index

Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností


Boží Prozřetelnost
Prozřetelnost pečuje o každého člověka v každé životní situaci

Každému člověku pak všechno uděluji z prozřetelnosti: život i smrt a všechny jejich podoby, hlad a žízeň i ztrátu stavu, nahotu, zimu a teplo, urážky, posměch i hrubosti. Dopouštím, aby všechny tyto věci byly lidmi vyřčeny a vykonány. To neznamená, že bych sdílel zlomyslnou vůli toho, kdo se dopouští špatností a urážek; pouze to, že čas i bytí, kterých tak špatně užívá, mu byly uděleny Mnou. Bytí jsem mu ovšem nedal proto, aby urážel Mne nebo bližního, ale aby Mně a bližnímu sloužil a měl zalíbení v lásce. Takže ony skutky dopouštím, abych podrobil zkouškám ctnost trpělivosti v duši postiženého nebo abych mu dal možnost poznat sebe samotného.

Někdy dopouštím, aby se celý svět postavil proti spravedlivému, jenž svou smrtí nakonec vzbudí obdiv světských lidí. A bude jim připadat nespravedlivé, že onen spravedlivý zemřel, ať utonutím, ohněm nebo roztrhán zvířaty či zavalen domem, a ztratil svůj tělesný život. Jak se tyto věci zdají neúměrné zraku, který ztratil světlo nejsvětější víry! Ale nepřipadají tak věřícím, protože ti Mě vzepětím lásky našli a okusili Mě v prozřetelnosti, s níž pečuji o velké věci, jak jsem ti říkal; a proto vidí a soudí, že to, co činím, činím jen z prozřetelnosti a proto, aby člověk došel spásy. Proto všechno respektují; nepohoršují se ani nad Mými činy, ani nad činy bližního, ale vše snášejí s pravou trpělivostí. Z Mé Prozřetelnosti není vyňat žádný tvor, protože okořeňuje všechny věci.

Někdy člověka napadne, že krupobití, bouře či blesk, které sesílám, aby zasáhly tělo nějakého tvora, jsou kruté: jako by usuzoval, že jsem nemyslel na jeho zdraví, zatímco Já jsem to učinil proto, abych jej zachránil před věčnou smrtí, třebaže on si myslí pravý opak.

Tímto způsobem chtějí světští lidé za všech okolností zasahovat do Mého Díla a chápat ho podle své malé inteligence. Nejmilejší dceruško, chtěl bych, abys viděla, s jakou trpělivostí musím snášet Své tvory, které jsem s takovou láskou stvořil ke Svému obrazu a podobě.

Otevři zrak intelektu a pohleď na Mne, neboť ti chci osvětlit případ, kvůli němuž jsi Mě prosila, jestli si dobře vzpomínáš, abych se o něj postaral - a Já, jak víš, jsem se postaral, aby onen člověk znovu získal svůj stav a unikl nebezpečí smrti.1 A stejně jako tomu bylo v tomto konkrétním případě, tak tomu je neustále, za všech okolností.

Tehdy ona duše otevřela zrak svého intelektu a ve světle nejsvětější víry hleděla na Boží Majestát celá rozechvělá touhou, protože skrze slova, která byla řečena, poznávala Jeho Pravdu v Jeho sladké Prozřetelnosti. A aby uposlechla Jeho příkazu, zahleděla se do Propasti Jeho Lásky, v níž viděla, že Bůh je Nejvyšší a Věčné Dobro a že nás stvořil a vykoupil Krví Svého Syna jen z lásky; a že spolu s touto láskou dává a dopouští vše: trápení i útěchy i všechno ostatní. To všechno dává z lásky k člověku a pro jeho spásu, z žádného jiného důvodu. S vroucí láskou uzřela, že pravdu o tom všem zjevuje prolitá Krev.

Tehdy jí Nejvyšší a Věčný Otec řekl:

Tito lidé jsou jakoby zaslepeni sebeláskou, kterou k sobě chovají, a proto se pohoršují a odhalují svou velkou netrpělivost. Míním to jak všeobecně, tak o jednotlivých lidech, a vracím se k tomu, co jsem ti říkal. Ke své újmě a zkáze soudí ve zlém a nenávistně to, co činím z lásky a pro jejich dobro, abych je vyrval věčnému trápení, pro jejich prospěch, abych jim dal věčný život. Proč si tedy na Mne stěžují? Proč nedoufají ve Mne, nýbrž v sebe? Již jsem ti říkal, že právě z tohoto důvodu upadají do stavu temnot, a proto ztrácejí schopnost poznání. Proto nenávidějí to, co by měli ctít, a jako nadutci chtějí posuzovat Mé skryté soudy, které jsou všecky správné. Chovají se jako slepec, který chce soudit dobro a zlo hmatem ruky, chutí či podle zvuku hlasu: podle svého, tak omezeného a slabého poznání. A nechce se držet toho, co mu ukazuji Já, Pravé Světlo, který ho duchovně a tělesně živím, takže by beze Mne nemohl mít nic.

Jestliže Mi totiž tvor někdy nabídne své služby, jsem to pokaždé Já, kdo mu dal vůli a schopnost sloužit, a také moc a dovednost, které ke službě potřebuje. Ale on jako blázen dál postupuje podle hmatu, protože důvěřuje tomu, co cítí rukou, a hmat ho klame, protože nevidí a nerozpozná barvy; stejně ho klame i chuť, protože nevidí ošklivý hmyz, který se mu mohl na pokrm usadit; stejně se nechá zmást i sluch, který dá na krásný zvuk, protože nevidí toho, kdo ho vydává a kdo by ho právě tím zvukem mohl zavést do záhuby, kdyby nebyl opatrný.

Tak se chovají ti, kdo jako oslepeni ztratili světlo rozumu a dotýkají se rukou smyslů světských rozkoší, které jim připadají dobré. Ale protože nevidí, nejsou opatrní: svět je totiž jako látka, do níž bylo vetkáno bodláčí přinášející spoustu běd a námahy, takže srdce, které ji nevlastní ve Mně, se stává nesnesitelným samo sobě.

Podobně připadají světské rozkoše sladké a žádoucí ústům touhy, která nezřízeně milují; ale sedí na nich ohavný hmyz mnoha smrtelných hříchů, které znečišťují duši, vzdalují ji Mé podobě a zbavují ji života v milosti. Takže pokud si je ve světle nejsvětější víry rychle neočistí Krví, přijme s nimi věčnou smrt. I sluch poslouchá sebelásku; a sebeláska mu zní velmi příjemně. Duše totiž spěchá za svou smyslností; ale když zrak nevidí, bude sluch oklamán zvukem, a protože ho následoval s nezřízenou rozkoší, ocitne se v jámě, spoutaný řetězy viny, vláčený rukama svých nepřátel. To všechno proto, že byl zaslepen sebeláskou a příliš důvěřoval sobě a své moudrosti, takže se nedržel Mne, svého Průvodce a své Cesty.

Tuto Cestu vám vyznačilo Slovo, Můj Jednorozený Syn, které vám řeklo, že je Cesta, Pravda a Život: je Světlo, a proto ten, kdo jde po Jeho Cestě, nemůže být oklamán, nejde totiž v temnotách. A nikdo nemůže přijít ke Mně jinak než skrze Něj, protože On je se Mnou jedno;2 již jsem ti říkal, že jsem Ho učinil Mostem, abyste všichni mohli dosáhnout svého cíle. A přesto tito lidé nedůvěřují Mně, který chci jen jejich posvěcení, a všechno uděluji a dopouštím za tímto účelem. Oni se však nade Mnou ustavičně pohoršují, a Já je trpělivě vedu a pomáhám jim, protože jsem je miloval, aniž by oni milovali Mě.3 Neustále Mě pronásledují velkou netrpělivostí, nenávistí a reptáním a velkou nevěrou, tvrdošíjně posuzují svým slepým zrakem Mé skryté soudy, jež jsou jeden jako druhý vysloveny spravedlivě a z lásky. A protože se ještě neznají, usuzují špatně, neboť kdo nezná sebe, nemůže pravdivě poznat ani Mne, ani úkony Mé Spravedlnosti.

Dceruško, chceš, abych ti ukázal, jak se mýlí soudy světa o Mých Tajemstvích? Otevři tedy zrak intelektu a pohleď na Mne, protože ve Mně poznáš pravdu o onom případu, o němž jsem ti slíbil, že ti povím. A jeho prostřednictvím ti povím i všeobecně o ostatních.

Tehdy ona duše uposlechla Nejvyššího Věčného Otce a rozechvělá touhou se na Něj zahleděla. A věčný Bůh jí zjevil zatracení, které hrozilo tomu člověku, jemuž se stalo ono neštěstí:4

Chci, abys věděla, že kvůli tomu, abych ho spasil od této věčné záhuby, jejíž nebezpečí jsi sama viděla, jsem dopustil, aby k tomuto případu došlo, aby tak měl život spojením své krve s Krví Mé Pravdy, Mého Jednorozeného Syna. Nezapomněl jsem totiž úctu a lásku, kterou choval k Marii, přesladké Matce Mého Syna, jíž byl z Mé Dobrotivosti a pro úctu náležející Slovu dán tento dar: kdokoli by k Ní choval zbožnou úctu, ať spravedlivý či hříšník, nestane se kořistí zlého ducha a nebude jím roztrhán. Maria je jako návnada Mé Dobrotivosti, na niž lovím tvory obdařené rozumem. Učinil jsem tedy z milosrdenství to, co lidé považují za krutost: v pravém slova smyslu jsem to neučinil, ale dopustil. Já nevykonávám zlou vůli nečistých. To vše se děje z jejich sebelásky, jež jim odebírá světlo, takže nevidí pravdu. Ale kdyby se chtěli zbavit mraku zastírajícího jejich zornici víry, poznali by pravdu a zamilovali by si ji, a chovali by úctu ke všemu, takže by mohli obdržet její plody, až nadejde čas sklizně.

Neměj pochybnosti, dcero, Já vyplním tvá přání a přání Svých služebníků ohledně toho, oč Mě prosíš. Jsem totiž váš Bůh, který odměňuje každou námahu a slyší svaté touhy, jen abych našel někoho, kdo v pravdě a se světlem víry přijde tlouci na Bránu Mého Milosrdenství, a nebude tak muset chybovat a ztrácet naději v Mou Prozřetelnost.

předchozí | obsah | další




1 P. Taurisano, jeden z editorů Kateřinina díla, zavrhl hypotézu P Hurtauda, podle níž se mělo jednat o Niccolu di Tuldo (který byl popraven, tudíž svůj stav zpět nezískal), a zastává názor, že je to narážka na kritickou situaci, v níž se ocitl konvertita Nanni di Ser Vanni Savini a z níž byl na Kateřininy modlitby vysvobozen; srov. Vita 235-238.
2 srov. Jan 10,30
3 srov. Jan 4,10
4 Tento druhý případ - zmíněný v listě 272 - se pravděpodobně týká mladíka, který bývá označován jako Niccoló di Tuldo, o jehož trestu smrti vypráví list 273. Tato souvislost je nejsilněji patrná ze dvou v zásadě totožných vět: "aby tak měl život spojením své krve s Krví Mé Pravdy, Mého Jednorozeného Syna" (Dialog) a "omyt krví, která platila jako Krev Božího Syna" (Listy). Dalším styčným místem je zásah Panny Marie pro spásu duše popraveného, různými způsoby rozvedený: v Dialogu je milost odvozena od mladíkovy mariánské úcty, zatímco Listy uvádějí Kateřininu vroucí modlitbu k Panně Marii na popravišti.