Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Když se duše cvičí ve ctnostech, začíná ztrácet strach, protože poznává, že samotný strach jí věčný život nezíská, jak jsem ti to vysvětloval u druhého stavu duše. A proto se s láskou pozvedá k poznání sebe a Mé dobrotivosti v sobě a začíná nabírat naději v Mé Milosrdenství, v níž srdce cítí radost; s bolestí viny se tak mísí naděje v Mé Božské Milosrdenství.
Tehdy se oko dává do pláče a jeho slzy pramení ze srdce. Ale protože tato duše ještě nedosáhla velké dokonalosti, často roní slzy smyslnosti. Jestliže se ptáš, jak se to děje, odpovím ti: kvůli kořeni její sebelásky. Není to způsobeno smyslnou láskou, z níž se duše uvedeným způsobem pozvedla, ale určitou láskou duchovní, kdy duše touží po duchovních útěchách, jejichž nedokonalost jsem ti už obšírně objasnil, nebo po útěchách prostřednictvím nějakého tvora, kterého miluje duchovní láskou. Když je zbavena věci, kterou miluje, tedy vnitřních či vnějších útěch -vnitřních útěch pocházejících ode Mě nebo vnějších zprostředkovaných tvorem - a nadejdou pokušení nebo lidské pronásledování, srdce má bolest (a oko cítí bolest a trápení srdce) a rozpláče se něhou a soucitem k duši samé, soucitem své duchovní sebelásky, protože svou vůli dosud zcela neumlčela a neudusila. Tímto způsobem duchovní vášně pak roní duchovní slzy smyslnosti.
Avšak růstem a cvičením ve světle sebepoznání pojímá duše vůči sobě znechucení, a díky němu začíná poznávat Mou dobrotivost, vroucně si ji zamiluje a svou vůli začne přizpůsobovat Mé, aby dosáhla jejich jednoty. Tak duše začne pociťovat radost a soucit: radost v sobě samé, mocí lásky, a soucit s bližním, jak jsem ti to vysvětloval u třetího stavu. A tehdy její zrak, který neustále sleduje hnutí srdce, sténá v Mé Lásce a v lásce bližního s veškerou láskou, jíž je schopen. Nesténá však bolestí nebo kvůli újmě, kterou by mohl utrpět, nýbrž lituje urážky, které se vůči Mně dopustil, a újmy, která tak vznikla bližnímu. Nyní duše už nemyslí na sebe, ale chce pouze vzdávat slávu a chválu Mému Jménu a s horoucí touhou radostně přijímá pokrm ze stolu Nejsvětějšího Kříže, takže se připodobňuje pokornému, trpělivému a Neposkvrněnému Beránkovi, Mému Jednorozenému Synu, kterého jsem pro vás učinil Mostem, jak jsem ti vysvětlil.
Když se duše tak sladce vydala po Mostě a když pokračuje dál po cestě Učení Slova a s pravou a sladkou trpělivostí snáší všechny bolesti a protivenství v míře, kterou jsem pro její spásu dopustil, přijímá všechno s odvahou a silou: nikoli podle svých rozhodnutí, ale způsoby, které jsem stanovil Já. Nejenže všechno trpělivě snáší, jak jsem řekl, ale snáší to s pravou radostí. A pronásledování pro Mé Jméno považuje za důvod k chloubě, přestože má proč trpět. Na této úrovni duše dosahuje tak velkého potěšení a duchovního pokoje, že je žádný jazyk nedokáže vypovědět.