Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Kdyby ses Mě zeptala, z jakého důvodu považuji vinu těch, kdo pronásledují Svatou Církev, za nejtěžší vinu, které se kdo může dopustit, a proč chci, aby ani případné nedostatky Mých správců neumenšovaly úctu, kterou k nim máte chovat, odpověděl bych ti: protože žádný úkon úcty vůči nim nenáleží jim, ale Mně, mocí Krve, kterou jsem jim dal do správy. Kdyby tomu tak nebylo, nebyli by hodni větší úcty než jakýkoli jiný člověk tohoto světa. Takto jste však povinni vzdávat úctu jejich službě a musíte se utíkat do jejich rukou - nikoli kvůli nim samým, ale pro moc, kterou jsem jim daroval -, jestliže chcete přijmout svátosti Církve. Kdybyste je totiž nechtěli - přestože byste je mohli obdržet -, žili byste a zemřeli ve stavu zatracení.
Proto je jasné, že úcta se nevztahuje k nim, nýbrž ke Mně a ke slavné Kristově Krvi; jsme totiž jedno díky spojení Božské přirozenosti s lidskou, jak jsem říkal. Stejně tak ke Mně směřuje i neúcta; říkal jsem ti přece, že k nim nemáte chovat úctu kvůli nim samým, ale pro moc, kterou jsem jim udělil. Proto nesmějí být uráženi, neboť tím, že urážíte je, urážíte Mne, nikoli je, a to zakazuji; a říkám, že nechci, aby se Mých služebníků dotkla ruka časné moci.
Proto se nikdo nemůže vymlouvat: já neurážím Svatou Církev a nijak se proti ní nebouřím, já jen postihuji chyby špatných pastýřů. Takový člověk v hrdlo lže a jako zaslepen sebeláskou nedokáže vidět jasně. Avšak ve skutečnosti vidí velmi dobře, třebaže předstírá, že tomu tak není, aby umlčel osten svého svědomí. Kdyby svému svědomí naslouchal, viděl by - jak také ve skutečnosti vidí - že pronásleduje Krev, a ne její správce. Urážka je ve skutečnosti namířena na Mě, tak jako úcta i každá újma vůči nim -posměšky, hrubosti, tupení a pronásledování. To, co lidé učiní jim, považuji za učiněné Mně, neboť jsem řekl, že nechci, aby se někdo dotkl Mých pomazaných. Jen Já mám moc je potrestat, nikdo jiný.
Ale tito bezbožníci projevují nedostatek úcty ke Krvi a málo si váží Pokladu, který jsem jim dal ke spáse a k životu jejich duší. Nemohli jste totiž obdržet nic většího než to, že jsem se vám dal za pokrm, celý Bůh a celý člověk, jak jsem ti říkal.
Avšak proto, že v Mých správcích nectili Mne, zbavili je lidé veškeré úcty a pronásledovali je pod záminkou, že v nich vidí mnoho hříchů a chyb: o nich se ti zmíním později. Kdyby opravdu z lásky ke Mně v sobě chovali úctu k Mým správcům, neupřeli by jim úctu kvůli žádné vině, protože moc svátosti se žádnou chybou neumenšuje, jak jsem ti už říkal. Nesmí se tedy umenšit ani úcta, která jim náleží; pokud jim není vzdána, jsem tím uražen Já.
Proto je pro Mě tato vina těžší než všechny ostatní, a to z mnoha důvodů. Vysvětlím ti hlavní tři důvody.
První spočívá v tom, že to, co činí Mým správcům, činí Mně.1
Druhý je tento: kdo pronásleduje kněze, přestupuje přikázání. Zakázal jsem totiž, aby se jich někdo dotýkal, a kdo Můj zákaz přestoupí, pohrdá ctností Krve vzešlé ze svatého křtu, neboť Mi vypovídá poslušnost tím, že vykoná, co jsem zakázal. Takoví lidé se vzpírají této Krvi, protože ztratili úctu a povýšili se na pronásledovatele, čímž se ponížili na zapáchající údy vyříznuté z mystického těla Svaté Církve. Proto jestliže je v tomto tvrdošíjném vzdoru a neúctě zastihne smrt, upadnou do věčné záhuby. Je pravda, že když se pokoří a přiznají svou vinu, až nastane jejich poslední chvíle, a zatouží po usmíření se svou Hlavou, i když to nemohou projevit skutkem, může se jim dostat milosrdenství. Ale je lépe, aby nečekali na svůj poslední den, protože nevědí, kdy přijde.
Třetí důvod spočívá ve skutečnosti, že jejich vina je závažnější než všechny ostatní, neboť je spáchána se zlým úmyslem a s přesvědčením: vědí totiž, že se tohoto hříchu nemohou dopustit s čistým svědomím, a proto Mě tím, že ho spáchají, urážejí. Tato urážka je kromě toho doprovázena zvrácenou pýchou bez jakéhokoli časného potěšení, v níž se stravuje jejich duše i tělo: duše je zbavena milosti a často ji hryže červ svědomí. A stravována je i každá časná věc, neboť je dána do služeb zlého ducha. Pobíjí těla jako zvířata.
Tento hřích je spáchán s jasným přesvědčením namířeným proti Mně a nepřináší sebemenší užitek nebo potěšení, provází ho pouze zlý úmysl a dým pýchy; té pýchy, která se rodí ze smyslné sebelásky a zvrácené bázně, kterou zakusil Pilát, když zabil Krista, Mého Jednorozeného Syna, ze strachu, že ztratí moc. Stejně tak se chovali a chovají i oni.2
Všech ostatních hříchů se člověk dopouští z prostoty nebo nevědomosti plynoucí z nedostatečného poznání nebo ze zlého úmyslu; to znamená, že člověk, který ho vykoná, ví, že to, co činí, je zlé, a přesto se toho dopouští kvůli neuspořádanému zalíbení nebo potěšení, jež v něm nachází, nebo proto, že jím získává nějakou výhodu. Tak Mě člověk těžce uráží: uráží svou vlastní duši a spolu s ní i Mě a bližního. Mne uráží proto, že neprokazuje slávu a chválu Mému Jménu, bližního proto, že mu neprokazuje cit lásky. Tyto hříchy Mě však neurážejí přímo, neboť padají na toho, kdo se jich dopustí, urážejí hříšníka; a tato urážka Mě mrzí kvůli újmě, kterou tvor působí sám sobě.
Naproti tomu urážka Mých správců uráží přímo a bezprostředně Mne. Ostatních hříchů se člověk dopouští s nějakou motivací a nepřímo, prostřednictvím někoho jiného, jak jsem ti říkal, když jsem ti vysvětloval, že každý hřích stejně jako každá ctnost je vykonán prostřednictvím bližního. Hříchu se člověk pokaždé dopouští z nedostatku lásky k Bohu a bližnímu; ve ctnosti se cvičí z lásky k milosrdné lásce: proto když je uražen bližní, jsem jeho prostřednictvím uražen Já.
Avšak Já jsem si z tvorů obdařených rozumem vyvolil tyto Své správce a pomazal je, jak jsem ti řekl, a učinil je správci Těla a Krve Svého Jednorozeného Syna, neboť vaše lidské tělo jsem spojil se Svou Božskou podstatou: při konsekraci se Mí správci odívají do osoby Krista, Mého Syna. Tak vidíš, že tato urážka dopadá na Slovo, a protože je namířena na Něj, je obrácena i proti Mně, neboť jsme jedno. Proto se tito ubožáci pronásledováním Krve připravují o poklad Krve a o její ovoce. Z toho důvodu je pro Mě tato urážka nejzávažnější; jsem jí urážen Já, a nikoli Mí správcové: ať je jim vzdávána úcta nebo jsou pronásledováni, nic z toho nepovažuji za namířené na ně, nýbrž na Sebe - to znamená na Krev Svého slavného Syna, který je se Mnou jedno, jak jsem ti říkal. Proto ti povídám, že kdyby se všechny hříchy těchto lidí shromáždily na jednu misku vah a na druhou bychom položili jen tento jediný, všechny by je převážil, a to z důvodů, které jsem ti vysvětlil. Toto jsem ti zjevil, abys měla větší důvod k lítosti nad urážkou, které se lidé vůči Mně dopustili, a nad záhubou těchto ubožáků. A aby se bolestí a hořkostí, kterou zakusíš spolu s ostatními Mými služebníky, díky Mé Dobrotivosti a Milosrdenství rozpustila všechna temnota, která v těchto zapáchajících údech vyťatých z mystického těla Svaté Církve stále víc houstne.
Téměř však nenacházím člověka, který by se trápil pronásledováním této slavné a drahocenné Krve; naopak s lítostí nacházím velký počet těch, kdo Mě ustavičně zraňují šípy neuspořádané lásky a otrocké bázně a jako zaslepeni ve své sebelásce považují za čest to, co je zahanbující, a za hanbu, co je jim ke cti: stydí se totiž pokořit před Hlavou, jejímiž jsou údy.