Svatý Jan od Kříže:
Temná noc
O nedokonalostech týkajících se
duchovní závisti a lenosti.
1. Také při jiných dvou neřestech, kterými jsou duchovní závist a lenost,1 mívají tito začátečníci výrazné nedokonalosti.
Vždyť ze závisti bývají mnozí z nich zarmouceni nad duchovním dobrem ostatních a působí jim jakési citové strádání, že je druzí předstihují na této cestě a raději by neviděli jejich chválu; neboť zesmutní nad cizími ctnostmi a někdy nemohou strpět, aby nevyslovili opak a neponičili onu chválu, jak jen mohou, a jak se říká, vylézají jim oči z důlků, že právě jim se takové chvály nedostává;
protože sami by chtěli být upřednostňováni ve všem.
Toto všechno je ve velkém protikladu k evangelní lásce, která, jak říká svatý Pavel (srov. 1K 13,6) se raduje s pravdou; a jestliže má tento člověk nějakou závist, je to závist svatá - vždyť ho tíží, že nemá takové ctnosti jako ten druhý a raduje se z toho, že je má bližní, těší se z toho, že ho všichni předcházejí, aby sloužili Bohu, když on sám je už v těchto věcech tak nedostatečný.
2. Kvůli duchovní lenosti mívají také odpor k věcem, které jsou silnějšího ducha a prchají před nimi, protože ty stojí v protikladu k zakoušení zálib.
Neboť jak si tak skvěle pochutnávají ve věcech duchovních, jakmile tam takovou skvělou příchuť nenacházejí, omrzí je to. Vždyť jestli jednou nenašli v modlitbě uspokojení, jaké požadovala jejich záliba (nakonec je třeba, aby jim ji Bůh odňal, aby je zkoušel), ani se už nechtějí k modlitbě vrátit, opomenou ji, nebo k ní přistupují s nechutí.
A tak pro lenost odkládají cestu k dokonalosti,
která je cestou zapírání vlastní vůle (a radovánek kvůli Bohu, pro líbeznost a skvělost Jeho Vůle);
ale oni chodí podle své vlastní vůle a uspokojují spíše ji než Vůli Boží.
3. A mnozí z nich by chtěli, aby Bůh chtěl to, co chtějí oni, a zesmutní, když mají chtít to, co chce Bůh, a vzpouzejí se přizpůsobit svou vůli Vůli Boží. Odtud se jim častokrát rodí myšlenka, že není Vůle Boží to, v čem nenacházejí svou vůli a potěšení, a naopak když oni jsou spokojeni, uvěří, že i Bůh je spokojen, a tak poměřují Boha sebou a ne sebe Bohem, a to je ve velikém protikladu k tomu, co on sám učí v evangeliu (srov. Mt 16,25), když říká, že ten, kdo by ztratil svou vůli pro něho, získá ji, a ten, kdo by ji chtěl získat, ji ztratí.
4. Tito lidé také pociťují odpor, když se jim nařizuje to, co se jim nelíbí. Protože hledají hýčkání a skvělosti ducha, jsou velmi slabí pro statečnou a strastnou práci na cestě k dokonalosti a jsou podobni těm, kteří hýčkáni jako v bavlnce prchají rozesmutněni před každou drsnější skutečností a jsou zaraženi před křížem, v němž je milostnost2 ducha; a k duchovnějším věcem pociťují silnější odpor, protože je přitahuje ubírat se v duchovních věcech širokými cestami a podle své libovůle a klíčí v nich veliký zármutek a vzpouzení se, mají-li vkročit na úzkou cestu života, jak říká Kristus (srov. Mt 7,14).
5. Postačí zde tyto z mnoha nedokonalostí, o kterých jsme hovořili, v nichž žijí tito začátečníci prvního stupně, aby bylo vidět, jak je pro ně nezbytné, aby je Bůh uvedl do stavu pokročilých; a to se stane tak, že jim dá vstoupit do temné noci, jak nyní říkáme, kde tím, že je odstaví od prsu radovánek a pochutnávání, v čirých vyprahlostech
a propastných temnotách,
říkám vnitřních, a zbaví je všech těchto nepatřičností a dětinství, dá jim nasbírat ctnosti prostředky velmi odlišnými. Neboť začátečník, ať se sebevíc cvičí v umrtvování sebe ve všech svých skutcích a vášních,
nikdy toho ani zdaleka nedosáhne tím vším, ani mnohými cvičeními, dokud to neudělá Bůh
pasivním očišťováním řečené noci.
Při níž, abych řekl něco, co bude k vašemu prospěchu,
kéž mě Bůh obdaruje svým božským světlem,
protože je to velice potřebné v noci tak temné
a v látce tak obtížné k vyslovení i přednesení.
A to je verš:
V té temné noci zastřené.