Mám velké zalíbení v touze toho, kdo chce po celý život snášet jakékoli utrpení a trpět pro spásu duší až k smrti. Čím více je člověk ochoten trpět, tím větší lásku ke Mně ukazuje, a čím více Mě miluje, tím více poznává Mou Pravdu. Ale čím více Mě poznává, tím více musí snášet utrpení a bolestí způsobovaných urážkami, kterých se lidé dopouštějí.

Právě tys Mě prosila, abych na tobě potrestal cizí pochybení, a nevěděla jsi, že nežádáš nic než lásku, světlo a poznání pravdy. Jak jsem totiž řekl, čím větší je láska, tím hojnější je bolest a utrpení. Bolest narůstá v tom, kdo prohlubuje svou lásku. Proto vás vybízím, abyste prosili - a bude vám dáno: Já neodepřu nic tomu, kdo Mě bude prosit v pravdě. Uvaž: láska přítomná v duši, je-li to božská láska, je natolik spjata s dokonalou trpělivostí, tedy s dokonalou odhodlaností trpět, že jedna bez druhé se vůbec neobejde. Proto duše, která se rozhodne milovat Mě, se současně rozhoduje i snášet pro Mě utrpení, ať jí ho udělím jakýmkoli způsobem a v jakékoli věci. Trpělivost je zkoušena utrpením a je spjata s božskou láskou. Snášejte ho proto odvážně, jinak se neprokážete jako věrní snoubenci a děti Mé Pravdy, ani jimi nebudete, ani neokusíte radost z úcty, jež Mi náleží, a ze spásy duší.

Chci, abys věděla, že každá ctnost stejně jako každá vada se pěstuje prostřednictvím bližního. Kdo nenávidí Mne, působí újmu svému bližnímu, nejen své vlastní osobě, která je mu bližním v první řadě: působí mu újmu obecnou i zvláštní.

Působí mu újmu obecnou, protože všichni máte milovat svého bližního jako sebe samého. A poněvadž ho milujete, máte mu duchovně pomáhat modlitbou, radit mu slovem, pomáhat mu v duchovních a tělesných potřebách podle toho, čeho se mu nedostává. V případě, že nic jiného vykonat nemůžete, máte mu pomáhat alespoň přejícností a vůlí. Nemilovat Mne znamená nemilovat bližního. A jestliže ho nemilujete, nepomáháte mu. To však škodí především duši opomíjející pomoc bližnímu, neboť tak ztrácí milost; z toho plyne újma bližního, protože je bližnímu odepřeno to, co mu z vaší strany náleží: modlitba a vřelé přání spásy, které Mi má každý člověk předkládat za ostatní lidi. Ba dokonce každá starost o spásu ostatních lidí, kterou člověk chová v srdci, má vyplývat z citu, který k bližnímu chová pro lásku ke Mně.

Podobně i o každém zlu je třeba říci, že je spácháno prostřednictvím bližního, neboť ten, kdo Mě nemiluje, nežije v božské lásce. Všechno zlo se rodí ze skutečnosti, že duše postrádá lásku ke Mně a k bližnímu. Kdo nekoná dobro, nutně koná zlo; ale komu škodí ten, kdo páchá zlo? Především sám sobě a zároveň také bližnímu. Nikoli Mně, neboť Mně nemůže uškodit nikdo, leda v tom smyslu, že považuji za Svou tu újmu, kterou člověk způsobí sám sobě nebo bližnímu. Ujma, kterou člověk působí sám sobě konáním zla, spočívá právě v jeho vině na spáchaném zlu.

Tím ztrácí milost a žádné větší újmy již nemůže být. Újma, kterou člověk působí konáním zla svému bližnímu, spočívá v tom, že mu neprokazuje patřičnou lásku, která se projevuje pamatováním na něj v modlitbách. Tento dluh lásky a modlitby se týká všech a má být kladen na srdce každému tvoru obdařenému rozumem.

Avšak zvláštní dluh máte vůči těm, kdo vám jsou nejblíže, koho máte na očích a s kým jste si před Bohem vzájemně povinováni péčí, a to slovem, poučováním a příkladem dobrých skutků a v každém případě vším, co onen člověk potřebuje. Máte tak činit upřímnou radou, jakou byste si přáli sami od ostatních, prostou jakékoli sobecké sebelásky. Pakliže toto dobrodiní někdo svému bližnímu neprokazuje, znamená to, že se ochudil o lásku k lidem, takže mu působí konkrétní újmu. Tato újma nespočívá jen v nevykonání dobra, které bližní potřebuje, ale ve skutečném a trvalém zlu. Jak? Následujícím způsobem.

předchozí | obsah | další