Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Avšak nyní chci tvé duši dopřát odpočinku a zmírnit jí bolest způsobenou temnotami těchto ubožáků; ukážu ti svatý život Svých správců, o nichž jsem ti říkal, že žijí v dokonalém stavu slunce: zmírňují zápach hříchu vůní svých ctností a prosvětlují temnoty svým světlem; v tomto světle pak můžeš lépe poznat také temnoty a chyby těch Mých správců, o nichž jsem se zmínil, a proto otevři zrak intelektu a pohleď na Mne, Slunce Spravedlnosti, a spatříš slavné správce, kterým se dostalo stavu slunce díky tomu, že ho dobře a štědře udělovali.
To se týká Petra, knížete apoštolů, který obdržel klíče od nebeského království, a stejně tak i ostatních, kteří v zahradách Svaté Církve spravovali Světlo, totiž Tělo a Krev Mého Jednorozeného Syna, Slunce se Mnou spojeného a ode Mě neodděleného, jak jsem ti vysvětloval, a všechny svátosti Svaté Církve - z nichž každá má hodnotu a život mocí Krve. Každý z nich v souladu se svým stavem spravoval na různé úrovni Milost Ducha Svatého. Čím ji spravovali? Světlem milosti, které přijali od Světla Pravdy.
Kdyby ses mě zeptala: "Je toto světlo osamocené?", odpověděl bych ti, že není, neboť světlo milosti nemůže být ani osamocené, ani rozdělené; nutně musí být přijato jako celek, jinak není přijato vůbec. Proto ten, kdo je ve smrtelném hříchu, je z téhož důvodu zbaven světla milosti; a ten, kdo je naopak ve stavu milosti, má zrak intelektu osvícený poznáním Mne - Mne, který jsem mu udělil milost a ctnost, jíž se milost uchovává. Proto takový člověk v onom světle poznává bídu hříchu a jeho příčinu, jíž je smyslná sebeláska, a z toho důvodu ji nenávidí. Díky této svaté nenávisti je do jeho srdce vložen žár Božské Lásky, protože intelekt je následován citem. A když se řídí Učením Mé sladké Pravdy, získává barvu tohoto slavného Světla: jeho paměť se naplní vzpomínáním na přijatá dobrodiní Kristovy Krve.
Tak vidíš, že nelze přijmout světlo bez jeho žáru a barvy, protože to všechno je vzájemně sjednoceno a tvoří jedno. Proto není možné, jak jsem ti řekl, aby Mne, pravé Slunce, byla připravena přijmout pouze jedna mohutnost duše, aniž by byly připraveny a sjednoceny v Mém Jménu i ostatní dvě.1 Jakmile se totiž zrak intelektu pozvedne nad smyslové vidění a zahledí se do Mě, okamžitě ho následuje cit a zamiluje si to, co zrak intelektu spatřil a poznal, a paměť se plní tím, co je milováno citem. Když jsou všechny tři mohutnosti takto připraveny, duše získává účast na Mně, pravém Slunci, a dostává se jí světla v Mé Moci, v Moudrosti Mého Jednorozeného Syna a v Dobrotivosti Ohně Ducha Svatého.
Z toho vidíš, jak na sebe Mí správci vzali dokonalý stav slunce: díky tomu, že se oděli do Mne, pravého Slunce, a proto, že Mnou naplnili síly své duše, jednají stejně jako slunce. Slunce zahřívá a dává světlo a pod jeho teplem raší ze země výhonky. Podobně i Moji správci, kteří byli vyvoleni, pomazáni a povoláni do mystického těla Svaté Církve, aby udělovali Mne, Slunce, to je Tělo a Krev Mého Jednorozeného Syna, spolu s ostatními svátostmi, jimž tato Krev dává život, udělují tělesně i duchovně toto světlo, šíří světlo do mystického těla Svaté Církve: to je světlo nadpřirozené moudrosti, které se v následování Učení Mé Pravdy šíří spolu s barvou čestného a svatého života. A šíří také žár nejvřelejší lásky. Proto svým teplem dávají vzejít duším prostým veškeré nečistoty a osvěcují je světlem moudrosti. Svým svatým a uspořádaným životem zahánějí temnoty smrtelných hříchů a ostatních nevěrností a vnášejí řád do života těch, kdo žili neuspořádaně v temnotách hříchu a v mrazu bez lásky. Vidíš tedy, že jsou sluncem, neboť přijali dokonalý stav slunce ode Mne, pravého Slunce, vzepětím lásky se stali jedno se Mnou a Já se stal jedno s nimi, jak jsem ti vysvětloval na jiných místech.
Každý z nich znázornil Svatou Církev podle stavu, k němuž jsem ho vyvolil: Petr kázáním, vyučováním a nakonec mučednictvím krve; Řehoř moudrostí a svatými spisy a životem vyzařujícím ctnost; Silvestr především disputacemi s nevěřícími, v nichž dosvědčoval svatou víru slovy i skutky, a tím, že ode Mne přijal všechny své ctnosti. Když se pak podíváš na Augustina a slavného Tomáše, na Jeronýma a ostatní, uvidíš, jak velikým světlem zahalili tuto Nevěstu, jako svíce na svícnu, díky tomu, že v pravé a dokonalé pokoře vykořeňovali chyby.
Lačnili po úctě ke Mně a po spáse duší a radostně přijímali tento Pokrm ze stolu nejsvětějšího kříže. Mučedníci krve, která před Mou Tváří vydávala libou vůni, s vůní krve a ctnosti a se světlem vědy vydávali v Kristově Nevěstě hojné ovoce: prohlubovali víru, uváděli do světla toho, kdo přebýval v temnotách, takže v něm mohlo zazářit světlo víry. Preláti, jimž Kristus na zemi svěřil moc, Mi počestným a svatým životem podávali oběť spravedlnosti. V nich i v jejich podřízených zářila perla spravedlnosti a především v nich se projevovala pravá pokora a vroucí láska spolu se světlem umírněnosti. Spravedlivě Mi odevzdávali, co Mi náleží, vzdávali slávu a chválu Mému Jménu a sobě vyhrazovali nenávist a znechucení nad svou smyslností, opovrhovali neřestmi a přilnuli ke ctnostem s láskou ke Mně a bližnímu. Pokorou drtili pýchu a přistupovali ke stolu oltáře jako andělé; v čistotě srdce a těla a s upřímnou myslí celebrovali, spalováni ohněm lásky. A jelikož byli spravedliví sami k sobě, chovali se spravedlivě i ke svým podřízeným a v touze, aby žili ctnostně, je napomínali bez jakékoli otrocké lásky, neboť nehleděli na sebe, ale jen na Mou úctu a na spásu duší: tak se stali dobrými pastýři, následovníky Dobrého Pastýře (jímž je Má Pravda), kterého jsem vám daroval, aby vás řídil jako Své ovce, a který za vás podle Mé Vůle položil život.2
Tito pastýři šli v Jeho stopách; proto usilovali o nápravu a neponechávali údy mystického těla napospas hnilobě kvůli nedostatečnému napomínání. Napomínali však s láskou a používali hojivou mast vlídnosti a ostrost ohně, aby výtkami a pokáním odpovídajícím větší či menší závažnosti hříchu rozřízli hnisavou ránu způsobenou vinou. A při léčení těchto ran a při svědectví Pravdě neznali strach ze smrti.
To byli opravdoví dělníci na Pánově poli, kteří horlivě a v posvátné bázni před Bohem vytrhávali bodláčí smrtelných hříchů a sázeli vonné stromy ctností. Díky tomu žili jejich podřízení v pravé a posvátné bázni před Bohem a rostli jako vonné květy mystického těla Svaté Církve, protože je tito Mí správcové napomínali bez otrocké bázně, jíž se zcela zbavili. Navíc v nich nesídlil žádný jed hříšných vin; proto neopouštěli svatou spravedlnost a napomínali odvážně, bez jakékoli bázně. To byla a je perla zářící spravedlností, která uděluje pokoj a světlo myslím Mých tvorů a umožňuje jim život v posvátné bázni a jednotu srdcí. Proto chci, abys věděla, že do světa, mezi světské a Bohu zasvěcené osoby, mezi kleriky a pastýře Svaté Církve pronikla hluboká temnota, jež má jen jednu příčinu: nedostatek světla spravedlnosti a rozšíření temnot nespravedlnosti.