Pět stavů, o nichž jsem ti pověděl, je jako pět hlavních proudů, z nichž čtyři přivádějí hojnost a nekonečnou rozmanitost slz dávajících život, pokud jsou prolévány při cvičení ve ctnostech, jak jsem ti řekl. Proč říkám "nekonečnou"? Ne proto, že by váš pláč v tomto životě byl nekonečný, ale proto, že nekonečná je touha duše.

Právě jsem ti vysvětlil, jak slzy ze srdce vycházejí: srdce je nejprve přijme od roznícené touhy a pak je předkládá oku. Jako zelené dřevo v ohni sténá žárem a roní vodu právě proto, že je zelené - kdyby totiž bylo suché, nesténalo by -, tak sténá i srdce, které se zazelenalo díky obnovené milosti, když ze sebe vytrhlo vyprahlost sebelásky, která duši vysouší. A stejně jako touha nikdy nekončí a nemůže být v tomto životě ukojena - naopak, čím víc duše miluje, tím menší jí připadá její láska -, tak duše chová i svatou touhu založenou na lásce, a pro tuto nenaplněnou touhu pláče srdce.

Když je však duše od těla oddělena a dosáhne až ke Mně, svému cíli, od své touhy nikterak neupouští. Naopak dál touží po Mně a po lásce k bližnímu, neboť do ní vstoupila láska, ovládla ji a přinesla s sebou plody všech ostatních ctností. Nicméně je pravda, že končí a ustává bolest, která v tomto životě touhu doprovází - jak jsem ti řekl. Duše, která po Mně touží, Mě už totiž Má a vůbec se nebojí, že by mohla ztratit to, po čem tak dlouho toužila. Takto živí svůj plamen: čím více hladoví, tím více je naplněna, a čím je sytější, tím více hladoví. Avšak není jí nijak nepříjemný ani hlad, ani sytost, neboť jí neschází žádná dokonalost.

Tak je vaše touha opravdu nekonečná, jinak by žádná ctnost neměla cenu a nebyla by ani možná, kdybyste Mi sloužili jen konečnými prostředky. Já jsem totiž Nekonečný Bůh, a chci, abyste Mi sloužili něčím nekonečným - a vy nemáte nic nekonečného kromě citu a touhy své duše. Proto jsem říkal, že slz je nekonečné množství, a je to pravda. Proto jsem také řekl "pro nekonečnou touhu spjatou se slzami".

Když duše opustí tělo, slzy zůstanou mimo ni, ale láska převzala jejich plody a stravuje je, jako se stravuje voda v peci. Voda totiž nezůstává mimo pec, ale žár ohně ji stravuje, přitahuje a drží v sobě. Totéž se děje s duší, která dospěla k okoušení Ohně Mé Božské Lásky, když z tohoto života odešla v lásce k Mé Lásce a bližnímu a v lásce, která ji se Mnou spojovala a přiměla ji ronit slzy. Nikdy Mi nepřestává s pláčem obětovat své blažené touhy, ale nepociťuje přitom bolest: nepláče tedy slzy oka, neboť ty vyschly v peci, jak jsem ti řekl, nýbrž slzy Ohně Ducha Svatého.

Vidělas tedy, jakým způsobem jsou podoby slz nekonečné: žádný jazyk by nedokázal vypovědět, kolik a jak rozmanitých je v tomto životě podob pláče. Ale dosud jsem ti vysvětlil jen rozdíl prvních čtyř druhů slz.

předchozí | obsah | další