"Také náš národ a jeho čest - a nesmrtelné duše u nás - vyžadují mít souborné, komentované vydání spisů sv. Terezie od Ježíše." To kladl na srdce P. Jaroslav Ovečka S.J. dědicům své literární pozůstalosti. Měl totiž kromě listů sv. Terezie připraveno pro tisk její sebrané dílo v šesti svazcích, a to "O vlastním životě - Zprávy a milosti - Cesta k dokonalosti - Hrad v nitru. Pomysly o lásce Boží. Výlevy duše k Bohu - Kniha o zakládání klášterů - Drobné spisy". Za druhé světové války mohly ještě vyjít v jeho překladu mystické spisy sv. Jana od Kříže. Poválečné zvraty a převládající duch doby byl zaujat proti mystice, a tak zůstalo vše v rukopise a je oprávněná obava, že se celé dílo ztratilo. To byla první jiskra, jež zapálila můj zájem o překlad díla sv. Terezie od Ježíše.
  Krátce na to, když jsem se obíral myšlenkou pustit se do téhle náročné práce, mě povzbudil náš moravský misionář v Bolívii P. Josef Fasora. Při rozhovoru jsem se mu zmínil o svém plánu přeložit "Hrad v nitru" a jemu se nejen rozzářila tvář a v očích žhnulo nadšení, nýbrž mě přesvědčoval příklady ze své misijní práce, jak právě dnes potřebujeme spisy mystiků.
  Další kapkou byla návštěva jednoho odborníka, který byl na služební cestě po Evropě, ovšem po severní Evropě, a protože ho jeho přítel prosil, aby mu dovezl Vlastní životopis svaté Terezie od Ježíše, vydaný v Římě, naplánoval si cestu tak, aby se vracel domů přes Řím. Od něho jsem se pak dověděl, jak je u nás doma dychtivě čtena nejen sv. Terezie z Avily, ale všechna díla křesťanských mystiků. Slyšet něco takového z úst ateisty (to mi totiž otevřeně přiznal) má už jistý stupeň objektivní informace.
  A pak leccos jsem si dokresloval a tušil na základě různých epiteton constans svaté Terezie od Ježíše, jaká jsem čítal v dopisech našich mladých pod dvacet let - "správná žena, fantastická, ohromná".
  Při výkladu všelijakých pohrom, křivd či pronásledování nebo při snaze pochopit jejich smysl saháme ke křesťanskému axiómatu: Bůh dokáže proměnit zlo v dobro. I u tohoto díla lze objevit tento rys. Španělská inkvizice dala totiž nepřímo podnět k jeho sepsání tím, že zabavila Vlastní životopis světice a dlouho prověřovala, zda neobsahuje nějaký blud. P. Gracián od Matky Boží o tom říká v poznámce Riberovy knihy "Život světice": "Jednoho dne jsem s ní v Toledu hovořil o různých problémech modlitby a tu si ona v jedné chvíli povzdechla: ’Ach, jak dobře jsem tuto věc vysvětlila v knize svého života, která je na inkvizici.’ A já jí tedy řekl: Nemůžeme-li mít tu knihu, vzpomeňte si, co jste tam psala, připojte jiné věci a napište jinou; zpracujte látku všeobecně, aniž byste jmenovala dotyčnou osobu."
  Přišlo to neočekávaně, jako blesk z jasného nebe. Světice byla ohromena a hned naléhavě prosila P. Graciána, aby jí něco tak náročného neukládal, že chce zapadnout mezi ostatní, tkát, uklízet, vařit, zašívat, zametat, drhnout podlahy či prát jako ostatní. Představený však nebyl k pohnutí. Ba kul železo, dokud bylo žhavé, a obrátil se na zpovědníka světice dr. Velázqueza, a ten jí přikázal, aby se bez prodlení pustila do práce.
  Bylo to v předvečer svátku Nejsvětější Trojice. Terezie si lámala hlavu s koncepcí díla. Jako každý tvůrčí typ, potřebovala tuto jiskru. A Pán jí dal úchvatné vidění. Byla to zároveň odpověď na její dávnou touhu vidět, jak vypadá duše v milosti, ale i podivuhodně konkrétní a podrobný plán díla, do něhož se měla z poslušnosti pustit. Viděla jakousi velkolepou křišťálovou kouli, v ní pak hrad se sedmi komnatami. V sedmé komnatě, jež byla středem hradu, bydlel Král slávy, odtud sálalo řeřavé oslňující světlo do všech ostatních komnat, jež obklopovaly královskou síň, ovšem i pod ní a nad ní. Čím byly blíže, tím byly víc prosvětlené a krásné. Světlo však osvětlovalo jen prostor uvnitř hradeb. Za nimi se to však jen mlelo ve strašné nečistotě a temnotě, žáby, zmije a jiná jedovatá zvířata. Tohle byl obraz duše žijící v Boží milosti.
  Světici tento obraz uchvátil. Byla jako bez sebe údivem. Měla palčivé přání moci se jím co nejdéle kochat, když tu náhle ta zář zmizela, krystal se zatemnil a zčernal jako uhlí a ty jedovaté potvory, jež se mlely kolem hradu, vnikly do něho a vnesly tam zoufalství a zkázu. Ta duše upadla do těžkého hříchu.
  Terezie prožila svátek Nejsvětější Trojice v nevýslovném díku. Hned druhý den - 2. června 1577 - se dala do psaní, a tak vznikly první stránky tohoto díla, jež nadepsala "Hrad v nitru neboli komnaty". Hlavním námětem je ovšem modlitba, avšak probírá její problematiku mnohem důkladněji a také mnohem systematičtěji než ve své autobiografii. Různé komnaty jsou příměrem či obrazem různých stupňů modlitby. Duše, která jimi prochází, dospěje až do nejzazší komnaty, jež je v samém středu. Tam přebývá Král slávy a tam také dojde k onomu důvěrnému spojení duše s Bohem. Protože nenachází příhodnější příměr, nazývá je duchovním sňatkem.
  V prvních třech komnatách žijí duše, jež ještě zápasí se špatnými náklonnostmi, potýkají se s různými zhoubnými vlivy světa, jež světice znázorňuje příměrem k ještěrkám, jež se vetřou všude. Ve čtvrté komnatě se duše začíná setkávat s nadpřirozenými skutečnostmi a hodnotami a v páté dochází k modlitbě spojení.
  Protože to všechno má vyústit do duchovního sňatku, Terezie se ve svých příměrech a výkladech uchyluje už nyní k odkazům na podobná jednání, jež předcházejí sňatku mezi lidmi.
  V páté komnatě se zmiňuje, že Ženich přijde na první dostaveníčko či setkání se svou nastávající nevěstou, neboť je na místě, aby se dobře poznali, než se spojí nerozlučným svazkem.
  Šestá komnata je vyhrazena duchovnímu zasnoubení. Předtím však musí duše prodělat hrozně důkladné očišťování a tříbení. Teprve pak dochází k zasnoubení, prostřednictvím svrchovaně vznešených projevů přízně. Slova, jež vnímá jen ve svém nitru, extáze, vytržení, intelektuální i obrazná vidění. A tak očištěna od jakéhokoli pozemského prachu, lpění a mravní špíny, vstoupí do sedmé komnaty, kde se pak její duch spojí s Bohem, jenž je čirý duch a stane se s Ním jedno "jako voda, jež padá z nebe do řeky jako potůček, který vtéká do moře, jako nějaké světlo, jež padá do pokoje dvěma okny a uvnitř se stane jedním nerozlišitelným světlem" (VII. komnaty, 2. kapitola).
  Toto původní pojetí má všechny rysy vrcholné inspirace, a přesto či právě proto umožňuje Terezii podávat ty nejabstraktnější pravdy konkrétním příměrem a leckdy strhujícím způsobem. Literární historikové poukazují na příbuznost s koncepcí Dantovy Božské komedie, a to "Ráje", s níž Tereziino pojetí může soutěžit jak svou poetičností, tak svou přesvědčivostí. Českému čtenáři zatane na mysli základní schéma Komenského "Labyrintu světa a ráje srdce", který však byl dopsán v roce 1623, tedy 46 let po dokončení tohoto díla. Nějaký literární vliv je tu velmi málo pravděpodobný, jednak že v té době existovalo pouze ve Španělsku několik málo opisů "Hradu v nitru", jednak propast mezi katolickým světem a protestantským se stále víc prohlubovala a stávala se nesmiřitelnější, než by bylo lze předpokládat byť i jen malé kulturní a náboženské styky na úrovni mystiky. Spíše celá duchovní atmosféra doby a touha křesťanů živé víry po spojení s Kristem vedla nezávisle k hledání podobných cest.
  Srovnáme-li styl tohoto díla s autobiografií světice, pak vynikne jeho sevřenost; je mnohem vybroušenější. Terezie rozvíjí své myšlenky s větší ukázněností, myslím literární. Při výkladu látky volí sochařský přístup, totiž důkladně vysvětlovat jednotlivé aspekty z různých pohledů. Častější jsou také odkazy k událostem z Písma i jednotlivé citáty. Světice ovšem nezapře svou spontánnost a tu a tam jí "ujede" pořádný anakolut, ovšem zde už se téměř zbavila onoho počátečního sklonu, patrného v prvních dílech, zapsat kdejaký nápad. V tomto spisu už prosvítá ono mistrovství, jež Terezii řadí mezi klasiky španělské literatury. Vnímavému čtenáři vystupuje z těchto stránek duše, jež dosáhla vrcholu duchovního života, spojení s Bohem. Světice to sama přiznává. Píše v jednom dopise ze 7. prosince 1577, adresovaném P. Salazarovi: "Onen skvost (Autobiografie) je v rukou téže osobnosti (kardinála Quirogy, velkého Inkvizitora). Přijde-li však pan Carillo (sám P. Salazar) sem, uvidí jiný skvost, mnohem cennější než ten předešlý, velejemně vypracovaný a ozdobený sklo vinou. Klenotník (ona sama) nebyl ještě tak obratný, když dělal ten první (Autobiografii)."
  V aktech procesu svatořečení je zaznamenáno několik výpovědí, jež potvrzují názor, že se při psaní tohoto díla Terezii dostalo pomoci shůry. Ctihodná Anna od Vtělení svědčila, že jedné noci viděla světici při psaní "Hradu v nitru" - "měla rozzářenou tvář, vycházely z ní jakoby zlaté paprsky". Podobné svědectví vydává i sestra Marie od Narození, řeholnice z Toleda, a připojuje, že světice se obyčejně dávala do psaní po svatém přijímání. Jiná řeholní sestra doplnila svědectví sestry Marie od Narození další podrobností. Když jednou zmíněná sestra vstoupila do Tereziiny cely, aby jí vyřídila jakýsi vzkaz, našla ji při psaní, právě začínala novou stránku "Hradu v nitru" a sotvaže odložila pero, upadla do vytržení, jež trvalo několik hodin. Sestra Marie zůstala u ní, protože ještě nevyřídila vzkaz, i když viděla, že Terezie byla ochotna ji vyslechnout. Když pak její extáze skončila, sestra Marie ustrnula v údivu, neboť viděla, že stránka, kterou světice začala, je celá popsaná. (Tuto informaci podává Talavera.)
  To jsou vnější svědectví, avšak i sám text na několika místech prozrazuje mocné příboje nové inspirace a stálou ochranu Ducha pravdy, o jehož světlo světice vytrvale prosí a jeho velebí na konci každé kapitoly. Práci na tomto díle musela na nějaký čas přerušit kvůli cestě do Avily a důležitým záležitostem, jež se jí podařilo šťastně vyřídit. Po dopsání tohoto spisu světice připojila i datum, 29. listopadu 1577, o vigílii sv. Ondřeje. Předala je ihned P. Graciánovi, který je přehlédl společně s P. Diegem de Yangas. Tu a tam něco opravili, ne však že by tam bylo z hlediska teologie něco nesprávného, jako spíše že se snažili jasněji vyjádřit věci obtížné na pochopení. V tomto překladu se však držíme původního neupraveného textu, jak jej napsala Terezie.
  P. Gracián od Matky Boží, který dal podnět k sepsání této knihy, si uvědomoval, že vzniklo opravdové dílo křesťanské mystiky a že je v něm čistá nauka církve, přesto však je chtěl uchránit před zpytavou nedůvěrou inkvizice. Svěřil je proto Matce Marii od sv. Josefa, převorce sevilského kláštera, a přikázal jí, aby se o něm nikomu nezmiňovala a dobře je ukryla. Nad novou Tereziinou knihou jako by se zavřela voda, tak věrně dodržovala převorka příkaz P. Graciána. Učinila pouze jedinou výjimku, když na požádání světice četla P. Rodrigu Alvarezovi kapitoly sedmých komnat. Terezie totiž chtěla vědět, co na to řekne její bývalý zpovědník.
  Když se pak už nebylo třeba obávat, že by inkvizice zabavila knihu, P. Gracián vyzvedl toto Tereziino dílo z kláštera a dal je číst několika zbožným osobám, které se velmi zasloužily o reformu řádu a byly příznivci a mnohdy i ochránci světice. Kniha šla z ruky do ruky a četlo ji hodně lidí, nakonec skončila u Petra Cereza Parda, který ji získal jako svůj majetek. Jeho jediná dcera Kateřina jej přinesla s sebou do sevilského kláštera, když tam vstoupila. Tak se stala vlastnictvím kláštera a je tam dodnes uchovávána jako nejvzácnější památka na svatou zakladatelku.

"Hrad v nitru" se uchoval po naše časy ve čtyřech rukopisech. Toledský, který nese datum 1577, se uchovává v Národní knihovně. Na tomto rukopisu je patrné, že je psán čtyřmi rozličnými péry a tu a tam je leccos poopraveno. Někteří badatelé se domnívají, že ty opravy dělala sama světice. Cordovský rukopis zhotovil sám P. Gracián a velmi vkusně vyzdobil; vyniká elegantním písmem. Se schválením světice na několika místech nahradil nějaký výraz či dodal nějaké upřesnění, jež považoval spolu s P. Yangasem za důležité k lepšímu pochopení. Jeho opravy však nijak nenarušují původní učení světice. Rukopis ze Salamanky zhotovil v roce 1588 P. František de Ribera. Později přešel do vlastnictví tamní univerzity. - A konečně rukopis bosého karmelitána P. Tomáše Akvinského, který z příkazu představených řádové reformy opsal originál dvakrát: jednou pro královskou knihovnu a podruhé pro hlavní řádový archiv v Madridu.
  Toto dílo nenechávalo nikoho lhostejným. Po jeho přečtení rostla touha, či spíše obava, aby se neztratilo toto pronikavé světlo křesťanské moudrosti. Svědčí o tom mnoho osobností tehdejší církve, které se postaraly, aby bylo opsáno, ba dokonce je samy opisovaly. Během staletí jeho význam jen rostl, takže není nijak přehnané hodnocení P. Silveria, že tato kniha "je první mezi traktáty mystické teologie".
  Přes veškerou autorčinu snahu zůstat ve skrytu, vystupuje živý obraz světice, kterou čtenář sleduje až k závratným vrcholkům duchovního života - ke spojení s Bohem. Snad na doplnění či jako krátké shrnutí malou skicu, kterou si Terezie napsala na lístek a měla jako záložku v breviáři:

Ničím se neznepokojuj
Ničím se nermuť
Všechno pomíjí
Bůh se nemění
Všeho dosáhneš trpělivostí
Máš-li v srdci Boha, nic ti nechybí
Jeho láska stačí."

J.K.
AMDG!
O vigilii svátku sv. Ondřeje, apoštola 1985.

předchozí | obsah | další