jsem. Takže ten, kdo je jeden v tom smyslu, že žije sám v sebelásce, není Mou Pravdou brán na zřetel a není Mi milý.
To je tedy smyslem slov: "Jestliže se dva nebo tři spojí v Mém Jménu, Já budu uprostřed nich." Řekl jsem ti, že nemohou být dva, aniž by byli tři, a že nemohou být tři, aniž by byli dva. A tak tomu také je. Víš, že přikázání zákona lze shrnout do dvou a že žádné jiné nelze dodržet, pokud nejsou dodržována tato dvě: milovat Mě nade všechno a milovat bližního jako sebe samého. To je počátek, střed i konec přikázání zákona.
Dva se nemohou shromáždit v Mém Jménu, aniž by se shromáždili tři, to znamená není to možné bez jednoty tří sil duše -paměti, intelektu a vůle. Bez paměti, která uchovává vzpomínku na Mé Dary a dobrodiní, bez intelektu, který se upíná na nevýslovnou Lásku, kterou jsem vám zjevil v osobě Svého Jednorozeného Syna: učinil jsem Ho totiž viditelným zraku vašeho intelektu proto, aby v Něm mohl spatřit Oheň Mé Lásky; a bez vůle, která se s oběma silami pojí a která Mě miluje a touží po Mně, neboť jsem jejím cílem.