Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Řekl jsem ti o léčce, které podléhají ti, kdo chtějí okoušet a přijímat Mou Přítomnost ve své duši podle své vůle.
Nyní ti objasním, v čem spočívá druhá léčka, do níž padají ti, kdo nacházejí potěšení jen v hledání duchovní útěchy, takže často nepomohou bližnímu, přestože vidí, že se nachází v duchovním nebo časném nedostatku. Pod záminkou ctnosti si totiž říkají: "Když mu teď začnu pomáhat, ztratím duchovní pokoj a klid a nepomodlím se bohoslužbu hodinek v dobu, která je pro ni určena." Připadá jim, že Mě urazí, jestliže nepřijmou Mou útěchu. Tyto duše jsou oklamány duchovním potěšením své duše, takže Mě nakonec urazí víc tím, že se nesnaží utišit potřeby svých bližních, než kdyby se vzdaly veškeré své útěchy. Já totiž nařizuji každou ústní i vnitřní modlitbu proto, aby duše dosáhla dokonalé lásky ke Mně a k bližnímu a aby v této lásce setrvala.
Víc Mě uráží zanedbání lásky vůči bližnímu - a k tomuto zanedbání si lidé hledají výmluvy právě v tom, že se zrovna modlí a že by ztratili klid duše - než přerušení modlitby pro úkon lásky k bližnímu. V lásce k bližnímu Mě totiž najdou, zatímco ve svém potěšení, v němž Mě hledají, o Mne přijdou. Zanedbávání pomoci bližnímu totiž oslabuje Můj cit k nim a spolu s ním slábne také útěcha. A tak ztrácejí všechno, protože si chtěli zachovat určitou výhodu, a místo aby získávali, ztrácejí.1 Kdo chce přijít o svou útěchu pro spásu bližního, činí své duši dobře a získává Mne i bližního: bližního proto, že mu pomáhá, jak velí láska, a Mne proto, že slouží s láskou.
Kdyby se lidé takhle chovali, okoušeli by něhu Mé Lásky neustále, ale když se tak nechovají, žijí v bolesti, protože někdy bližnímu trpícímu tělesnou nebo duchovní nedostatečností pomoci musejí, ať z povinnosti nebo z lásky. Ale činí tak neradi, znuděně a s výčitkami svědomí, takže se pomoc bližnímu stane jim i ostatním něčím nesnesitelným. A kdyby se jich někdo zeptal: "Proč tě to tolik obtěžuje?", odpověděli by mu: "Protože mi připadá, že jsem tak ztratil duchovní pokoj a klid a že jsem opomněl mnoho věcí, které jsem chtěl vykonat, a proto mám strach, že jsem urazil Boha." Ale tak tomu vůbec není: je to tím, že hledí jen na své potěšení, a proto nedokážou rozlišit ani poznat, co skutečně Boha uráží. Kdyby tomu tak nebylo, viděla by jejich duše, že urážka nespočívá v nepřijetí duchovní útěchy ani v zanechání modlitby ve chvíli, kdy je bližní žádá o pomoc. Urážka naopak spočívá v tom, že je odhalena jejich nedostatečná láska k bližnímu, kterého musí milovat a sloužit mu z lásky ke Mně.
Vidíš, jaké léčce podléhá ten, jehož duchovní láska se zabývá jen jím samotným.
Takto nedokonalá láska může někdy způsobit ještě větší újmu. Pokud totiž láska vychází jen z útěchy a vidění - oběma věcmi své služebníky často obdarovávám - stává se, že jakmile je duše ztratí, propadá hořkosti a duchovnímu smutku, protože jí připadá, že pokaždé, když odejdu z její mysli, přichází o všechny milosti. Už jsem ti řekl, že do duše vcházím a zase z ní vycházím, ale neodnímám jí tím milost, jen vnímání Mé Přítomnosti, právě proto, abych ji dovedl k dokonalosti. Ale duše propadá hořkosti a zdá se jí, jako by se ocitla v samém pekle, jakmile začne postrádat potěšení a začnou na ni dotírat pokušení.
V této nevědomosti nesmí setrvat a nesmí se ani nechat klamat svou duchovní sebeláskou, která jí brání v poznání Pravdy. Musí Mě v sobě poznat, protože Já jsem Nejvyšší Dobro, které jí v těžkostech zachovává dobrou vůli nehledající jen vlastní útěchu. Proto se má duše pokořit a považovat se za nehodnou duchovního pokoje a klidu. Právě proto z ní odcházím: abych ji pokořil a aby v sobě poznala Mou lásku, kterou nalezne v dobré vůli, kterou jí uchovávám pro těžké chvíle. A také proto, aby se neživila jen sladkým mlékem, kterým zjemňuji tvář její duše, ale aby se naopak ze všech sil přimkla k hrudi Mé Pravdy a přijímala od Ní spolu s mlékem i maso, aby získávala mléko Mé Lásky prostřednictvím masa ukřižovaného Krista, to jest Jeho Učení, z něhož jsem pro vás učinil Most, abyste po něm mohli dojít ke Mně. Z tohoto důvodu odnímám takovým duším Svou útěchu.
Jestli budou postupovat s rozvahou a nebudou z nevědomosti hledat jen mléko, vrátím se k nim s větší útěchou a silou, světlem a vřelostí lásky. Ale když budou odnětí duchovního potěšení snášet mrzutě, smutně a v duchovním zmatku, získají velmi málo a setrvají ve své vlažnosti.