index

Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností


Učení o Slzách
Slzy sladkosti

Když duše pokračuje po této cestě, totiž po cestě Učení Mého Jednorozeného Syna, a upírá zrak svého intelektu na Mne, první sladkou Pravdu, vidí Mne, a tak Mě poznává a poznáním si Mě zamilovává. Její cit je veden tím, co vidí intelekt, a proto duše okouší Mé Věčné Božství, v němž poznává a vidí Božskou přirozenost spojenou s vašim lidstvím. Tehdy ve Mně nachází pokoj, moře pokoje. Její srdce se spojilo se Mnou vzepětím lásky, jak jsem se o tom zmínil v souvislosti se čtvrtým stavem, který je stavem Boha, pociťuje svými smysly, z očí jí vyhrknou sladké slzy, které jsou jakoby mlékem, jež bezprostředně živí duši žijící v pravé trpělivosti. Tyto slzy jsou vonnou mastí vydávající nesmírně libou vůni.

Nejmilejší dcero, jak velká je sláva duše, která se tak věrně učí překonávat rozbouřené moře a dospět až ke Mně, Moři Pokoje, a naplňuje si nádobu srdce v klidném moři Mého Nejvyššího Božství! Z tohoto důvodu se oko snaží vyjádřit to, co mu diktuje srdce, a protože mu chce vyhovět, pláče.

To je poslední stav, v němž je duše blažená a rozlítostněná zároveň: blažená díky sjednocení se Mnou, jehož dosáhla, neboť v něm okouší Božskou Lásku i svými smysly, a rozlítostněná urážkami Mé dobrotivosti a velikosti, které začíná vidět a okoušet v sebepoznání a poznání Mne v sobě, díky němuž dosáhla i tohoto posledního stavu. Proto jí není odepřen stav sjednocení, který v ní probouzí slzy velké radosti a velkého dojetí, neboť v lásce k bližnímu poznává sebe. Tady duše nachází pláč z lásky k Mému Božskému Milosrdenství a zároveň i bolest nad urážkami, jichž se dopouští bližní. Tak duše pláče s plačícími a raduje se s radujícími.1

Takoví jsou ti, kteří žijí v lásce: jejich duše se těší z toho, že vidí, jak je Mi vzdávána sláva a chvála Mými služebníky.

Druhé slzy neboli slzy třetího stavu duše tedy nevylučují slzy čtvrtého stavu, který je druhým stavem sjednocení. Ty druhé totiž okořeňují ty třetí. Kdyby totiž poslední a nejvyšší pláč, v němž duše okouší nesmírně silné spojení, nebyl vyživován druhým nebo třetím stavem lásky k bližnímu, nebyl by dokonalý. Musejí se vzájemně obohacovat, protože slzy nejvyššího stavu by samy snadno podlehly pýše otevírající dveře vánku vysokého smýšlení o sobě, a to by způsobilo pád z této výše až do bídy prvotního zvracení.

Proto je potřebné trpět, neustále se pevně držet lásky k bližnímu a dosahovat opravdového sebepoznání. Tehdy duše v sobě živí oheň Mé Lásky, neboť láska k bližnímu plyne z lásky ke Mně, a pochází tedy z poznání sebe a Mé Lásky v sobě, jíž se cítí ode Mě tak nevýslovně milována. Proto také miluje každého tvora obdařeného rozumem stejnou láskou, jíž se cítí milována ona sama. Proto duše, jakmile Mě pozná, rozevře náruč a chce milovat svého bližního. Jakmile ho spatří, nevýslovně si ho zamiluje, neboť miluje to, o čem ví, že Já miluji nejvíc.

Duše pak postupně chápe, že Mi nemůže být nijak prospěšná a že Mi ani nedokáže opětovat tu čistou lásku, jíž se cítí být ode Mě milována. Proto chce opětovat lásku prostředkem, který jsem vám dal Já sám, totiž prostřednictvím vašeho bližního, kterému můžete nějak prospět; buď všem tvorům nebo nějakému určitému tvoru, podle rozmanitých milostí, které jste ode Mě obdrželi a které jsem vám svěřil. Máte tedy milovat tak ryzí láskou, jakou vás miluji Já: toho však vůči Mně nejste schopni, neboť Já jsem vás miloval, aniž bych byl milován, a nepodřídil jsem tuto lásku žádnému jinému cíli. A protože jsem vás miloval, aniž bych byl milován vámi, ještě než jste byli - právě láska Mě totiž vedla k tomu, abych vás stvořil ke Svému obrazu a podobě - nikdy Mi takovou lásku nedokážete opětovat, ale můžete ji darovat tvorům obdařeným rozumem a milovat je, aniž byste jimi byli milováni. A můžete je tak milovat bez jakéhokoli ohledu na svůj duchovní nebo časný prospěch, nýbrž jen ke slávě a chvále Mého Jména, neboť je miluji Já. Jedině tak naplníte přikázání zákona: Mne milovat nade všechno a svého bližního jako sebe samého.

Opravdu tedy platí, že do výšin dokonalosti nelze dojít jinak než skrze druhý stav, to znamená je třeba dosáhnout třetího a čtvrtého stavu spojení. A není ani možné, aby duše dosáhnuvší těchto výšin na nich setrvávala, pokud by opustila lásku, v níž začala prolévat slzy bolesti nad hříchy jiných lidí. Stejně tak nemůže ani plně dodržovat Můj Zákon, Zákon Věčného Boha, bez lásky k vašemu bližnímu, neboť tyto dvě lásky jsou nohama citu, které následují a naplňují přikázání a rady, jak jsem ti řekl: tím míním přikázání a rady, které vám dala Má Pravda, Ukřižovaný Kristus.

předchozí | obsah | další




1 srov. Řím 12,15