Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Tehdy věčná Pravda k sobě silněji přitáhla touhu oné duše, jak o tom čteme ve Starém zákoně, že při obětování Bohu vzplál oheň stravující oběť milou Bohu a pozdvihl ji až k Němu. Podobně působila sladká Pravda na onu duši, neboť jí seslala oheň shovívavosti Ducha Svatého a zmocnila se oběti touhy, kterou ona duše odevzdávala Bohu, a řekla jí:
Dceruško, cožpak nevíš, že všechno utrpení, které postihne nebo může postihnout duši v tomto životě, nestačí na potrestání ani té nejmenší viny? Poněvadž urážka způsobená Mně, který jsem Nekonečné Dobro, volá po nekonečném odčinění. Chci proto, abys věděla, že ne všechna trápení, která vás postihují v tomto životě, mají za účel potrestání, ale i napomenutí, aby byl syn potrestán za své urážky.
Je pravda, že cenou je touha duše, neboli opravdová zkroušenost a bolest pro spáchaný hřích. Opravdová lítost totiž splácí cenu viny a trestu nikoli pro utrpení, které přináší, neboť toto utrpení, ať je sebevětší, má vždy své meze, nýbrž pro svatou touhu duše, neboť ta je nekonečná. Bůh, který je nekonečný, chce nekonečnou lásku a nekonečnou bolest.
Nekonečnou bolest chce dvěma způsoby. První z nich je bolest nad vlastními vinami, protože každá z nich je spáchána proti Stvořiteli. Druhý spočívá v bolesti nad urážkou, kterou Bohu působí bližní. Všechno utrpení tělesné i duchovní, které z těchto dvou druhů bolesti vyplývá a které je způsobeno kteroukoli z těchto příčin, získává nekonečné zásluhy a odčiňuje vinu, která by zasluhovala nekonečný trest - přestože se jedná o konečný skutek vykonaný v konečném čase. Tyto dva způsoby utrpení se totiž ve mně spojují úkonem lásky, a právě proto přinášejí velké trápení duši, která Boha uráží nebo vidí, že je urážen. Proto utrpení nabývá dostatečné ceny: neboť duše se jím cvičí ve ctnosti a trest nese s láskou a zkroušeností a s nekonečnou bolestí pro spáchanou vinu.
Právě tomu nás chce naučit Pavel slovy: "Kdybych mluvil jazykem andělů, kdybych znal budoucnost, kdybych dal všechno své jmění chudým a sám sebe vydal k upálení, nebylo by mi to nic platné, kdybych neměl lásku."1 Těmito slovy nám slavný apoštol ukazuje, že konečné úkony nedostačují ani k potrestání, ani k ocenění, jestliže se jim nedostává koření lásky.
Nejdražší dcero, ukázal jsem ti, že vina nemůže být potrestána v konečném čase života, ať jsou velikost a množství snášených utrpení jakékoli, pokud tato utrpení zůstávají jen trestem, to znamená pokud v nich schází láska. Když je trest vykonáván utrpením doprovázeným láskou a zkroušeností srdce, nemá trest hodnotu pro utrpení, které sám působí, ale pro touhu duše. To proto, že láska a každá ctnost mají hodnotu a nesou v sobě život díky Mému jednorozenému Synu, ukřižovanému Kristu. Jen z Něho totiž pochází láska duše. Duše tedy může jít v Jeho stopách prostřednictvím ctnosti. Z tohoto, a z žádného jiného důvodu má utrpení hodnotu; a tak trest odčiňuje vinu díky sladké lásce, která spojuje duši s Bohem. A lásku lze získat poznáním Mé Sladké Dobrotivosti, v hořkosti a zkroušenosti srdce, v poznání sebe samé a vlastních vin. Poznání sebe samé rodí nenávist a bolest nad spáchaným hříchem a vlastní smyslností. Z toho plyne, že se srdce považuje za hodné potrestání a nehodné jakékoli odměny.
Tak vidíš - prohlásila sladká Pravda - jak se všechno dá trpělivě snášet díky zkroušenosti srdce a díky opravdové trpělivosti a pokoře: jen z pokory se můžeme považovat za hodné potrestání a nehodné odměny. Tímto způsobem, a žádným jiným, lze splatit cenu hříchu. Ty ode Mne žádáš utrpení, abych pro toto utrpení považoval urážky, jichž se vůči Mně dopustili Mí tvorové, za odčiněné; a žádáš, abys mohla poznávat a milovat Mne, který jsem nejvyšší Pravda. Cesta toho, kdo chce dosáhnout dokonalého poznání a přebývat v Mé Lásce, je tato: nikdy neopouštěj poznání sebe samého, a když jednou sestoupíš do údolí pokory, poznávej Mě v sobě, neboť jen toto poznání ti přinese vše, co potřebuješ a co je pro tebe nutné.
Život všech ctností začíná v lásce; a pokrmem lásky je pokora. V poznání sebe samé se pokoříš, neboť pochopíš, že sama ze sebe nejsi nic, a poznáš také, že i tvá bytost pochází ode Mě, neboť jsem vás miloval dřív, než jste žili. A pro nevýslovnou lásku, kterou jsem vám přinesl, když jsem se ve vás rozhodl obnovit stav milosti, jsem vás omyl a znovu zrodil v Krvi Svého jednorozeného Syna, v té Krvi, která byla prolita v tak velikém ohni lásky.
Tato Krev přináší poznání Pravdy tomu, kdo se díky poznání sebe samého vymanil z mlhy sebelásky; žádným jiným způsobem totiž žádný člověk nemůže Pravdu poznat.
Tehdy duše díky tomu, že Mě takto poznala, zahoří neuhasitelnou láskou, která jí bude působit neustálé utrpení. Nebude to utrpení, které ubíjí ducha, jako jsou utrpení, která ducha zachmuřují a sžírají, ale takové utrpení, z něhož duch vychází bohatší a silnější než dříve. Přesto se však jedná o opravdové utrpení, neboť duše, která poznala Mou Pravdu, svou vinu a nevděčnost a slepotu bližního, trpí nesnesitelnou bolestí. Trpí, neboť Mě miluje, protože kdyby Mě opravdu nemilovala, netrpěla by.
Jakmile ty a ostatní Mí učedníci poznáte Mou Pravdu zmíněným způsobem, budete muset až do smrti snášet mnohá utrpení, nespravedlnosti a výčitky (slovy i činy) pro slávu Mého Jména a na znamení jeho chvály. Tak i na tebe přijdou mnohá utrpení, která budeš snášet.
Proto, ty a Mí služebníci, neste utrpení s bolestí viny a s láskou ke ctnosti, pro slávu a chválu Mého Jména. Pokud tomu tak bude, odpustím chyby tvé i ostatních Mých služebníků, takže vaše utrpení bude - díky moci lásky - dostačovat jako cena a odměna pro vás i pro ostatní. Získáte tak plod života, neboť budou smyty skvrny vaší nedbalosti a Já už nebudu připomínat vaše urážky. Ostatním pak odpustím díky vaší milosrdné a bratrské lásce a obdařím je dary milosti podle ochoty, s níž je budou přijímat.
Zejména odpustím vinu a trest těm, kdo pokorně a s úctou přijmou učení Mých služebníků. Jakým způsobem? Ochota k pokoře a úctě je přivede k pravému poznání sebe samých a jejich vlastních hříchů, takže díky modlitbě a touze Mých služebníků dostanou plod milosti a pokorně ho přijmou, jak jsem řekl. A obdrží je ve větší nebo menší míře podle toho, jak dokonale budou činit kroky v milosti. Všeobecně platí, že díky vaší touze jiní dojdou odpuštění a obdrží dary milosti - pokud jejich tvrdohlavost nebude tak velká, že by je dovedla až za mez, za níž je budu muset odsoudit pro jejich nedostatečnou naději. Vždyť není schopen naděje ten, kdo pohrdl Krví, jíž byl s nekonečnou něhou vykoupen.
A jaký plod obdrží? Tím plodem je to, že Já budu očekávat Své služebníky přinucen jejich modlitbou, daruji jim Světlo a probudím psa jejich svědomí; dám jim pocítit vůni ctnosti a způsobím, že si zamilují rozhovory s Mými služebníky. Občas dovolím, aby se jim svět ukázal takový, jaký je, a dopustím, aby proto pocítili mnohá rozmanitá utrpení, aby tak poznali jeho nestálost a pozvedli svou touhu k hledání vlasti věčného života. To vykonám tímto způsobem a ještě mnoha jinými - neboť oko nedokáže zahlédnout, jazyk vypovědět ani srdce pochopit, kolik znám cest a způsobů2 - pouze z lásky a proto, abych je přivedl zpět do stavu milosti, aby se na nich naplnila Má Pravda.
Nutí Mě k tomu Má Nezměrná Láska, z níž jsem je stvořil; a nutí Mě k tomu také bolest a modlitba Mých služebníků: protože Já nepohrdám slzami, námahou a jejich pokornými modlitbami, nýbrž je přijímám, neboť schopnost milovat a trápit se škodami na duších jim dávám právě Já. Ale těm, kdo žijí, jako by se nic nestalo, neodpustím trest, ale jen vinu, ledaže by opětovali Moji lásku a lásku mých služebníků láskou stejně dokonalou, a jestliže přijmou utrpení s hořkostí dokonalé zkroušenosti pro viny, jichž se dopustili. Proto ti, kdo projeví nedokonalou lásku a zkroušenost, nedojdou odpuštění trestu a neobdrží je ani díky někomu jinému, ale dostane se jim jen smazání viny. Odpuštění totiž vyžaduje ochotu obou stran, tedy toho, kdo odpuštění uděluje, i toho, kdo je přijímá; a je-li jejich ochota nedokonalá, stejně nedokonalým způsobem pak obdrží dokonalý dar lásky těch, kdo Mi ho s velkým utrpením pro ně obětují.
Proč jsem ti totiž říkal, že obdrží odpuštění viny a také dar milosti? Vpravdě se tak děje, jak jsem ti řekl, díky prostředkům, které jsme již vypočítali: díky světlu svědomí a díky ostatním věcem je odpuštěna vina, přesně vzato tehdy, když začnou poznávat sami sebe a zvracejí hnilobu svých hříchů, takže jsou připraveni přijmout dar milosti.
To jsou ti, kdo spočívají v běžné lásce. Jestliže napomínáním přijali to, co mívali, a nekladli odpor shovívavosti Ducha Svatého, je z nich sňata vina a získávají život v milosti.
Jestliže však jsou jako nevědomí, nevděční a neuznalí ke Mně a k úsilí Mých služebníků, způsobí si vlastní zkázu tím, co jim bylo dáno z milosrdenství, neboť se jim dar stane příčinou obžaloby. To neznamená, že by milosrdenství bylo nedostatečné nebo že by byla špatná modlitba toho, kdo pro nevděčníka vyprošoval milosrdenství; naopak se tak ukazuje nevděčníkova bída a tvrdost jeho srdce. Nevděčník si totiž svým svobodným rozhodnutím zapečeťuje srdce kamenem tvrdým jako diamant, který nelze rozbít jinak než krví.3
A povím ti ještě toto: jestliže onen člověk přes tvrdost svého srdce, dokud má v životě ještě čas a možnost svobodného rozhodnutí, přijme Krev Mého Synáčka a vlastnoručně jí pomaže své kamenné srdce, podaří se mu je rozlomit a obdrží plod Krve, která byla pro něj zaplacena. Avšak jestliže bude váhat a ztrácet čas, žádný lék, až jeho čas vyprší, neobdrží, protože Mi nevrátí hřivny, které jsem mu svěřil: paměť, kterou jsem mu dal, aby si pamatoval Má dobrodiní, intelekt, který dostal, aby viděl a poznal Pravdu, lásku, aby mohl milovat Mne, Věčnou Pravdu, když Mě jeho intelekt poznal.
Toto je věno, které jsem vám dal a které se musí vrátit Mně, Otci. Jestliže bylo zaprodáno a prohandlováno se zlým duchem, zlý duch se k nevděčníkovi přidruží a odnese si všechno, co za jeho život získal, a naplní jeho paměť vzpomínkami na rozkoše a nepoctivosti, na pýchu, lakotu a sobeckou sebelásku, na nenávist a pohrdání bližním; a na pronásledování Mých služebníků.
V této bědné situaci, v níž je intelekt zamlžen neuspořádaností vůle, tak nevděčník, spolu se zápachem svých vin obdrží věčný trest; neboť nesplatil vinu zkroušeností a bolestí nad svými hříchy.
Nyní tedy znáš důvod, proč utrpení splácí cenu viny ne samo o sobě, protože se vždy jedná o utrpení konečné, ale pouze tehdy, když je doprovázeno dokonalou zkroušeností srdce; avšak těm, kdo dosáhnou dokonalosti příkladné zkroušenosti, je vedle viny odpuštěn také trest, který je s vinou spojen. Přesto zkroušenost všeobecně odčiňuje jen vinu: to znamená, že tyto duše očištěné od smrtelného hříchu obdrží milost, ale protože nemají dost lásky a zkroušenosti na odčinění trestu, jsou odsouzeny k trestu očistce a vydány tomuto druhému a poslednímu prostředku očištění.
Sama můžeš vidět, jak touha duše, která se spojuje se Mnou, Nekonečným Dobrem, má moc odčinit méně či více, podle míry dokonalé lásky, kterou chová jak ten, kdo obětuje svou modlitbu za ostatní, tak ten, kdo tuto pomoc přijímá. Každý totiž bude souzen z Mé dobrotivosti takovou měrou lásky, jakou on obracel svou touhu ke Mně nebo jakou on dokázal přijmout pomoc od někoho jiného. Tak ať roste horlivost tvé lásky; a nenechávej zbytečně plynout čas, nepřestávej mocně pozvedat svou pokornou a vytrvalou modlitbu za ně. Tebe a otce tvé duše, kterého jsem ti na zemi udělil, vybízím, abyste odvážně snášeli utrpení a abyste žili jakoby mrtví hnutím své smyslnosti.