Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Čtvrtý stav je spíše plodem stavu třetího, vyrůstajícím z dokonalé jednoty duše se Mnou. Tato jednota jí dodává takovou neochvějnost, že duše všechno nejen trpělivě snáší, ale i vášnivě touží, aby mohla snášet bolesti k chvále Mého Jména.
Kdo dosáhne tohoto stavu, raduje se z toho, že prožívá stejné potupy jako Můj Jednorozený Syn, jak to říkal Můj hlasatel, slavný apoštol Pavel: "Raduji se v utrpení a potupách, které snášel ukřižovaný Kristus." Na jiném místě se píše: "Na svém těle nesu rány ukřižovaného Krista."1 Tak Moji služebníci, jakoby zamilovaní do Mé Lásky a hladovějící po pokrmu duší, běží ke stolu Nejsvětějšího Kříže a chtějí přinášet bližnímu velký užitek tím, že budou snášet velká utrpení, a touží si zachovat ctnosti a získat ještě další tím, že na svém těle ponesou Kristovy rány.
To je možné díky skutečnosti, že jejich trpící láska září i v těle a projevuje se sebepohrdáním a radostí z potup, kterých se jim dostává, snášením protivenství a bolestí přicházejících ze všech stran a všemi způsoby, kterými je udělím. Tyto nejmilejší děti se radují z každé bolesti, a trápí je naopak potěšení a každá útěcha, kterých se jim kdy dostane od světa. Z pokory a nenávisti k sobě nepřikládají vážnost nejen útěchám, které jim svět přináší s Mým souhlasem - služebníci světa jsou totiž občas přinuceni Mou dobrotivostí, aby jim vzdali úctu a pomohli v tělesných nutnostech a potřebách, ale ani duchovní útěše, kterou jim dávám Já, Věčný Otec. Samozřejmě jí neopovrhují, neboť je Mým darem a milostí, pouze odvrhují radost, již tato útěcha přináší duši.
To duše získává díky ctnosti opravdové pokory, které dosahuje svatou nenávistí k sobě samé. Tato pokora je vychovatelkou a živitelkou lásky, jíž duše dosahuje opravdovým poznáním sebe a Mne. Tak můžeš vidět, jak ctnost a rány Ukřižovaného Krista září na jejich tělech a v jejich duších.
Těmto duším se nestává, že bych se vzdálil jejich citu, jak tomu činím u ostatních, od kterých se vzdaluji, abych se zase vrátil, přičemž jim neodnímám milost, ale unikám pouze jejich citu. Těmto nesmírně dokonalým tvorům, kteří se dotkli velké dokonalosti, to nečiním proto, že ve všem zemřeli své vůli: v jejich duši naopak trvale přebývám prostřednictvím milosti i citu. To znamená, že pokaždé, když chtějí svou duši se Mnou spojit láskou, mohou tak učinit, protože jejich touha dosáhla láskou takové jednoty se Mnou, že ji ode Mě nemůže nic oddělit: každé místo a každý okamžik se jim stává vhodným k modlitbě. Jejich slova se pozvedají ze země k nebesům; to znamená, že se zbavili veškerých pozemských náklonností a každé smyslné sebelásky a po schodišti ctností se pozvedli až k nebi, když vystoupili po třech stupních, které jsem znázornil Tělem Krista, Svého Jednorozeného Syna.
Na prvním stupni zbavili nohy náklonnosti k neřesti, na druhém okusili tajemství a lásku srdce, z níž mohli počít lásku ke ctnosti. Na třetím stupni, který je místem duchovního pokoje a klidu, sami na sobě zakusili ctnost a ze stavu nedokonalé lásky se pozvedli k velké dokonalosti. Zde nalezli pokoj v učení Mé Pravdy: našli stůl, pokrm a toho, kdo jim ho podá, a okoušejí ho prostřednictvím učení Ukřižovaného Krista, Mého Jednorozeného Syna.