Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Kdo dokáže spatřit a okusit tuto pravdu, že totiž v každé stvořené věci, v démonech a ve tvorech obdařených rozumem je viditelná sláva a chvála Mého Jména? Jedině duše oproštěná od těla, která dosáhla až ke Mně, vidí jasně a v tomto nazírání poznává Pravdu. Když vidí Mě, Věčného Otce, miluje a milováním se sytí. Když je nasycena, poznává Pravdu, a poznáním Pravdy se její vůle upevňuje v Mé Vůli, a když v Mé Vůli stojí tak pevně a bezpečně, už jí nic nemůže způsobit bolest, protože má to, po čem toužila, než Mě spatřila: může hledět na slávu a chválu Mého Jména. Blažený člověk ji vidí v plnosti a pravdě: skrze Mé svaté, blažené duchy, skrze všechny ostatní tvory a démony, jak jsem ti řekl.
Když blažený člověk vidí, že jsem urážen, což mu dřív přinášelo nesmírnou bolest, nedokáže už trpět, cítí jen soucit bez bolesti a miluje hříšníky a s horoucí láskou Mě prosí, abych se nad světem smiloval. Blažený už necítí bolest, ale jeho láska neustává: stejně jako pro Slovo, Mého Syna, skončila bolestnou smrtí na kříži bolest spojená s touhou kříže - s touhou, jíž trpěl od prvního okamžiku, co jsem Ho poslal na svět, až do poslední chvíle smrti, kterou přijal pro vaši spásu. Neustala Jeho touha po vaší spáse, ale utrpení, které ji doprovázelo. Kdyby totiž tehdy vyhasla horlivost Mé Lásky, kterou jsem vám Jeho prostřednictvím zjevil, byla by teď pro vás konečná, a vy byste vůbec nebyli, protože jste stvořeni z Lásky. Kdyby se Láska vrátila ke Mně zpět a Já vaše bytí nemiloval, vůbec byste nebyli. Ale Moje Láska vás stvořila a Moje Láska vás uchovává. A protože Já jsem jedno se Svou Pravdou, Vtěleným Slovem, a On je jedno se Mnou, skončilo v Něm utrpení touhy, ale nikoli Láska, která ji inspirovala.
Tak můžeš vidět, že svatí a všechny duše, které dosáhnou věčného života, touží po spáse duší, a přitom netrpí, protože bolest skončila s jejich smrtí. Ale smrtí neustala vroucnost jejich lásky. Také vidíš, jak opojeni Krví Neposkvrněného Beránka a oděni láskou k bližnímu prošli úzkou branou, vykoupali se v Krvi ukřižovaného Krista a ocitli se ve Mně, Moři Pokoje, zbaveni nedokonalosti, a tedy také prosti veškeré neuspokojenosti. Tak dosáhli dokonalosti a jsou nasyceni veškerým dobrem.
Pavel tedy toto dobro viděl a okusil, když jsem ho vyzvedl do třetího nebe,1 k výšinám Trojice, kde hleděl na Mou Pravdu a okoušel ji, byl přitom naplněn Duchem Svatým a naučil se učení Mé Pravdy, Vtěleného Slova. A Pavlova duše byla oděna tělesným vnímáním a spojením se Mnou, Věčným Otcem, jako u blažených ve věčném životě; s tím rozdílem, že jeho duše nebyla oddělena od těla, ale setrvávala ve Mně tělesným vnímáním a spojením. Ale Mé Dobrotivosti se zalíbilo učinit ho vyvolenou nádobou v hlubinách Věčné Trojice, odňal jsem mu Sebe, protože do Mne nezapadne žádná bolest, ale Já jsem chtěl, aby v Mém Jménu trpěl. Proto jsem před zrak Pavlova intelektu postavil ukřižovaného Krista, ovinul jsem ho šatem Kristova Učení a svázal jsem ho a spoutal Slitovností Ducha Svatého, Ohně Lásky. A on jako připravená nádoba, vytvořená Mou Dobrotivostí, se vůbec nevzepřel, když byl zasažen, naopak se zeptal: "Můj Pane, co chceš, abych učinil? Řekni mi, co mám učinit, a já to vykonám."2 A Já jsem ho o tom poučil a ukázal jsem jeho zraku ukřižovaného Krista a oděl jsem ho Učením Své Pravdy. Tehdy byl Pavel dokonale osvícen světlem pravé zkroušenosti, která ho oprostila od všech nedostatků, protože se zakládala na Mé Lásce, a oděl se Učením ukřižovaného Krista. A uvázal si tento oděv tak pevně, jak ti sám ukázal, že z něj už nikdy nemohl být stržen ani pokoušením zlých duchů, ani tělesnými popudy, které ho často mučily - má dobrotivost dopustila, aby ho tělo dál trápilo, aby tak rostl v milosti, zvětšovaly se jeho zásluhy, a byl tak pokořován právě proto, že okusil výšiny Trojice.3 Pavla nemohlo žádné utrpení ani nic jiného, co se mu přihodilo, přimět, aby uvolnil šat ukřižovaného Krista,4 to je vytrvalost v Jeho Učení, a naopak ho na sobě silněji svíral, až se stalo tělem jeho těla. A svíral ho do té míry, až pro to zemřel, a vrátil se s tím oděvem ke Mně, Věčnému Bohu.
Tak Pavel zakusil, co znamená okoušet oproštění od tíhy těla, protože jsem mu umožnil, aby Mě okusil vnímáním sjednocení, avšak nikoli ve stavu, kdy by byl oddělen od těla.
Když se vrátil k sobě, byl oděný v ukřižovaného Krista a připadalo mu, že jeho láska je nedokonalá oproti dokonalé Lásce, kterou spatřil a okusil ve Mně, a té, kterou okoušejí svatí díky svému oddělení od těla. Proto se mu zdálo, že se tíže jeho těla staví proti němu a brání velké dokonalosti, v níž duše nachází naprosté uspokojení touhy - to se jí dostává po smrti. Paměť mu připadala nedokonalá a slabá - a taková skutečně je -, a proto se domníval, že mu tato nedokonalost nedovoluje uchovat si vzpomínku na Mne a že není schopen Mě opravdu přijmout a okoušet takovou měrou jako svatí. Zdálo se mu tedy, že dokud bude spojen s tělem, každá věc je zvráceným zákonem, který bojuje proti duchu a vzdoruje mu: nebyl to sice hříšný vzdor - už jsem ti přece řekl, že jsem mu dodal jistotu slovy: "Pavle, má milost ti postačí" -,5 ale nepochybně překážela dokonalosti ducha, která spočívá v nazírání na Mě v Mojí podstatě. Tento pohled mu byl upřen zvráceným zákonem a tíží těla, a proto křičel: "Nešťastný tvore, kdo tě vysvobodí od tvého těla? Vládne mi zvrácený zákon spojený s mými údy, který bojuje proti duchu."6
Ve skutečnosti dochází k tomu, že dokonalá paměť na Boha naráží na překážku tělesné nedokonalosti, intelekt je zmatený těžkopádností těla a nedokáže Mne vidět takového, jaký ve Své podstatě jsem. Vůle je uvězněna, protože nemůže dosáhnout ke Mně, Věčnému Bohu, a okoušet Mne bez utrpení, jak jsem ti říkal, dokud s sebou nese tíhu těla. Takže Pavel mluvil pravdu, když si stěžoval, že jeho tělo je vnitřně poutáno zákonem bojujícím proti duchu.
Proto tito Moji služebníci, tedy ti, o nichž jsem ti povídal, že dosáhli třetího a čtvrtého stavu dokonalého spojení se Mnou, volají jako Pavel, že chtějí být oproštěni a osvobozeni od těla.