Svatý Jan od Kříže:
Temná noc
Začíná se pojednání o temné noci ducha.
Říká se, v jakém čase začíná.
1. Duši, kterou Bůh má vést dál, potom co vychází z vyprahlostí a strastí prvního očišťování a z noci smyslů, neuvádí hned Jeho Majestát do noci ducha; nejdříve obvykle uplyne mnoho času i let, kdy se duše, když opustila stav začátečníků, cvičí ve stavu prospívajících,
a zde, asi jako ten, kdo vyšel z tísnivého vězení,
se obírá Božími věcmi v mnohem větší šíři
a se zadostiučiněním a s rozkoší hojnější a niternější,
než tomu bývalo v počátcích,
předtím než vstoupila do řečené1 noci,
a nemá již obrazotvornost ani tvůrčí schopnosti spoutané rozvažováním a starostlivostí ducha, jak tomu bývalo;
neboť s velkou snadností nachází potom ve svém duchu velmi jasnozřivou a láskyplnou kontemplaci2
a duchovní sladkost, a to bez námahy rozvažování.3
Ačkoliv, ještě není zcela dokončeno očišťování duše, protože chybí základní stránka, kterou je stránka duchovní,
bez níž - vzhledem ke vzájemnému spojení, jsou totiž jedné podstaty, také očišťování smyslů zůstává nedokončené a nedokonalé, i kdyby bylo sebesilnější,
nikdy a opakovaně duši nechybí nějaké strádání, vyprahlosti, temnoty a tísně, častokrát mnohem pronikavější než byly ty předchozí, a jsou jakoby předzvěstmi a posly přicházející noci ducha; ačkoliv nejsou tak vytrvalé, jako tomu bude v noci, která duši čeká. Vždyť i když duše prožila chvíli nebo chvíle nebo dny této noci i bouři, znovu se vrací ke svému obvyklému jasnozření. Tímto způsobem Bůh postupně očišťuje některé duše, které nemají vystoupit na tak vysoký stupeň lásky jako ostatní, s přestávkami je noří do noci kontemplace a duchovního očišťování a dává jim často procházet stmíváním i svítáním, protože se naplňuje to, co říká David (srov. Ž 147,17), že rozhazuje kroupy, to je patření kontemplace, jako drobty chleba. Třebaže tyto drobty zastřeného patření kontemplace nejsou nikdy tak pronikavé, jako je ona děsivá noc kontemplace, o níž máme hovořit, do které Bůh noří duši s úmyslem vést ji k božskému sjednocení.4
2. Tato skvělost tedy a niterná líbeznost, o níž hovoříme, kterou ve svém duchu prospívající štědře a lehce nacházejí a vychutnávají, sdílí se jim s mnohem větší štědrostí než dříve a překypuje odtud do smyslů více, než tomu bývalo kdykoliv před očišťováním smyslů; vždyť smysly jsou již víc očištěny, a tak mohou lehčeji zakoušet hodování ducha, a to podle míry jim vlastní. A konečně poněvadž smyslová stránka duše je slabá a neschopná pro silné věci ducha, stává se, že tito prospívající - a je to způsobeno duchovním sdílením, které se děje v oblasti smyslů - zde vytrpí mnohá zemdlení a poškození, i slabosti žaludku a následně únavu ducha. Neboť jak říká Kniha moudrosti (srov. Mdr 9,15), smrtelné tělo zatěžuje duši.
Z toho je zřejmé, že vzájemná sdílení, která jsou nutná pro sjednocení s Bohem v Bohu, nemohou být u těchto lidí příliš silná, ani velmi pronikavá, ani velmi duchovní, kvůli slabosti a porušené smyslovosti, jež na nich má účast.
Z toho pocházejí vytržení, silné bolesti i vymknutí kostí, do čehož se upadá vždycky, když tato sdílení nejsou ryze duchovní, to znamená pouze v duchu, jako jsou sdílení (lidí) dokonalých, již očištěných ve druhé noci ducha. U nich už přestávají tato uchvácení a mučení těla a oni se těší ze svobody ducha, aniž by se zastíraly nebo přepínaly (jejich) smysly.
3. A aby se porozumělo tomu, jak nezbytný je pro tyto lidi vstup do noci ducha, zaznamenáme zde některé nedokonalosti a ohrožení, do nichž tito pokročilí upadají.