Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Jak může člověk, který vidí, že živím červa skrytého v uschlém stromě a pečuji o něj, že živím divoká zvířata a mořské ryby a všechna pozemská zvířata a nebeské ptactvo - Já, který sesílám rostlinám sluneční paprsky a rosu občerstvující zemi jak může pochybovat, zda živím jeho, tvora, kterého jsem učinil ke Svému obrazu a podobě? To všechno učinila Má Dobrotivost k jeho službě. Kamkoli pohlédne, nenajde ani na duchovní, ani na časné úrovni nic jiného než Oheň a Propast Mé Lásky s nesmírnou, sladkou a dokonalou Prozřetelností. Ale on ji nevidí, protože se zbavil světla, a ani ji vidět nechce. Proto se pohoršuje, omezuje svou lásku k bližnímu, skoupě myslí na svůj zítřek, přestože mu to Moje Pravda zakázala, když řekla: "Nestarejte se o zítřek, každý den má svých starostí dost",1 a vyčetla vám vaši nevěru a zjevila vám Mou Prozřetelnost a krátkost času slovy "nemyslete na zítřek". Jako by chtěla říct: nestarejte se o to, co ještě s jistotou nemáte - vystačte si s dnešním dnem. A učí vás, abyste nejdřív prosili o Nebeské Království, tedy o dobrý a svatý život, protože Já dobře vím, že potřebujete maličkosti, a proto jsem je učinil a zemi jsem přikázal, aby vás obdarovávala svými plody.
Ale člověk, tento ničemník, který z nedostatku důvěry uzavřel své srdce a ruce lásce k bližnímu, nečetl toto Učení, které mu dalo Slovo, Má Pravda, a proto se jím neřídí. Stává se tudíž nesnesitelným sám sobě: všechno zlo plyne z jeho důvěry v sebe a z nedůvěry ve Mne. Takoví lidé se činí soudci vůle lidí: nevidí, že je mám soudit Já, nikoli oni. Nechápou Moji Vůli v dobrém a nesoudí ji tak, pokud ovšem zrovna nejsou spokojeni a svět jim nepřináší potěšení. Jakmile však tyto věci začnou postrádat, zdá se jim, že necítí a nedostávají žádný projev prozřetelnosti nebo dobrotivosti, neboť svůj cit a naději vložili do pomíjivých věcí. Tehdy člověku připadá, že přišel o všechno dobré. A protože se zaslepil vášní, nevidí bohatství, které je uvnitř, ani ovoce pravé trpělivosti. Naopak, je mu to důvodem ke smrti, a již v tomto životě okouší závdavek pekla.
Přes to všechno nedopustím, aby o něj Má Dobrotivost kdykoli přestala pečovat. Přikazuji tedy zemi, aby vydávala plody hříšníkovi stejně jako spravedlivému, sesílám slunce a déšť na pole obou a často dostane víc hříšník než spravedlivý.2
To činí Má Dobrotivost proto, aby udělila větší hojnost duchovních darů duši spravedlivého, který se z lásky ke Mně zřekl časných statků, odřekl se světa a všech jeho rozkoší, především své vlastní vůle. Takoví lidé dobře živí svou duši, odpočívají v Hlubině Mé Lásky, ztrácejí veškerou starost o sebe, neboť neztrácejí pouze starost o bohatství, ale také sami o sebe. Tehdy je na duchovní úrovni začínám vést Já a na časné úrovni, kromě toho, co platí pro všechny lidi, jim prokazuji zvláštní pomoc Své Prozřetelnosti: Má Slitovnost, Duch Svatý, se činí jejich služebníkem. Toto víš, protože jsem ti to říkal v souvislosti se životem svatých otců, jestli si dobře vzpomínáš: když se roznemohl onen svatý poustevník, který opustil všechno i sebe pro slávu a chválu Mého Jména, Má Slitovnost o něj pečovala a seslala mu anděla, aby ho vyléčil a pomáhal mu v jeho potřebách. Jeho tělo bylo patřičně zajištěno a jeho duše díky rozmlouvání s andělem setrvávala v obdivuhodné radosti a milosti.
Duch Svatý jako by se takovému člověku stával matkou, která ho živí na hrudi božské lásky. Činí ho svobodným - jako pána, snímá z něj ono sloužení sebelásce; protože tam, kde hoří Oheň Mé Lásky, nemůže být voda této nezřízené sebelásky, která dusí oheň duše. Tento služebník, Duch Svatý, jehož jsem udělil ze Své Prozřetelnosti, odívá duši a živí ji, takže je opojena milostí, a uděluje jí ohromné bohatství. Kdo totiž všechno opustil, všechno nachází; když si svleče sebe, je oděný Mnou; když se z pokory stane ve všem služebníkem, učiním ho pánem všeho, takže může vládnout světu i své smyslnosti. Protože se zcela osvobodil od své vůle, spočívá v dokonalém světle: jelikož si zoufá nad sebou, je korunován živou vírou a dokonalou nadějí. Tak okouší věčný život bez jakékoli bolesti a hořkostí, které by ho mohly postihnout. Vše soudí v dobrém, protože ve všem zrakem víry zahlédá Mou Vůli; ví totiž, že nechci nic jiného než jeho posvěcení, a proto se stává trpělivým.
Jak blažená je duše, která už v hmotném těle zakouší nesmrtelné dobro! Všechno má v úctě: příjemné věci ji tíží stejně jako nepříjemné, soužení stejně jako útěcha, hlad a žízeň stejně jako jídlo a pití, zima a nahota stejně jako oděv, život stejně jako smrt, úcta stejně jako urážky, zkroušenost stejně jako útěcha; za všech okolností zůstává pevná a neotřesitelná, má základy položené na živém kameni. Světlem víry a pevnou nadějí poznala a spatřila, že každou věc uděluji se stejnou láskou a za stejným účelem, jímž je spása vaší duše, a že o vás ve všem pečuji. Při velké námaze dávám velkou sílu a nevkládám na nikoho těžší břemeno, než jaké může unést, pokud je chce z lásky ke Mně nést. Na Kristově Krvi jsem vám zjevil, že si nepřeji hříšníkovu smrt, ale chci, aby se obrátil a žil, a to, co mu dávám, je k životu.
To vidí duše, která se zbavila sebe samé, a proto se těší z toho, co vidí a slyší v sobě a v ostatních. Když ve světle víry nabyla jistoty o tom, že jí nechybí velké věci, o nichž jsem mluvil na začátku tohoto pojednání, nebojí se ani, že se jí nebude dostávat maličkostí. Jak slavné je toto světlo nejsvětější víry, s jehož pomocí duše vidí a poznala a poznává Moji Pravdu! Toto světlo víry jí uděluje služebník, jímž je Duch Svatý, kterého jsem vám dal: je to nadpřirozené světlo, které duše obdrží z Mé Dobrotivosti, když se cvičí v přirozeném světle, jež jsem jí udělil.