Tak tito Moji služebníci za žádných okolností nezapomínají na Mou Vůli, a naopak běží rozpáleni touhou, oděni v Ukřižovaného Krista po Mostě Učení a chlubí se tupením a utrpením, která na ně doléhají. Jejich potěšení je tak velké jako utrpení, které snášejí; i to, že musejí snášet velká trápení, jim ulevuje v touze po smrti: často jim totiž touha a vůle trpět zmírňuje bolest, kterou zakoušejí proto, že jejich touha po oproštění od těla zůstává nenaplněná.

Nejenže všecko trpělivě snášejí, jak tomu bývá ve třetím stavu, ale v množství trápení se chlubí, že trpí pro Mé Jméno. Utrpení jim působí potěšení a bez utrpení se naopak trápí, protože se bojí, že je chci za dobré skutky odměnit už v tomto životě nebo že Mi oběť jejich touhy není milá. Ale když trpí a dopustím na ně mnoho trápení, radují se, protože se odívají bolestí a potupou Ukřižovaného Krista. Z toho důvodu by odmítli být ctnostní bez námahy, protože se raději těší z kříže s Kristem a dosahují ctností s velkou námahou, než by věčný život přijali jiným a jednodušším způsobem.

Proč to všechno? Protože jsou jakoby ponořeni a utopeni v Krvi, v níž nacházejí Mou Vroucí Lásku. Tato Láska je Ohněm, který ze Mě vychází, Ohněm, který se zmocňuje jejich srdce a mysli a který přijímá oběť jejich touhy. Z ní se zrak intelektu pozvedá, aby se mohl zrcadlit v Mém Božství, které sytí lásku a spojuje se s ní v souladu s tím, co vidí zrak intelektu. Toto hledění je nazíráním z vlité milosti, které uděluji duši, neboť Mě miluje a slouží Mi v pravdě.

předchozí | obsah | další