Svatý Jan od Kříže:
Temná noc
Končí se výklad druhé písně.
1. Je to totéž, jako kdyby řekla: vyšší díl mé duše již také jako díl nižší spočívá ztišený ve svých touhách i tvořivých schopnostech, vyšla jsem k božskému sjednocení v lásce s Bohem.1
2. A tak dvěma způsoby, prostřednictvím válečného zápasu temné noci, jak bylo řečeno, je duše dobyta a očištěna,
totiž v oblasti smyslů i ducha, s jejími smysly, schopnostmi a vášněmi, a také, jak je třeba vědět, dvěma způsoby,
podle těchto dvou stránek, smyslové a duchové,
ve všech svých schopnostech a touženích dosahuje duše pokoje a spočinutí.
Vždyť proto, jak také bylo řečeno, dvakrát opakuje tento verš, v této písni i v minulé, jak je třeba si připomenout, a to kvůli dvěma dílům duše, dílu smyslů i ducha.
Tyto, aby duše mohla vyjít k božskému sjednocení v lásce, je třeba, aby byly nejprve přetvořeny, uvedeny do řádu a zklidněny v oblasti smyslů i ducha (na způsob stavu nevinnosti), jako byl Adam. A tak tímto veršem, který se v první písni chápe jako spočinutí ve spánku v nižším a smyslovém dílu duše, se ve druhé písni rozumí zvláště díl vyšší, duchový; a proto se verš dvakrát opakuje.
3. Spočinutí ve spánku a ztišení v domě ducha dosáhne duše bezprostředně, návykově a dokonale, nakolik tento životní stav protrpí, zásahem bytostných doteků sjednocení,2 jak jsme už řekli, a když v přilbici a ukrytá před
zmatením démona i před smysly a vášněmi se chystá přijímat z Božství, v němž se duše postupně očišťovala, jak říkám, ztišená spočívala a posilovala se a nabývala pevnosti, aby mohla smluvně přijmout řečené sjednocení,
které znamená božský sňatek mezi duší a Synem Božím.
A tak potom, co oba domy duše právě spočinuly ve ztišení a posílily se - zároveň se všemi svými domácími obyvateli - ve schopnostech a v žádostech a ponořily se ve spánek a v mlčení o všech věcech z vysokosti i pozemských,
božská Moudrost se s duší okamžitě spojuje novým poutem zmocnění se v lásce a dovršuje se, jak to ona sama říká v knize Moudrosti (srov. Mdr 18,14-15), když praví:
dum quietum silencium teneret omnia,
et nox in suo cursu medium iter haberet,
omnipotens sermo tuus, Domine, a regalibus sedibus...
... když tiché mlčení všechno zabíralo, a noc ve svém běhu na půl cestě byla, všemohoucí Slovo Tvé, Pane, od královského trůnu ...3 Totéž dává na srozuměnou Nevěsta Velepísně, když říká, že: Potom co odešla od těch, kteří jí v noci strhli plášť a zranili ji, našla toho, po kterém toužila její duše (srov. Pis 5,7; 3,4).
4. K tomuto sjednocení není možné dojít bez mocné ryzosti, a této ryzosti se nedosáhne bez naprostého vysvlečení ode všech věcí stvořených a bez prudkého umrtvování.
To je označeno jako stržení pláště Nevěstě a její zranění v noci, když hledala a ucházela se o Ženicha;
neboť nový šat, o který se ucházela zásnubami, si nemůže obléci, aniž by svlékla starý. Proto ten, kdo odmítá vyjít z této noci již snubní hledat Milovaného a být vysvlečen ze své vůle a být umrtvován, ale hledá ho na svém loži, pohodlně, jako to dělala Nevěsta, nebude Ho moci najít, jak o sobě říká tato duše, že ho našla, až když vyšla
v zastření tmou a v úzkostné touze lásky.