Svatý Jan od Kříže:
Temná noc
Začíná se s výkladem této temné noci.
1. Tato noc, o které říkáme, že je kontemplací,1 působí v duchovních lidech dvěma způsoby temnot neboli očišťování, a to podle dvou stránek člověka,
to je třeba si uvědomit, ve stránce smyslové a duchové.
A tak jedna noc neboli očišťování bude noc smyslů,
skrze ni se duše očišťuje v oblasti smyslů tím,
že je podřizuje duchu;
a druhá je noc neboli očišťování ducha,
skrze ni se duše očišťuje a obnažuje v oblasti ducha,
uzpůsobuje ho a stává se připravenou pro sjednocení lásky
s Bohem.
Noc smyslů je obecná, a protože postihuje mnohé, a jsou to začátečníci, pojednáme nejprve o ní.
Noc ducha je pro nemnohé, a to pro ty, kteří již prošli cvičeními a jsou pokročilí, o nich pojednáme později.
2. První očišťování neboli noc je pro smysly hořké a strašné, jak hned řekneme. Druhé nemá srovnání, protože je hrozivé a děsivé pro ducha, jak řekneme později.
A protože noc smyslů je první v pořadí a jako první nastává, řekneme v krátkosti něco nejprve o ní, protože o ní jako skutečnosti obvyklejší je více napsáno, abychom pak přešli k zevrubnějšímu pojednání o noci ducha,
protože o té je řečeno velmi málo, a to jak ústně, tak písemně, a také zkušeností je s ní velmi málo.
3. Nuže na cestě k Bohu je počínání těchto začátečníků ubohé, protože nese mnohé rysy jejich (sebe)lásky a zalíbení, jak je dáno na srozuměnou výše,
a proto Bůh, chce-li je vést dál a chce-li je vytrhnout
z tohoto nízkého stavu na vyšší stupeň lásky k Bohu
a osvobodit je od nízkého cvičení smyslů a rozprav,
v nichž tak omezeně a s takovými nevhodnostmi,
jak jsme řekli, pokračují při hledání Boha,
ponořuje je do takového cvičení ducha,
v němž by mohli být bohatěji spojeni s Bohem, svobodnější od nedokonalostí. Nějaký čas totiž se už cvičili na cestě ctnosti, setrvávali v meditaci a v modlitbě,
kde pro skvělou příchuť a líbeznost, kterou tam nacházeli, přestali toužit po věcech světa
a v Bohu nasbírali něco duchovní síly,
jež poněkud zkrotila jejich žádost po tvorech,
a tak budou moci pro Boha strpět trochu tíže a vyprahlosti, aniž by se vrátili nazpět. V nejlepším, kdy pro skvělou příchuť a líbeznost nejvíc pokračují v těchto cvičeních ducha,
a když jim, podle jejich zdání,
jasněji září slunce Boží Milosti,
Bůh jim všechno toto světlo zatemňuje
a uzavírá jim dveře i pramen sladkosti duchovní vody,
kam chodívali v Bohu hodovat, kdykoliv a jakkoliv se jim zachtělo, (neboť jak byli slabí a křehcí, nebyly jim dveře uzavřeny, jak říká svatý Jan ve Zjevení 3,8),
a tak je ponechává v takových temnotách,
že ani v obraznosti ani v rozpravách nevědí, kudy se vydat, neboť v meditaci nemohou udělat ani krok, jak mohli kdykoliv dříve, vnitřní smysly jsou již ponořeny v těchto nocích a nechává je vyprahnout tak, že nejen nenacházejí vzpruhu a zalíbení ve věcech duchovních a v dobrých cvičeních, v nichž bývali zvyklí nacházet své skvělé příchutě a zalíbení, ale místo toho naopak při nich nacházejí znechucení a hořkost, protože, jak jsem řekl,
Bůh je zde už shledává povyrostlejšími
a odnímá jim sladký prs, aby zesílili a vymanili se z plenek, a staví je na zem ze Své Náruče
a přivyká je chodit po vlastních nohou;
a oni to zakoušejí jako velikou novost,
protože se jim tím všechno obrátilo v opak.
4. Toto obvykle dopadá na lidi usebrané velmi krátce potom, co začali, dříve než na ostatní, protože jsou svobodnější vůči příležitosti vrátit se nazpět a schopni rychleji odstranit žádosti po věcech tohoto času, což je velice žádoucí před vkročením do této šťastné noci smyslů.
Zpravidla neuběhne mnoho času od začátku
a již začínají vstupovat do noci smyslů. Velká většina do ní vstupuje, protože je běžně vidět, jak upadají do těchto vyprahlostí.
5. O tomto postupu očištování smyslů, protože je tak obvyklý, bychom zde mohli uvést velký počet citací z Písma Svatého, kde na každém kroku, zvláště v žalmech a u proroků jich lze mnoho najít. Tudíž nechci tím ztrácet čas, protože tomu, kdo by je tam neuměl rozpoznat, musí postačit obecná zkušenost, která o tom je.