Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Nyní, nejdražší dcero, dávej pozor, abys získala větší světlo v tom, oč jsi Mě žádala.
Mluvil jsem o běžném světle, které máte mít všichni, kdo žijete na úrovni běžné lásky, bez ohledu na svůj stav. Pověděl jsem ti o těch, kdo hledí do světla dokonalosti, jež jsem rozdělil na dva způsoby: první patří těm, kdo si vytvářejí odstup od světa a usilují o umrtvení těla, a druhý těm, kdo ničí svou vůli; ti druzí jsou dokonalými tvory, kteří přijímají pokrm ze stolu svaté touhy.
Nyní povím něco tobě osobně, a tudíž i ostatním, čímž vyhovím tvé touze.
Tři věci musíš dělat, aby ti nevědomost nezabránila v dokonalosti, k níž tě povolávám, a aby zlý duch skrytý pod ctnostným pláštíkem lásky k bližnímu neživil ve tvé duši kořen domýšlivosti.
V ní bys totiž ihned upadla do nesprávných úsudků, které jsem ti zakázal: zdálo by se ti totiž, že soudíš podle práva, ale přitom bys křivdila, protože by ses řídila svým pohledem. Zlý duch by ti často ukazoval mnoho pravd, aby tě přivedl ke lži a aby tě ustanovil soudcem myslí a úmyslů tvorů obdařených rozumem: to jsou věci, které mám soudit jen Já, jak jsem ti řekl.
Toto je jedna ze dvou podmínek, které musíš z Mé Vůle dodržovat: nevyslovovat neuspořádané, nýbrž jen uspořádané soudy. A uspořádaný soud je následující. Jestliže tvé mysli výslovně, nejen jednou, ale víckrát, nezjevím chybu tvého bližního, nesmíš o ní mluvit s tím, u něhož podle svého názoru tuto chybu vidíš; máš však všeobecně napomínat za neřesti ty, kdo k tobě přicházejí, a s láskou a laskavostí rozsévat ctnost, přičemž můžeš naléhavě žádat nápravu, když to budeš považovat za potřebné. Třebaže ti připadá, že ti často odhaluji chyby jiných lidí, nesmíš o nich jmenovitě mluvit, pokud ti k tomu nedám výslovný pokyn. Drž se toho nejbezpečnějšího způsobu, abys unikla úskokům a zákeřnosti zlého ducha. Chce tě totiž chytit na návnadu horlivosti, abys často vynášela nespravedlivé soudy o bližních a často je pohoršovala.
Proto má ovládat tvá ústa mlčení nebo svatá slova o ctnosti a pohrdání neřestí. A když se ti zdá, že u někoho rozpoznáváš nějakou neřest, nepřisuzuj ji pouze jemu, ale také sobě, čímž se budeš cvičit v pravé pokoře. Má-li totiž nějaký člověk určitou chybu, bude se mu snadněji napravovat, když se setká s láskyplným pochopením, a toto láskyplné napomenutí ho přiměje k nápravě, takže dokonce tobě řekne, cos ty chtěla říci jemu. A ty budeš v bezpečí, protože tak odřízneš cestu zlému duchu, který tě už nedokáže oklamat ani zabránit dokonalosti tvé duše.
Chci, abys věděla, že nesmíš důvěřovat všemu, co vidíš, naopak máš to hodit za hlavu a nevšímat si toho. Máš vytrvale zkoušet a poznávat sebe samu, a poznávat tak v sobě Mou velkodušnost a dobrotivost. Tak se chovají ti, kdo dospěli do posledního stavu, který jsem ti popsal. Neustále se vracejí do nejnižšího stavu, do údolí sebepoznání, což jim nebrání, aby se pozvedli a spojili se Mnou. To je první ze tří jmenovaných podmínek, které chci, abys zachovávala, jestliže Mi chceš sloužit podle pravdy.