Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Když jsem ti vysvětlil tento případ, mohu se vrátit k Prozřetelnosti obecně, k tomu, jak pečuje o všechny lidi.
Nikdy bys zrakem neobsáhla, jak velká je lidská nevědomost, kdybych ti ji nezjevil. Člověk ztratil soudnost a veškeré poznání, neboť se jich zbavil nadějí v sebe a důvěrou ve svou moudrost. Hlupáku, nevidíš, že svou moudrost nemáš ze sebe, ale že ti ji darovala Má Dobrotivost, aby ukojila tvou potřebu?
Kde je důkaz? V tom, co sám cítíš: někdy chceš totiž vykonat nějakou věc, ale nemůžeš a neumíš; jindy to umíš, ale nemůžeš; jindy můžeš, a neumíš. Někdy se ti nebude dostávat času, nebo když na ni budeš mít čas, nebudeš na ni mít chuť. Všechny tyto zkušenosti ti uděluji Já ke tvé spáse, abys poznal své nebytí, měl důvod k pokoře a abys nezpychl.
Proto ve všem nacházíš proměnlivost a omezení, které nemůžeš sám ovlivnit; pouze Má Vůle je pevná a neměnná, ta jediná ti nemůže být odňata nebo změněna, pokud si to nepřeješ sám a nevzdálíš se od ní, aby ses vrátil k vině.
Jak tedy můžeš pozvedat hlavu proti Mé Dobrotivosti? Jestliže jsi rozumný, vidíš, že to nejde a že ani nemůžeš doufat v sebe nebo důvěřovat ve svou moudrost. Ale protože ses stal nerozumným zvířetem,1 nevidíš, že se všechno mění, pouze Má Milost nikoli. Proč ťedy nevložíš svou důvěru ve Mne, svého Stvořitele? Protože důvěřuješ sobě. Copak ti nejsem věrný a oddaný? Samozřejmě že jsem: to víš, protože ti to neustále dokazuji.
Nejmilejší a nejdražší dcero, člověk však Mi nebyl ani věrný, ani oddaný, nedbal na poslušnost, kterou jsem mu uložil, a proto podlehl smrti. Já jsem mu ale zůstal věrný, ponechal jsem mu cíl, pro nějž jsem ho stvořil, totiž Nejvyšší a Věčné Dobro. A abych tuto Svou Pravdu naplnil, spojil jsem Své Božství, Nejvyšší Vznešenost, s nízkostí jeho lidství, a tak jsem ho vykoupil a navrátil jsem ho Milosti prostřednictvím Krve Svého Jednorozeného Syna. Tím to dokázal. Ale zdá se, jako by lidé věřili, že nejsem dost mocný, abych jim mohl přijít na pomoc, ani dost silný, abych jim mohl pomáhat a bránit je před nepřáteli, ani dost moudrý, abych osvítil zrak jejich intelektu, ani dost slitovný, abych jim chtěl udělit to, co potřebují ke spáse; nebo se bojí, že nejsem dost bohatý, abych je mohl obohatit, dost krásný, abych je mohl učinit krásnými, a že nemám dost jídla, abych jim zajistil stravu, ani dost oděvu, abych je mohl znovu odít. Jejich činy a chování Mi ukazují, že tomu nevěří, protože kdyby tomu opravdu věřili, dokazovali by to dobrými a svatými skutky.
Přesto neustále zakoušejí, že jsem silný, protože je uchovávám při životě a chráním před nepřáteli; dobře vidí, že Mé Moci a Síle nikdo neodolá. Ale oni to nevidí, protože to vidět nechtějí.
Svou Moudrostí jsem vydal příkazy a vládnu celému světu, jemuž jsem dal tak dokonalý řád, že v něm nic nechybí a nic by se k němu nedalo přidat. Duše i tělo jsou zaopatřeny po všech stránkách nikoli proto, že byste Mě k tomu přinutili svou vůlí, neboť jste ještě neexistovali, ale pouze z Mé Slitovnosti: puzen jedině Sám Sebou jsem učinil nebe a zemi, moře a nebeskou klenbu, totiž nebe, aby se nad vámi pohybovalo, vzduch, abyste mohli dýchat, oheň a vodu, aby se protiklady krotily navzájem, a slunce, abyste nebyli v temnotách: to všechno bylo učiněno a uspořádáno k potřebám člověka.2 Nebe zkrášlují ptáci, zem dává plody a mnoho druhů zvířat, aby člověk byl živ, a moře je plné ryb: všechno jsem stvořil podle přesného řádu a s opravdovou prozřetelností.
Když jsem učinil všechno dobrým a dokonalým, stvořil jsem také člověka, tvora obdařeného rozumem, ke Svému obrazu a podobnosti, a postavil jsem ho do této zahrady. Tato zahrada však kvůli Adamovu hříchu začala plodit bodláčí tam, kde bývaly vonné květy vydechující nevinnost a velmi libou vůni. Do té doby člověka všechno poslouchalo, ale kvůli neposlušnosti, jíž se provinil, musel sám čelit vzpouře v sobě i ve všech tvorech. Svět zplaněl a zplaněl i člověk: zplaněl totiž svět přírody i lidský svět.
Avšak Já jsem zasáhl a seslal jsem světu Svou Pravdu, Vtělené Slovo; to člověka zbavilo planosti, vyňalo z něj trní prvotního hříchu a Já jsem z něj učinil zahradu zavlažovanou Krví Ukřižovaného Krista, do níž jsem zasadil stromy sedmi Darů Ducha Svatého, a vysvobodil tak člověka ze smrtelného hříchu. To se událo po smrti Mého Jednorozeného Syna - ne dříve.
Jak je zaznamenáno ve Starém Zákoně, když Elizea prosili, aby vzkřísil mrtvého mládence, Elizeus tam nešel, ale poslal Gechaziho se svou holí, aby ji položil na chlapcovu tvář. A Gechazi šel a učinil, co mu Elizeus řekl, ale mladík neožil. Když Elizeus uviděl, že mládenec nevstal, šel k chlapci sám, a připodobnil se k němu, položil mu ruce na jeho ruce, svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči, a sedmkrát mu vdechl do úst. A mrtvý mladík sedmkrát vdechl a vydechl na znamení, že je živ.3
Podobně tomu bylo u Mojžíše, jehož jsem poslal s holí zákona k lidskému rodu, který byl jako mrtvý: ale tímto zákonem nemohl získat život.4 Seslal jsem tedy Slovo, Svého Jednorozeného Syna, které se spodobilo s tímto mrtvým synem z lidského rodu, a to díky spojení Mé božské přirozenosti s vaší lidskou; se všemi údy se spojila tato božská přirozenost, to jest Má Moc, Moudrost Syna, Slitovnost Ducha Svatého; Já, celý Bůh, hlubina Trojice, se spojila s vaší lidskou přirozeností a vzala na Sebe její podobu.
Po tomto spojení sladké a láskyplné Slovo vykonalo další spojení, když se s láskou rozeběhlo k potupné smrti na kříži. Na něm rozpřáhl ruce. A v tomto spojení obdaroval mrtvého syna sedmi Dary Ducha Svatého, dýchl mu do úst duchovní touhy a vytrhl ho smrti ve Svatém Křtu. A lidský rod, který byl do té doby mrtvý, na znamení života začal dýchat a vydechl ze sebe sedm smrtelných hříchů. Tímto způsobem se stává zahradou bohatou na sladké a chutné plody.
Je však pravda, že jeho zahradník, totiž svobodná vůle, ho podle své volby může nechat znovu zplanět nebo zazelenat. Jestliže do něj zašije vítr sebelásky, z níž vyrůstá sedm smrtelných hříchů a všechny ostatní, které z nich pocházejí, vyžene tak sedm Darů Ducha Svatého a zbaví se všech ctností. Proto mu ubývá sil a slábne. Nezůstává mu ani umírněnost nebo rozvážnost, protože ztratil světlo, s nímž používal rozum; ztratí víru i naději i spravedlnost, a stává se nespravedlivým: nyní doufá v sebe a v sebe také věří mrtvou vírou, protože svou důvěru vkládá do tvorů, a ne do Mne, Stvořitele; ztrácí lásku i veškerou zbožnost, neboť je odnesla láska k jeho vlastní slabosti; a protože se stal krutým vůči sobě samému, nemůže mít slitování ani s bližním. Přišel o všechna dobra, a upadá tak do nejhoršího zla.
Kde že znovu získá život? Právě od Elizea, Vtěleného Slova, Mého Jednorozeného Syna. A jak? Takto: ať tento zahradník s nenávistí vytrhává bodláčí - kdyby neměl hřích v nenávisti, nikdy by ho nevytrhával - a s láskou ať spěchá připodobnit se Učení Mé Pravdy a ať přitom zavlažuje zahradu Krví. Touto Krví mu pokropí hlavu správce, až se k němu půjde se zkroušeným srdcem a s bolestí nad vinou vyzpovídat, zaplatí patřičnou cenu a dá si předsevzetí, že Mě už nebude urážet.
Tímto způsobem může zahradník dát znovu vykvést zahradě duše, dokud je v tomto životě; protože až jeho život skončí, nebude žádného léku, jak jsem ti vysvětloval na jiných místech.
Vidíš tedy, že jsem Svou Prozřetelností napravil druhý svět, svět lidského rodu.5 Prvnímu nic nebránilo, aby rodil bodláčí mnohého soužení a ve všem se bouřil proti člověku. Ani v tom však nechyběla Má Prozřetelnost a vy jste z toho měli prospěch; Má Prozřetelnost byla velmi bdělá a jednala k vašemu velkému prospěchu, protože tím člověku odňala naději ve svět a přivedla ho na cestu vedoucí ke Mně, jeho cíli. Vydal se na ni přinejmenším proto, že ho soužení nenechávalo klidným, a snažil se oprostit své srdce a city od světa. Člověk je natolik nevědomý, že nezná pravdu, a natolik slabý tváří v tvář světským radovánkám, že i přes všechno namáhání a bodláčí, které v nich nalézá, jako by se jich nechtěl zbavit a nepomýšlel na návrat do své pravé vlasti. Pomysli tedy, dcero, na to, co by člověk dělal, kdyby ve světě navíc nacházel dokonalou radost a odpočinek bez bolesti.
Prozřetelně dopouštím, aby svět rodil ovoce mnoha soužení, proto, abych vyzkoušel jejich ctnost, a také proto, abych je mohl odměnit za bolest, úsilí a násilí, které si působí, aby zvítězili nad vábením světa. Tak Má Prozřetelnost velmi moudře ve všem ustanovila řád a o vše pečuje. A jak jsem říkal, dal jsem jim své Nekonečné Bohatství, protože jsem bohatý, takže jsem jim ho mohl dát a stále mohu dávat. Všechno jsem učinil Já a beze Mne by žádná věc nemohla být. Proto když člověk chce krásu, tou krásou jsem Já; jestliže chce dobro, dobrem jsem Já, neboť jsem nanejvýš dobrý; a jsem také moudrost, dobrotivost, zbožnost, Já, Bůh, jsem Spravedlnost a Milosrdenství. Jsem štědrý, nejsem skoupý. Jsem ten, kdo dává tomu, který Mě žádá, otvírám tomu, kdo v pravdě tluče, a odpovídám tomu, kdo Mě volá. Nejsem nevděčný, ale vděčný a uznalý, když odměňuji toho, kdo se pro Mě namáhá, totiž toho, kdo trpí pro slávu a chválu Mého Jména. Já jsem radost, protože udržuji v nejvyšší radosti duši, která se odívá do Mé Vůle. Já jsem Nejvyšší Prozřetelnost, která nikdy neochabuje v péči ani o potřeby duše, ani o potřeby těla Svých služebníků, kteří ve Mě doufají.