Dodatek.

1. Taková je tato noc a očišťování smyslů v duši, jak jsme právě řekli; u lidí, kteří mají potom vstoupit do jiné, těžší noci ducha, aby prošli k božskému sjednocení lásky (protože ne všichni, ale jen nemnozí jí obvykle procházejí); bývá provázena těžkými strastmi a pokoušením smyslů, které trvají dlouhý čas, i když u jedněch déle než u druhých. Neboť některým z nich je dán posel satanův (srov. 2Kor 12,7) což je duch smilný, aby jim bičoval smysly hanebnými a silnými pokušeními a trápí jim ducha ošklivými zvrácenostmi a ve fantazii velice živými představami, a to je pro ně často větší utrpení, než kdyby měli zemřít.

2. Jindy se jim v této noci přidává duch rouhání, ten se postupně dostává do všech jejich představ a myšlenek s nezkrotitelným rouháním a někdy s takovou silou proniká do jejich fantazie, že je téměř nutí k tomu, aby to vyslovili, což je pro ně těžké trápení.

3. Jindy je jim dán jiný hanebný duch, kterého Izajáš (srov. 19,14) nazývá spiritus vertiginis (duch zvrácený), ne aby upadli, ale aby je pokoušel; ten jim zatemní mysl takovým způsobem, že je naplní tisícerými skrupulemi a zmatky tak spletitými, podle jejich názoru, že se nemohou vůbec ničím uspokojit ani podepřít svůj úsudek o něčí radu nebo nápad. Tento duch je jedním z nejtěžších ostnů a hrůz této noci, velmi podobný tomu, který přichází v noci ducha.

4. Tyto bouře a strasti Bůh zpravidla v této noci a při očišťování smyslů sesílá na ty, které, jak říkám, má potom ponořit do druhé noci - ačkoliv do ní nevstupují všichni -
aby tak trestáni a políčkováni se postupně procvičili,
připravili a posílili smysly a tvořivé schopnosti
pro sjednocení s Moudrostí, která jim tam má být dána.
Neboť jestliže duše není zkoušena, procvičena a vyzkoušena ve strastech a pokušeních, nemůže obnovit své vnímání vůči Moudrosti.
A proto řekl Sírachovec (srov. Sír 34, 9-10):
Kdo není pokoušen, co ten ví?
A kdo není vyzkoušen, co ten zná?
O této pravdě vydává dobré svědectví Jeremjáš, když říká:
Zkrušil jsi mne a byl jsem poučen (srov. Jer 31,18).
A nejvlastnějším způsobem tohoto postižení před vstupem do Moudrosti jsou právě vnitřní strádání, o nichž zde mluvíme, jsou totiž z těch, která nejúčinněji očišťují smysly ode všech radovánek a potěšení, jimiž bývaly uchváceny v přirozené slabosti; tam je duše skutečně pokořena před povýšením, které má přijít.

5. Ale čas, který má duše pobývat v tomto postě a v pokání smyslů, jeho délku, nejde s jistotou vyjádřit;
neboť nepřichází na všechny stejným způsobem,
ani nepodstupují všichni stejná pokušení,
protože to je vyměřeno Boží vůlí ve shodě s tím,
kolik nedokonalostí má každý očišťovat;
a také v souhlase se stupněm sjednocující lásky,
ke které Bůh chce duši pozdvihnout, ji bude pokořovat
s větší nebo menší silou, delší nebo kratší čas.
Ty, kteří jsou osobnostmi a mají více síly trpět s větší intenzitou, očišťuje rychleji. A naopak, duše velmi slabé vede touto nocí po dlouhou dobu s velkou mírností, s přestávkami a slabými pokušeními a poskytuje jim zároveň nezbytná zotavení smyslů, aby se nevrátili nazpět, a tak v tomto životě docházejí pozdě k dokonalému očištění, a někteří z nich k němu nedojdou nikdy.
Vždyť ani nejsou úplně v této noci, ani zcela mimo ni;
a proto, ačkoliv nepostupují dál,
cvičí je Bůh nějakou chvíli a po určité dny
skrze ona pokušení a vyprahlosti,
aby zůstávaly v pokoře a v poznání sebe sama;
jindy a v jiných obdobích je povzbuzuje útěchou,
aby se snad zemdlelí nevrátili hledat útěchu světa.
K jiným slabším duším, přichází Bůh
jakoby se zjevoval i skrýval,
aby je tak pocvičil v lásce k Němu,
neboť bez tohoto ztrácení cesty by se nenaučily
přibližovat se k Bohu.

6. Ale duše, které mají projít do tak šťastného a vznešeného stavu, jakým je sjednocení v lásce,
ať už si je Bůh vede seberychleji,
zůstávají v těchto vyprahlostech a pokušeních zpravidla dosti dlouho, jak lze rozpoznat ze zkušenosti.
Je tedy čas začít jednat o druhé noci.

předchozí | obsah | další